Vánoční vycházka

máme na krku Vánoce a s nimi se blíží i tradiční vycházka. Ponořila jsem se dnes do mapy a viděla bych to na cestu do "dalekým" zahraničím.
Tedy, start na parkovišti Radkowskie Skaly - parking (mezi Karlowem a Radkowem), trasa po červené na Pietrowe Grzyby, zpátky po žluté, zelené a modré. (Na seznamu, když si dáte turistické mapy, je trasa hezky vidět).

Tak a teď kdy? Vybrali jsme neděli 29.12., aby se niíkdo nemohl vymlouvat na to, že je v práci, start by byl v 9.30, at něco ujdeme, než příjde hlad na oběd. S hospodama moc nevím, nikdy jsem tam nebyla, ale doufám, že někde něco ulovíme :-)

Budeme se na Vás s Romanem těšit!

J+R

Ukončení sezóny - schůze Cyklo Tony

V sobotu 31.11.2013 se od 15.30 hodin uskuteční schůze Cyklo Tony v Hronově s restauraci Radnice.

Kromě členů týmu, rádi uvítáme i přátelé a kamarády, co náš tým podporují.

Budeme se těšit nashledanou

Konec sezóny

Minulý víkend jsem pro tento tok zakončil závodění. V sobotu jsem se rozloučil s běžeckou sezónu Ádrkrosem, v neděli potom s tou cyklistickou cyklokrosem v Trutnově Na Bojišti.

I když s tréninkovým deficitem, způsobeným jednak nachlazením, tak dovolenou, nechtěl jsem si oblíbený Ádrkros nechat ujít. Místo startu a zázemí se sice trochu změnilo, ale samotná trať i početné startovní pole zůstalo nezměněné. Do závodu vybíhám spolu s dalšími 420 běžci. Už po chvilce mi je jasné, že to nebude úplně to pravé, a z bodů do Polické pánve nebude nic. S celkovým dvaadvacátým místem, i když mimo bodované pozice, jsem nakonec ale docela spokojen.

S výsledkem z nedělního cyklokrosu na druhou stranu nemůžu být spokojen ani trošku. I když se letos jednalo o závod ČP Mastrs a větší konkurence byla jistá, závod probíhal proti loňskému zasněženému a mrazivému ročníku s měsíčním předstihem, a tak to vypadalo na lehčí terén. Opak byl pravdou. Po příjezdu do Trutnova začalo pršet a prakticky nepřestalo. Už při projíždění před závodem jsem měl docela potíže, ale dva závody v jiných kategoriích, které proběhly před tou naší, trať změnily v bahenní lázně. Prakticky od startovního výstřelu jsem bojoval spolu se dvěma „čtyřicátníky“ o poslední místo. Ani nevím, kolikrát jsem se vyválel, bláto jsem měl úplně všude. Nakonec jsem tedy dojel předposlední. A rád, že to byl letos můj poslední závod.

Ondra

Bobrcup

Sobota 5.10. I když jsem se tohoto závodu neúčastnil pod hlavičkou Cyklo TONY, náš tým nesl název „2 rychlí a 1 pomalý“, naše barvy, v podobě kombinézy, jsem hrdě prezentoval. Každý asi ví, co je Bobrcup - závod tříčlenných štafet. V našem podání v pořadí běh - já, bike - Čapíno a kajak - Jarda Vozáb - tvůrce týmu.

Do Litovle jsme dorazili o desáté dopoledne, a přestože bylo zaděláno na pěkný slunečný den, tráva nesla ještě stopy nočního mrazu - nic příjemného, při pomyšlení, že se dnes všichni tři pořádně zmácháme. V poledne už stojím, spolu s dalšími asi 260 běžci, na startu 15 kilometrů dlouhého běhu. Start. Každý letí kupředu - všichni chceme pro své parťáky vybojovat co nejlepší pozici. Po pár set metrech už vbíháme do prvního brodu - zatím dobrý, vody zhruba po kolena. Na protějším břehu kratší přeběh a šup zpět do vody - teď už je hůř - vody je do pasu, ale po skoku se většině z nás trochu podlomí kolena a zahučíme trochu hlouběji. Mám pocit, že veškeré zahřátí svalů před startem pozbylo okamžitě významu - voda je fakt ledová. No nic. V mokrých tretrách čvachtám dál podél řeky Moravy. Na otočce v půlce trati musíme na druhý břeh - dva brody s vodou tak po kolena. A podél toku zase zpět (bohužel, pořád samá rovina, nic pro mne). Abychom nezklamali přihlížející davy při předávce, kousek před cílem v pořadí již pátý brod - ten hlubší s dvou úvodních. Čapínovi předávám 34 v pořadí - z našeho názvu jsem si vytáhl černého Petra toho pomalého. Bikový úsek dlouhý 26km opět po rovině, v hojné míře kopírující naši trať. Ani Čapíno nevyvázl suchou tretrou - třikrát musí překonat vodní živel. Za nedostižným Jardou Kulhavým dotáhl naši štafetu na devatenáctou příčku. Na řadu přichází kajakář Jarda - i jeho čeká koupel hned na začátku - ladnou šipkou mizí ve vodním kanálu, aby si po druhém břehu mohl doběhnout pro svou loď. Několik kilometrů tam a zpět, ovšem i on se brodí při přenášení lodi z jednoho vodního koryta do druhého. Na závěr ještě vynést kajak na takovou větší rampu a sklouznout se do cíle. Jarda to zvládá perfektně - mnozí slabší kajakáři se zde ještě na závěr vykoupou.

Co dodat? Super závod a nakonec i 23 místo nebylo zas tak špatné. Díky, kluci.

Ve středu se můžete mrknout na ČT sport na záznam - třeba zahlédnete oranžovou kombinézu.

Ondra

Memoriál Přémy Víta - oprava

Vyhlášení vítězů Memoriálu Přémy Víta proběhne na závěrečném banketu středečního poháru
dne 31. 11. 2013 od 18 hodin v restauraci Na hřišti v Teplicích nad Metují.

Opravené celkové výsledky ve formátu xls jsou ke stažení ZDE.

Maratón Zielone Sudety

Ač jsem si letos zazávodil docela slušně, občas se dostal i na bednu, chyběl mi nějaký závod, kde bych si nebyl jistý, že ho dokončím. Nějaká výzva. A tak jsem se v dobrém rozpoložení po Buffo crossu přihlásil na svůj první maratón -„Zielone Sudety“ v Polsku. Délka závodu maratónský distanc dokonce lehce převyšovala, čekalo nás 45km, a hlavní lahůdkou bylo převýšení - více než 2000 nastoupaných metrů.

Start v nedalekém Mieroszowě o deváté ráno. Sice je na startu docela zima, ale vypadá to na pěkný slunečný den. Do závodu vybíhám s naprosto čistou hlavou, s nikým nezávodit a soustředit se hlavně na dokončení. Po středečním tréninku mám navíc problémy s kolenem, takže dokončit bude ažaž. Ovšem celkem rozumné tempo po startu dává šanci běžet na čele a na bolavé koleno zapomínám.. Dva borci se pomalu odpojují, ale nechává mne to chladným. Já mám jiné cíle. Trať se začíná okamžitě vlnit a už asi na čtvrtém kilometru míříme kolmo vzhůru na vrch Sredniak (782m.n.m). Jestli zde někdo běží, nebo jde, je prakticky jedno. Držím se stále ve čtyřčlenné skupince a brzy dobíháme jednoho z uprchlíků. Následuje seběh a hned se vracíme vzhůru na Ruprechtický špičák a dále po vršcích na Janovičky, kde je na dvacátém kilometru otočka. Stále jsem s lehkým odstupem za špičkou, která doběhla i zbylého uprchlíka. Při sbězích lehce ztrácím, ale do kopce se dokážu vracet. Dlouhý seběh do Lomnice mi dává co proto,naštěstí následuje výběh (no výběh?-někdy jsou potřeba i ruce) na Jeleniec (902m.n.m) a po občerstvovačce na Andzrejowce nejbrutálnější stoupání na Waligoru (936m.n.m). Opět dlouhý seběh do Sokolowska a posledních několik kratších, ale prudkých stoupání a už vbíhám na stadion v Mieroszowě. Čas 4 hodiny a 5 minut. A to nejlepší na závěr-jsem tu první. Na to, že šlo o závod Polské ligy v horských bězích se slušným finančním ohodnocením, docela dobrý, ne?

Ondra

Memoriál Přémy Víta - vyhlášení vítězů

Vyhlášení vítězů Memoriálu Přémy Víta proběhne na závěrečném banketu středečního poháru
dne 31. 11. 2013 od 18 hodin v restauraci Na hřišti v Teplicích nad Metují.

Celkové výsledky ve formátu xls jsou ke stažení ZDE.

X-Duatlon Walbrzych a Sluncekros

V sobotu byl opět velký výběr závodů, ať už to bylo XC, duatlony nebo běhy. Já jsem nakonec zvolil kombinaci X-duatlon za hranicemi ve Walbrzychu a podvečerní Sluncekros na Bišíku.

Takže nejprve Walbrzych. Na startu ve 12 :30 bylo asi pětadvacet závodníků, z Čech jsem byl sám. Čekal nás dvoukilometrový okruh převážně po louce, předchozím deštěm značně promáčené, který jsme nejprve absolvovali dvakrát běžecky, poté třikrát na kolech a na závěr opět jednou běžecky. Běžecká forma je docela dobrá, a tak jsem okamžitě po startu vyrazil do čela, a až do cíle první příčku neopustil. V první běžecké části se ještě dva borci celkem drželi, ale cyklistická část rozhodla. Závěrečný běh jsem sice dal naplno, ale už s klidem vítěze.

V 16:30 už na Bišíku vybíhám do 9 km dlouhého náročného okruhu skalami. Čekají nás prudké výběhy, skalky a kameny a hlavně technicky náročné seběhy. Hned po startu uniká trojice s Mírou Hornychem, ale dnes nemám na to se s ním měřit. V další skupince se mi už běží docela dobře, ale při závěrečném seběhu z Čápu, po kamenných schodech, výrazně ztrácím. V cíli mi to dá na sedmou pozici. Hlavní cíl - kvalitní tréninkové kilometry před maratonem, který mne čeká v sobotu, jsem si splnil.

Ondra

MOM Josefov

V neděli se naše kvarteto neohrožených Martin, Luboš, Radek, Petr pustilo do boje na trati závodu v dolíku a přilehlých parcích Josefovské pevnosti. I přes menší nepřízeň počasí v podobě občasného mrholení v ranních a dopoledních hodinách se zde sjela silná konkurence (Kaněra, Splitek, Muller, Šťastný, Čada a další), no a ti z cukru zůstali doma.

Oproti loňskému roku se podařilo po dohodě s místními památkáři zpestřit trať o průjezdy chodbami pevnosti, což se shledalo s velkým ohlasem.

Martin a Luboš obsadili start závodu v 15 hod. za kategorii příchozích a veterán II, kde si oba vyjeli pódiová umístění respektive třetí místa pro Martina i Luboše.

Já a Radek jsme se postavili na start hlavního závodu v 13.30 hod. za kategorie masters I a veterán I. Vzhledem k průběhu a podmínkám v závodě jsme oba byli rádi, že jsme zdárně absolvovali všech pět kol. Já si dojel pro šesté místo a Radek pro čtvrté ve svých kategoriích.

Závod to byl určitě pěkný i pro ty nejmenší v předškolním věku na odstrkovadlech až po staré ostřílené borce.  

Výsledky viz JKF Jaroměř - ZDE.

Petr

Specialized Rallye Sudety 2013

Blíží se vyvrcholení cyklistické sezóny a Sudety patří mezi skutečně vrcholové závody. 7. září se v Teplicích nad Metují na startu sešlo celkem 6 členů našeho teamu. Na 115 km dlouhou trať se vydali Radek a Luboš a na 60 km vystartovali Tomáš, Roman, Martin Laštůvka a Vláďa.

Ráno na startu bylo hodně chladivé a při necelých 5 stupních Celsia řada bajkerů „klepala kosu“. Rozehřátí přišlo hned při stoupání na Bišík. Slunečné a jasné počasí bylo dobrým základem pro úspěch všech našich borců, a s vidinou slušného umístění, jsme se také do toho řádně opřeli. Tomáš se opřel více, než bylo zdrávo, a první defekt nenechal na sebe dlouho čekat. Roman s Martinem úspěšně drželi krok s čelem závodu a měli velmi dobrou pozici na slušné umístění. Tomáše jsem stále vyhlížel, kdy mne převálcuje a pokusí se docvaknout špici závodu. Postupně jsem zdolával jeden kopec za druhým a při sjezdu do cíle mi bylo hodně divné, že Tomáš nikde není. První z našeho teamu cílem projel Roman (9 místo, který zároveň dojel druhý v kombinaci krátkého sudetomana), následován Martinem (24 místo) a na 51 místě jsem projel cílem také. Tomáš si už vychutnával zbytek závodu a tři defekty ho odsunuly na 118 místo. Pro Tomáše velké zklamání a pro mne velké výčitky svědomí, že díky mému času náš team skončil na bramborovém místě v umístění teamů. Radek svůj boj na dlouhé trati nevzdával a cílem profrčel na výborném 120 místě. Lubošovi se již tradičně Sudety vymstily a i přes smůlu na trati dojel celý potlučený na 266. místě.

Osobně hodnotím Sudety jako velmi vydařené a za rok bude snad ještě lépe, že Tomáši?!

Vláďa

Kdo jste včera viděli na čt sport záznam ze Sudet, jistě jste zaznamenali ve 14minutě pořadu naše barvy. Tedy, děkujeme Radkovi za zviditelnění týmu :-)

Janička

Poslední závod Dobrušského poháru - okruhy Dobruškou

Na posledním závodě DP fotili Hanka i Luboš. Spoustu povedených fotek ze závodu i ze slavnostního vyhlášení najdete ZDE a ZDE.

Horokolo Dobrošov

Pozdě ale přece kdo ještě nemá, tak výsledky ze závodu jsou najdete:

ABSOLUTNÍ POŘADÍ - ZDE

POŘADÍ POKATEGORIÍCH - ZDE

X-duatlon Běstviny

V sobotu 31.8. skončil v Běstvinách Memoriál Míly Holcmana posledním závodem. Jelikož to byl závod bodovaný, bylo ještě o co bojovat, ale slabší účast tomu moc nenasvědčovala. Naše barvy jsem hájil společně s Petrem.

První běžecká část čítala dva okruhy. Hned od startu jsme si společně s Davidem Štanglerem a Honzou Štěpánským začali budovat náskok. Před prvním depem jsme se už s Davidem odpoutali i od Honzy. Do cyklistické pasáže jsem si moc nevěřil, byl to letos pro mne přeci jenom teprve třetí bikový závod, nicméně Davida kousek za depem postihl defekt, a tak jsem se na čele osamostatnil. I tak jsem se snažil, co to šlo, a do běžecké části jsem šel už se slušným náskokem. V závěrečném jednom okruhu už nebylo, co pokazit, a tak jsem si doběhl pro vítězství. Petr měl v depu technické potíže, měnil přední kolo, a tak závěr pojal spíše tréninkově.

Ondra

Na závodech nechyběli i Hanka s Lubošem, a tak spoustu fotek najdete již tradičně na Hanky stránkách - odkaz ZDE.

Okolo Broumova 2013

Opět po roce přišel čas se předvést na domácí půdě Broumovského výběžku. Za náš tým nastoupili na start domácí členové teamu, a to Tomáš a Vláďa. Na startovní čáře letos chyběla cyklistická elita, což dávalo velkou šanci na dobré umístění jak Tomášovi, tak i mé maličkosti. V 10.00 hodin se v Hejtmánkovicích odstartovalo a za slunného svitu vyrazil více jak dvousethlavý peloton na 61 km dlouhou prašnou a rychlou trať. Už po pár rovinatých kilometrech se začal peloton trhat a vytvářely se malé skupinky mezi sebou soupeřících borců. Tomáš tradičně zaujal bojové postavení na čele závodu a po chvilce zmizel v hlubokých lesích Broumovských stěn. Letošní trať kopírovala loňskou variantu, a tak už jen si stačilo dávat pozor na vodou zpestřené výmoly a hluboké rýhy. Závod pro nás probíhal poměrně hladce a občasné „křečáky“ jsme likvidovaly hned v zárodku. Milé bylo mohutné povzbuzení člena teamu Ondry, který sváděl svůj boj v běžeckém závodu na Janovičkách. Tomáš dojel na 19 místě v čase 2:28 hod a svůj výkon označil za „sebemrskačství“ a já jsem dojel na 49 místě v čase 2:44 hod. Profrčel jsem cílem a hned jsem chvátal do práce na kombajn a také si odpočnout.

Vláďa

Běh Javořími horami

Sobota 17.8. nabídla hned několik možností, jak se unavit s připnutým závodním číslem. Na Grand Prix v Opočně reprezentoval Roman, Petr a Radek, na Okolo Broumova Tomáš s Vláďou, a tak jsem okruh aktivit Cyklo Tony rozšířil na Běh Javořími horami. Po startu na Janovičkách nás čekalo 18,5 km hřebenovky směr Ruprechtický špičák a zpět. Jelikož na startu nechyběl několikanásobný vítěz Míra Hornych, taktika byla jasná, držet se ho a nepovolit. Bohužel, teorie selhala už asi ve čtvrtině závodu a od vedoucí trojice jsem odpadnul. Při stoupání na Špičák mi ještě svitla naděje, že bych to mohl dotáhnout, ovšem následný seběh opět vytvořil nepřekonatelný rozestup. Na zpáteční cestě už to tedy byl takový individuální závod, ale čtvrté místo jsem udržel.

Ondra

Velká cena HK

Po loňském „bajkovém“ ročníku se Velká cena vrátila opět na Ulrichovo náměstí, a hlavně se i pro kategorii hobby vrátila na silniční kola. I když jsem se o tomto kroku dozvěděl až den dopředu, nemohl jsem si toto městské kritérium nechat ujít. Opět nás čekal 1,4 km dlouhý okruh, na kterém nechyběly kostky a prudké zatáčky, a to vše v časovém rozpětí 40 minut plus jedno kolo. V sedmdesátihlavém startovním poli jsem byl společně s Petrem, který se sice přijel spíše podívat, ale nakonec neodolal a taky se přihlásil. Očekávaje vysokou rychlost ihned po startu, natlačil jsem se do první lajny, což se vyplatilo, a byl jsem schopen se zabydlet v čelní skupince. Postupem času se sice oddělila trojice rychlíků, ale naše grupa se více méně držela po kupě. Petr, který se šetřil na sobotní Grand Prix, byl po půl hodince dojet a závod pro něj skončil. Já jsem vydržel až do cíle a počítám, že to mohlo být do patnáctky, ale jelikož se opět našli tací, co po dojetí čelem neodstoupili, výsledky asi do kupy nikdo nedá. Nicméně to byl super závod se vším všudy a 28 kilometrů během čtyřiceti minut svědčí o tom, že jsme se nijak neflákali.

Ondra

NHK 7

Další díl NHK se konal 6.7 ve velkém vedru. Nejpodstatnější událostí bylo zjištění, že dosavadní fenomén Jarda Krejcar chybí opět. To proto, že má zlomenou ruku. Už při cestě na Biřičku jsem se příliš necítil. Nemohl jsem se rozjet a po poslední zkušenosti, kdy jsem se krapet přetáhl, jsem váhal, co bude, až tělo zatížím v závodě. Po výstřelu ale všechny pochybnosti odezněli, brzo jsem se dostal do správného rytmu a potvrdil roli papírového favorita. Ve druhém kole mne bohužel znovu potrápilo řazení. Tentokrát bez zjevného důvodu vzadu. Ve své kategorii jsem měl dostatečný náskok, takže jsem se radši soustředil, abych neroztrhl občas nabíhající řetěz, než abych riskoval body a bojoval s juniory.

Radek

2 x Triatlon

Minulou středu jsme se zúčastnili X-triatlonu v Dolcích,konkrétně Roman, Petr a já, který se konal v rámci Středečního poháru. Ovšem od klasických středečních závodů se to tentokráte malinko lišilo. Jelikož v Trutnově slavili 20 let triatlonu, přišlo si triatlon vyzkoušet přes 70 jednotlivců a 8 štafet. Po seskoku (pádu, slezu po schůdcích atd.) nás čekalo 370m (já bych teda řekl víc) plavání. Z vody vylézáme v obvyklém pořadí Petr, já a Roman, tou dobou už ovšem většina závodníků ukrajuje kilometry v cyklistické části. Nepříliš technický bajkový okruh, který jsme absolvovali dvakrát, jsme s Petrem objeli většinou pospolu a výrazně se prokousali kupředu. Na pouhých 12 kilometrech kola se Romanovi nepodařilo nás dotáhnout, ale měl nás na dohled. Běžecká část zahrnovala 2 okruhy kolem rybníku, cca 3 rovinaté kilometry. Do cíle jsem doběhl nakonec pátý, Petr třináctý s 10 vteřinovým náskokem na čtrnáctého Romana. V tak početném startovním poli nakonec docela úspěch.

Druhým triatlonem uběhlého týdne byl sobotní „Mezinárodní triatlon“ v Meziměstí, pořádaný spolu s polskou stranou Mierszowa, kde byl také cíl. Jelikož nás čekalo 100metrů v pětadvacetimetrovém bazénu, startovalo se individuálně v minutových rozestupech, každý ve své dráze. Následovalo 7 km převážně po silnici do Mieroszowa a běžecká část byla opravdovou výzvou - 400metrů okolo stadionu, a tak nemělo ani cenu se přezouvat do běžecké obuvi (ještě že tam neměli tartan, nášlapy by mu asi neprospěly). Upřímně, tohle nevyhrát by byla ostuda.

Ondra

MTB Machov

Hanky fotky ze včerejšího půlmaratonu - odkaz ZDE.

Dobrušský pohár - Kounovské okruhy

Do stejné průtrže mračen, do které vybíhal Luboš, startovala trojice Roman, Petr a já (Ondra) na Kounovské okruhy. Čekaly nás dva okruhy, tedy cca 90km, a hlavně tři výšlapy z Kounova na Plasnici. Naštěstí hned ten první po startu se jel na pohodu, závodit se začalo až při sjezdu směr Kvasiny. Na mokré silnici to bylo fakt o hubu a Petr se raději odpojil do druhé skupiny. Z první skupiny se při druhém stoupání na Plasnici odpojila čtyřčlenná skupinka, ve které byl Happy a Zdeněk Bartoš, a tak se ani nikdo moc nesnažil na to reagovat. Já jsem se z naší skupiny poroučel patnáct kilometrů před cílem, kdy mne zastavil defekt předního kola. Než jsem defekt opravil, projela kolem Petrova skupina, ale jelikož se spíše kochali okolní krajinou, stihl jsem si je docvaknout a v cílovém kopci jim ujet. Roman skončil šestý, já desátý a Petr dvanáctý.

Ondra

Běh Skuhrov

V neděli se zároveň s Dobrušským pohárem konal běh údolím řeky Bělé. Křížení tratí obou závodů bylo ve Skuhrově, a tak se mi podařilo částečně zdokumentovat oba závody. 105 závodníků vyběhlo za průtrže mračen a pršet přestalo až po doběhnutí posledního borce. Náš oddíl reprezentoval Luboš a mezi běžeckými specialisty se umístil na 4. místě ve své kategorii, což považuje za dobrý výkon. Trať závodu 10 km byla obrátková a vedla po silnici ze Skuhrova pod hrad Klečkov a zpět. Průjezd pelotonu cyklistického Dobrušského poháru obohatil atmosféru, závodníci obou akcí se navzájem povzbuzovali. Dík za bezva organizaci patří pořádajícímu Skiklubu ve Skuhrově.

HKV Hvězda

Žádný závod Horokolo jsem ještě nikdy nejel. Přestože jsem byl po dovolené (s dětmi) v dosti zuboženém stavu, (ano, ano… právě z vlastních dětí, tedy duševně, …dorazila mne až klimatizace v autě) vyrazil jsem s heslem „co tě nezabije, to tě posílí“ vstříc novým zážitkům. Plán byl jednoduchý: buď se cestou přes Redpoint (zaplacení startovného Sudet) rozjedu, nebo mám mobil a režijku (vlak zdarma). Jestli to cestou ještě šlo, závod samotný byl fiasko. Všichni ti, jež na silničce s jistotou utrhnu, mi ukazovali záda již v úvodu na asfaltě. V terénu jsem přidal 3x spadlej řetěz a nepomohlo mi ani vyjetí nejstrmějšího úseku, kde mnozí tlačili. Ty tři kilometry jsem dokončil s velkým vypětím. Vyhrál Pína před Hornychem a Drejslem. Cestou zpět jsem se s vděčností prostřídal se sokolem Balcarem. Nezabilo mne to, ale vysloužil jsem si zimnici a horečku.

Radek

Melechovský triantlon

Minulou sobotu 27.7. Luboš zvolil v okolí Havlíčkova Brodu možnost smočit se ve vodě při Melechovském triatlonu. Počasí bylo tropické, plavalo se 400 m v přírodním koupališti, jelo se 35 km směr Humpolec a třešničkou na dortu byl běh 6,5 km s výběhem na nejvyšší kopec v okolí Melechov.

Kunvaldský železný (bronzový) muž

Po celkem úspěšném Golemovi jsem v sobotu vyrazil na další triatlon, a sice do Kunvaldu, na již dvanáctý ročník Železného muže. I přes vedro, které v sobotu panovalo, se na startu sešlo 68 jednotlivců a 18 štafet. Jelikož se plavecký úsek dlouhý 500 metrů odehrával v bazénu, kde se muselo obkroužit šest kol, bylo více než prozíravé rozdělit startující na dvě skupiny. Nejprve startovali muži nad čtyřicet spolu s ženami, moje kategorie a štafety po posledním plavci z první vlny. I přes rozdělení byl plavecký úsek docela boj, zvláště když se přes nás pomalejší dvakrát převalili nejlepší plavci. V depu šlo vše dobře, a tak jsem mohl zahájit stíhací jízdu. Bohužel, trať mi úplně nenahrávala - na začátku kopec, na jehož vršku jsem si napojil „několik vagónků“ a v klesající trati si je vezl za sebou, marně stíhajíc skupinu před sebou. Naštěstí v půlce přišlo nepříliš dlouhé, zato až 12% stoupání. Tam jsem odpojil dosavadní vagónky a na vršku si napojil nové z dojeté skupiny a podobný scénář se odehrával prakticky až do cíle cyklistiky. V závěrečné běžecké části už každý musel bojovat za sebe a tak jsem poskočil ještě kupředu. V cíli nás čekalo dobré pivko a výborné steaky a až při vyhlašování jsem zjistil, že jsem to v kategorii do 40 let dotáhl na bronz.

Ondra

DP XC Běstviny

Poslední „MTB“závod DP se uskutečnil za prosluněného dne v Běstvinách u Dobrušky. Skoro 80 startujících = solidní účast i konkurence, které se nezalekli Petr, Roman a Luboš. Čekalo na nás celkem 6 okruhů (38km), respektive 5 pro Luboše. Trať beze změny, suchá a tvrdá, tak trochu opak loňskému blátu.

Bednu si vyjel Luboš třetím místem v kategorii vet2. Roman a já jsme dojeli na čtvrtém a šestém místě. Celkem nám k tomu dopomohla vzájemná spolupráce během závodu, tak i technické problémy našich soupeřů „píp píp“. Poslední 10. a 11. závod DP je již ryze silničářskou záležitostí.

Foto viz Hanky stránky

Petr

Říčkovský Golem

V sobotu se konal triatlon Říčkovský Golem. K Pastvinské přehradě jsem dorazil spolu s Lubošem a Hankou a na prezentaci jsem se potkal s Ondrou, a tak se už dala naplánovat nějaká týmová soudržnost. Ta ovšem vzala za své už při plavání, které se odehrávalo na Pastvinské přehradě a měřilo asi 550 metrů. Z celkového počtu 134 startujících Ondra vylezl z vody 101 a já 127. Cyklistická část se jela od přehrady do Ski centra Říčky a kopcovitá trať byla dlouhá 34,5 km. Můj nejlepší čas v této sekci a Ondrův osmý nás vystřelili k čelu tohoto závodu. Následovalo přezutí do kecek a 5,5 km dlouhý běh s výšlapem po sjezdovce. Potvrzením naší příslušnosti ke špici závodu byl Ondrův sedmý a můj šestnáctý běžecký čas. Po celkovém sečtení to mě dalo na vznikající deváté a Ondrovi jedenácté místo.

Nakonec je potřeba říct, že takhle skvěle pořadatelsky zvládnutý závod jsem už dlouho nejel.

Roman

Spoustu fotek ze závodu najdete na stránkách Hanky - odkaz ZDE.

Jeseníky a Rychlebské stezky

Dovolené jsou v plném proudu, a tak jsem společně s Tomášem také vyrazil poznávat krásy naši vlasti. Tentokrát to vyhráli Jeseníky, kde bylo hlavním cílem „dobytí“ vrcholu Pradědu a Rychlebské stezky, které jsou bajkovým rájem pro nadšené horaly. Pětidenní putování po horách vskutku stálo za to a osobně jsem si posunul práh pudu sebezáchovy o mílové kroky dopředu. Tomáš byl ve svém živlu a Rychlebské stezky byly balzámem pro jeho duši. Nevěříc jsem hleděl, jak zdolává nástrahy a technické pasáže stezek. Někdy byl velký problém se na stezce udržet i při pěší chůzi s bajkem na zádech a Tomáš v těchto místech poskakoval jak horská koza (kamzík). Zpočátku jsem byl ze stezek trochu zklamán, protože jsem vskutku více chodil, než jel, ale následující dny, kdy jsme postupně projížděli i další trasy a hlavně jsem získával techniku jízdy, tak jsem byl již nadmíru spokojený. Osobně velmi doporučuji do těchto míst zavítat a je jistotou, že se sem ještě někdy s Tomášem vrátíme.

Vrcholek Pradědu byl „dobyt“, a to i za hodně mlhavého počasí, kdy bylo vidět sotva pár desítek metrů před sebe. Stezky, hlavně ty kamenité, pěkně klouzaly a o různé kotrmelce a jiné taneční kreace na kole nebylo vůbec nouze. Nakonec jsme vše přežili bez úhony, jen jsme si nevychutnali pohledy na horská „panorámata“. Poslední den jsme si dali rovinatý úsek a zavítali jsme do Polska k Otmuchowskému jezeru. Pěkný pohodový okruh a hlavně už nebyly žádné „krpálové stojky“.

Vláďa

Hlavňovský triatlon

Přestože byla ve středu v rámci Středečního poháru na výběr i ryze cyklistická disciplína, a sice časovka v Olešnici, trojice Roman, Petr a já dala přednost triatlonu v Hlavňově. I když počasí triatlonu nahrávalo, sešlo se na hrázi Hlavňovského rybníka pouze asi 25 závodníku.

Největší překážku našemu týmu skýtal hned první plavecký úsek. Dva okruhy, dohromady asi 400m nás opět odsunulo na konec startovního pole - nejrychlejší z nás byl opět Petr, potom já a poslední vylézal z vody Roman. Už v depu jsem ale skočil Petra a doufal, že se na 18 kilometrové kopcovité trati začneme trošku posouvat kupředu. Nad Bělým se kolem prohnal Roman, ale tou dobou jsem už i já nechal pár závodníků za sebou. Petr byl nedaleko za námi. Do běžecké části už Roman vyrážel z celkové třetí pozice a já z páté. Běžecký úsek byl brutální výběh na Hvězdu, kde velký úsek probíhal po kamenných schodech a prověřil zbytky sil u všech závodníků. Ovšem ještě než jsme se dostali do této pasáže, podařilo se mi probojovat na druhé místo, a to udržet až do cíle. V kategorii z toho bylo dokonce vítězství. Roman doběhl celkově čtvrtý, v kategorii bronz a i Petr se vešel do desítky.

Ondra

NHK6

17.7 pokračoval po delší pauze dalším dílem NHK. Předchozí termín zrušený pro krajně nepříznivé podmínky bude nahrazen v září.

Suchý terén byl sám o sobě velikou změnou. Další změnu podmínek tentokrát opačným směrem obstarala těžba a v jednom místě dokonce nutnost následného vysypání cesty kamením. Výsledkem bylo přesto celkové zrychlení.

Při prezentaci jsem sice nezahlédl nikoho, kdo by mne v mé kategorii ohrožoval, paní Smůla, která mne v červnu připravila defekty o tři slibná umístění, se mi ale vzápětí opět chystala strouhat mrkvičku. Při rozjíždění se mi v tekutém (neusazeném) kamení (zřejmě od nějakého poletujícího) pootočil přestavovač okolo rámu, při každé otáčce dostával od kliky řádnou drbu a pochopitelně neřadil. Kdyby se mi totéž už nestalo kdysi na Sudetech, nevěřil bych. Namísto tlachání před startem jsem horečnatě doloval baťoh uložený v sanitě a šrouboval. Na žádné jemné doladění rozhodně nebyl čas. Start jsem ale stihl. I když jsem byl opět po noční, jelo se mi až překvapivě dobře. Přes drobné potíže s řazením (i padáním řetězu) jsem zajel nejlepší letošní čas kategorie. Samotný závod přinesl nejdramatičtější momenty krátce po startu, kdy se přede mnou v cca 120-ti stupňové negativně klopené zatáčce poroučel k zemi (v minulém příspěvku opěvovaný) V. Svatoš. V přemíře snahy co nejrychleji vstát (ještě než dokončil let) mi opakovaně přehrabával prach a kamínky přímo pod kolem. Zamával jsem odjíždějícím juniorům, obětoval velkoryse pár vteřin a zachoval mu všechny prsty. Chvíli se mne pak ještě držel, ale většinu času jsem odkroužil sám. V závěrečném spurtu mne o nos nečekaně porazil jeden z juniorů, kterého jsem sice dojel, ale zcela netakticky si ho nechal poslední čtvrtinu závodu vyvážet za zády, protože to nebyl přímý soupeř.

Radek

Beskyd Tour-silnice

Ach ta práce ta mi dává zabrat. V sobotu jsem po třech hodinách spánku a čtyřech hodinách jízdy autem dorazil do Trojanovic u Frenštátu pod Radhoštěm. Volba mezi krátkou 80 km a dlouhou 180 km trasou byla jasná. Na té dlouhé bych asi usnul za řidítkami

Účast přes 300 startujících, kde také většina zvolila kratší trasu s cílem na Pustevnách. Dlouhou trasu jsem si asi před dvěma lety také projel a mohu jen doporučit. Sice si opravdu „dáte“, ale odměnou vám bude krásná příroda a prostě ta pravá silniční cyklistika.

K závodu samému, peloton se držel většinu po spolu, jen kolize, zúžené silničky a většina stoupání jej postupně rozdrobovala. Zpět do Frenštátu přijel balík o 60 lidech, zde jsem prokaučoval místní kruhový objezd a nedobrovolně se procedil až na jeho konec. V následném stoupání k hotelu Raztoka pod Pustevnami jsem se tak postupně propracovával zpět před postupně odpadající. Samotné „nejtěžší„ stoupání na Pustevny se mi jelo fakt dobře, až do doby, než mě zradila přehazovačka, a já tak jeho druhou polovinu musel absolvovat na celkem těžký převod. Škoda, mohlo by to být i lepší než-li 18 celkové a deváté místo v kategorii M30 ,ale upřímně před startem jsem měl určitě menší ambice a tak jsem spokojený .Ti co jeli dlouhou trasu si pak určitě zaslouží mou poklonu .

Na krátké trase zvítězil ze samostatného úniku již od startu J. Kocurek a na dlouhé T. Vokrouhlík.  

Petr

Broumovský okruh - fotky

V Galerii najdete fotky ze středečního závodu od Jirky Pence - odkaz ZDE.

Broumovký okruh/aneb Kdepak ti všichni dědci jsou?

Dámy a pánové, čtvrtý díl ze seriálu Memoriál Přémy Víta se koná v Broumově!! Hlaďounký asfalt, luxusní terény ve dvou zemích EU, startovné mírné, letní počasí zaručeno!!!! ??že by právě malá / žádná propagace byla příčinou nizounké účasti, začátek prázdnin-dovolených nebo únava po Trilogii??

Každopádně balíček něco přes dvacku závodníků po pátý letí Broumovem. Ve čtyřicítce se zavlní okolo osmdesáti kilového zadečku 120-tikg děvčátka, která pod námkem nepochopila, že lze tlachat i na chodníku, pod špitálem podřadit a poprvé ze sedla. Ke Křinicím od rybníka chládek pohladí. Pozor vracečka doleva. Bojím se loktování-Cavův faul mi frčí hlavou, beru to raděj až po trávě. Uzounká spojovačka, balík se natahuje ale zatím drží. Jsme hodně na sobě, nejde číst díry, oddrolenou krajnici bunnyhopnu nedá se jinak. Pětačtyřicet furt !

Na hlavní k Martínkovicím se malinko zvolnilo, ale jen co vlítnem do protisvahu, zase zato čelo zhusta bere. Vlnovka k Božanovu díky větru v zádech  v poho, ale otočka na náměstíčku o5 smrtící. Už jsem na ocasu a vlaju. Hlavní balík mi ve stoupání odjíždí, jsem rád za pětihlavý „B“éčko. Teď funí proti a ani když střídáme po 10-ti vt. nemáme šanci doskočit zpátky. Naděje tu malá ještě je a to dolů k Otovicím. Teď to hrneme pade . Kluci rubou statečně . Svojí špici už točím mocně přes závit , ale držím to pod krkem fest, nechci už větší ostudu. Úplnou hranu jedu i v háku. Před mostkem na splavený drti driftuju skoro mimo ránvej-fuj to bylo o fous. Vlečkový koleje zase raděj hupsnu, ale co to?? Moji hoši mě opouštějí. Točí to na levou-je to dorost a jedou kratší distanc. Tak skoro půlka na singl. Je tu ještě možnost počkat na někoho, ale to né. Drapnu to za spodky. Měl bych to na pětatřiceti udržet-do Tlumaczowa určitě. Z hlavní doleva, první brdek kde shazuju na malou a jsem zpět v Čechách. V Šonově Pitašovi undergroundoví pivaři halekají , že kdybych se na jedno zastavil, že je pak snáz dojedu…

Tak i kostel- Svatou Markétku- už mám za sebou. Do Rožmitálu vlítnu svižně, nad Broumov slalomem na jedinym zaflikovanym cca 1/2km kousku opatrnko, pak zase pohoda dolu. Křižovatka na hlavní, regulovčík už myslím usnul, musí  to být  nuda. Nic nejede jen já a zase proti větru. Taktak utočím třicítku.

Doprava na Janovičky-5km up. Snažím se o konstantní frekvenci, pomáhám si ze sedla. Na konci Benešova to na velkou dám, pod Janovičkama podruhý na malou. Ještě Kilásek –rubačka, pětistovka-rubačka zlá, třístovka-nejvícrubačka. Je to tam. Ale pocity ??

Nejhorší bylo udržet nějakou motivaci. Okruh je to počítám fakt asi nejhezčí z celýho seriálku, počásku vymazlený: ale jako souboj pouze s chronometrem??To né.

Nevím v čem je chyba ?datum?přesycení závoděním?nebo ta propagace? Každopádně touhle účastí/neúčastí to pořadatelům na 100% brzo otrávíme & žít jen SUDETAMA? To by byla celkem otrava a ždímat se půl hodiny singl při závodě ? toho mám dost při tréninku.

Jo a nebo další možnosti: buď si na společnost kámošů zavzpomínat nad fotogalerií za závodů kde se přeci někdo sešel. A nakonec ta varianta nejtěžší: nenechat se urvat … .

Vojta

Broumovské silniční okruhy

Výsledky z dnešního závodu najdete ZDE.

Kdo by je chtěl pro uložení v PDF nebo jako tabulku, napište nám na mail: info@cyklotonyteam.cz

Broumovské silniční okruhy

Trať závodu bude oproti předchozím ročníkům pozměněna, a to takto:
Olivětín, pivovar (start) – Broumov – Křinice – Martínkovice – Božanov (otočný bod) – Martínkovice – Otovice- Tlumaczov – Šonov – Rožmitál – Broumov – Olivětín – Janovičky (cíl).
Pro žákovské kategorie se bude trať dělit před Otovicema, kde odbočí vlevo na Broumov a nepojedou na Tlumaczov jako ostatní kategorie a cíl budou mít u „finančáku“ na Janovičkách. 
Trať bude značena šipkami na silnici, před závodníky pojede doprovodné vozidlo.

Prezentace závodníků bude v 16:00 na parkovišti u pivovaru v Olivětíně.

Start bude po 17:00 z důvodu přejezdu vlaku.

Kontaktní osoba: Tomáš Hladík, tel.: 733 508 149, email: info@cyklotonyteam.cz

Všichni účastníci se závodu účastní na vlastní nebezpečí a jsou povinni dodržovat pravidla silničního provozu a řídit se zákonem o provozu na pozemních komunikacích. Dále jsou povinni uposlechnout a respektovat pokyny pořadatelů.
Pořadatel neručí účastníkům za vzniklé škody na majetku, krádeže nebo zranění související s účastí na závodu jeho návštěvě.
Cyklistická přilba je povinná po celou dobu závodu!!!

Těšíme se na vás.  CykloTony team

Žlebský zubr 19.

Prodloužený víkend jsem si zpestřil v pátek o silniční závod v okolí Seče. Na startu se sešla pěkná účast, přes osmdesát startujících. Jelikož jsem neznal trasu ani profil, snažil jsem se z kraje závodu držet v popředí. Tak či tak na zhruba dvacátém kilometru odjela 15 členná skupinka, a já tak v roli odpadlíka z této skupiny absolvoval zbytek závodu v pronásledující druhé skupině. Krom pár odpadlíků jsme je už nesjeli. O pořadí se tak rozhodovalo v posledním stoupání ve Žlebech kopec k benzínce. Z naší patnáctičlenné skupiny jsem dojel až na šestém místě, ten kopec byl fakt dlouhý.

Sečteno podtrženo moc pěkný závod v atraktivním prostředí a na české poměry i po celkem kvalitní silnici. Profilově to bylo 60 km nahoru/dolů, takže příští rok si tohle moc rád zopakuji. Jo dojel jsem celkově na 21. místě 8 v kategorii.  

Petr

X-triatlon Borohrádek

Mimořádně v sobotu jsem vyrazil na další závod Středečního poháru. Tím byl x-triatlon v Borohrádku. I když to tak zprvu nevypadalo, na start dorazilo 26 závodníků. Z našeho týmu Roman a Luboš. Už při projíždění trati na kolo jsme zjistili, že to bude „zajímavé“. Okruh o délce 1 km a 150 metrů jsme totiž měli absolvovat 14x.

Hned po startu se mě, jako vždy, všichni plavci vzdálili a já cachtajíc se u první bójky, jsem sledoval, jak první již nasedají na kolo. Samotné kolo bylo spíše kritériem, při kterém jsem pořád někoho předjížděl. Samozřejmě na konci kola se některým lidem nevyhnul problém s počtem odjetých okruhů. Na to doplatil i Luboš, který si objel o okruh více a ze závodu odstoupil. Běh po stejné trase jako kolo v počtu pěti okruhů se už obešel bez problémů.

Já jsem skončil celkově pátý a v kategorii druhý. Takže nakonec to dopadlo docela dobře.

Roman

Spoustu fotek ze závodu najdete v Hanky albu - ZDE.

MPV Polické okruhy

Ve středu 26.6 se v Polici nad Metují sešlo na startu pouhých 23 nadšenců (včetně 3 žen). V cca 10°C a mrholení nebylo divu. Třetinu pole tvořily pořádající Pítrsáci. Za nás jen já a Ondra. Závod se lámal v prvním kole (ze dvou) při výjezdu na Bezděkov, kdy Káňa s Čapínem natáhli a roztrhali „balík“. Udržet se jich dokázali jen P. Javůrek, P. Holub a F. Žilák, který jel do té doby přede všemi časovku. Mě s juniorem M. Bergmannem z Apache bike bohužel na vrcholu těsně (ale přece) odjeli. Doplnil nás T. Koutský, jenže někde na konci Srbské nás ostatní sjeli. Před horizontem druhého výjezdu na Bezděkov jsem to znovu zkusil, ale nikoho ani nenapadlo se přidat, takže se rozhodovalo až závěrečném stoupání na Hvězdu. Tam jsme se hned dole utrhli s Bergmannem, ale nakonec odpáral on mne. Vyhrál Čapíno před Káňou a Javůrkem. Já 2/7 Ondra 4/11

Radek

Dobrušský pohár XC Kounov

Sedmý závod DP pokračoval v neděli za krásného počasí závodem horských kol na nám již dobře známém 5 km okruhu v okolí Kounova na úpatí Orlických hor. Naše barvy přijel hájit na trase s pěti okruhy Roman, Martin, Petr a na 4 okruhovém Radek a Luboš.

K závodu samému: hned v prvním kole se vše nadělilo a bylo již na každém, jak a kdy dojede. Já jsem dělal po většinu závodu společnost Martinovi Katerovi, a tak se omlouvám všem Martinovým příznivcům jeho videí . Rozhodovalo se však až v pátém kole, kdy mě Martin odpáral a k naší smůle jsem předjel i Romana tlačícího svého oře s přetrženým řetězem. Já si tak dojel pro páté místo v kategorii masters, za mnou dojel/doběhl Roman na šestém. Martin i přes menší trable v podobě pádu a prasklého drátu v kole dojel na osmém místě. Radkovi se také nepoštěstilo a po defektu dojel až na šestém místě v kategorii veterani 1  A tak jediné pódiové umístění zajel Luboš na třetím místě v kategorii veterán 2 – gratulujeme!

Celkovým vítězem se stal M. Kaněra před L. Čápem. Foto ze závodu najdete v ateliéru naši fotografky Hanky viz - odkaz ZDE.

Petr

Triatlon Opočno

Jedním z nejhezčích závodů v loňské sezóně byl, z mého pohledu, triatlon v Opočně. A tak jsem nemohl ani letos vynechat. V našich barvách dále nechyběli Petr s Lachtanem.

Teplota kolem pětatřiceti způsobila, že jsem se na plaveckou část skoro těšil, i když bylo jasné, že to bude bída. Hned po startu jsme se pevně usadili na konci a naše pozice pevně bránili. Nerychlejší z nás tří byl Petr a postupně se nám vzdálil, i když podobně jako já volil techniku „hlavně si nenamočit účes“. Lachtan byl na tom technicky nejlépe a prakticky celou trať zvládl kraulem, ale na druhé obrátce se mu to asi zdálo moc krátký a tak pokračoval ještě kus rovně. Díky tomu jsem vylézal z vody těsně před ním.

Depo proběhlo rychle, a tak honem do cyklistické části. Jelo se mi docela dobře, a tak se rychle prokousávám kupředu. Před koncem cyklistické části předjíždím Petra a v depu jsem zhruba na dvacáté pozici. Přezutí opět v pořádku a další stahování může začít v běžecké části. Sice jsem letos ještě neuběhl ani metr, ale běží se mi slušně, a tak dobíhám do cíle na celkové sedmé pozici. Po plavecké části jsem měl šest lidí za sebou, v cíli jich zbylo šest přede mnou, takže spokojenost. Bohužel v kategorii to stačilo pouze na šesté místo, Petr byl v kategorii desátý, Lachtan čtrnáctý.

Ondra

NHK 5

Jestli jsem v minulém příspěvku (NHK 4) psal o dostatku bláta, které výrazně pozměnilo charakter trati i samotného závodu, tentokrát se z nově vytvořených singlů staly doslova bahenní pasti. Kdo je podcenil a neobjel lesem daleko mimo původní cestu, … tlačil. Celková účast byla opět slabší a lze jen spekulovat, zda začaly dovolené, nebo se do bláta holt někteří nehrnou. Opět jsem obsadil druhé místo, tentokrát za Jardou Krejcarem, ale konečně jsem za sebou nechal Vláďu Svatoše (50+)! ! ! který na svůj věk v letošních dosavadních kláních naprosto zapomínal a místo aby jezdil pomalu a rozvahou, zostuzoval mladší bajkery.

Radek

Triatlon Opočno - fotky

Dnes se jel v Opočně již tradoční triatlon. Za Cyklo Tony se zúčastnili Ondra, Lachtan a Petr.

Fotky od Hanky najdete ZDE.

XC Pardubického kraje

Jako přebor Pardubického kraje se v neděli konal cross country MTB v okolí rozhledny Bára u Chrudimi. Byla to rychlá, ale fyzicky náročná trať. Závod byl okořeněn účastí ruského týmu. Hlavní kategorii  vyhrál maratonský matador Luboš Němec sedlající unikátní kolo LOOK. Luboš obsadil 3.místo v kategorii nad 50. Atmosféru dokreslují fota z přiloženého odkazu - ZDE.

Hanka a Luboš

Stalak silniční okruhy

Ti, kteří zůstali hladoví po závodních kilometrech i po Sudetech, dostali šanci přesně o týden později v Rychnově. Proběhl zde již šestý závod Dobrušského poháru s lehce pozměněným názvem a hlavně zázemím závodu. Tradiční hospodu U Mařenky vystřídal penzion U zvonu a závod se tak přesunul do centra, kde proběhl i slavnostní start. Naše barvy hájila trojice Radek, Petr a Ondra. Na trati se objevil i Lachtan, ale pouze v protisměru.

Z náměstí jsme k Mařence jeli v klidu za autem a pomalu budovali pozici pro avizovaný letmý start. Ten se ovšem nekonal, ale naštěstí to všichni ustáli. Po oficiálním startu jsme tedy vyrazili vstříc šesti kolům (tentokrát i Radkova kategorie-prý na jejich vlastní žádost), tedy zhruba devadesáti dvou kilometrům. První kolo se jelo opravdu výletním tempem, což nakonec nevydržel Radek a ještě s jedním borcem vyrazil do úniku. Později nám sdělil, že v podstatě nechtěného, ovšem s Petrem jsme se mezitím motali na čele a spíše zdržovali. Ve druhém stoupání druhého kola ovšem došlo k rapidnímu zrychlení, na které jsme s Petrem nezareagovali. Tím pro nás závod prakticky skončil a mohli jsme pokračovat ve výletní vyjížďce, zvláště když naše skupinka nejevila zájem nikam spěchat. V každém kopci jsem já nebo i Petr zkusili trošku zvýšit tempo, ovšem skupina udržovala konstantní tempo a na rovině jsme poslušně zacouvali zpět. Mezitím Radek i po dostižení bojoval na čele a nakonec vybojoval perfektní druhé místo v kategorii. Petr v posledním kopci předvedl svoje vynikající zrychlení a dojel první alespoň v našem grupetku.

Ondra

(Ne)povedené Sudety?

V neděli jsme s Radkem, Petrem, Lachtanem, Ondrou a hostujícím Ptakosem vyrazili na silniční Sudety v touze navázat na loňský úspěch. Pozměněná, o mnoho náročnější trať, nám docela i hrála do karet. Vše se docela dařilo až do odjezdu z Police nad Metují. Tam jsem (nevím proč) namotal řetěz kolem dokola pastorků, musel zastavit a trvalo asi čtyři minuty, než přijel někdo v autě a šroubovákem mě to opravil. Tak začala moje velká stíhačka špice závodu. Po pár kilometrech stojí u cesty Petr a hlásí, že píchnul a rozbil ráfek. Zdálo se to nemožné, ale před stoupáním přes Bezděkov jsem si špici dojel, a s Ondrou jsme se vydali do úniku. Udělali jsme si vcelku pěkný náskok, ale tak ve čtvrtině stoupání jsme se propadli zase tam, kam patříme :( Poté jsem už nějako přežil ve vedoucí skupině zbytek kopců až do Chvalečských serpentin. Tam mě odpárali a pak jsem si to musel až skoro do cíle odtáhnout sám. Těsně před Teplicemi se přes mě přehnala druhá skupina závodu. Dojezd na Bišík už byl v klidu, protože jsem si jel opět osamocen. Po příjezdu do cíle jsem se dověděl, že někde píchnul i Radek, a tak se náš sen o obhajobě teamového druhého místa rozplynul. Jako první z teamu dorazil do cíle hostující Ptakos, pak já a třetí byl Lachtan.

Nakonec celkové moje dvanácté místo a čtvrté místo v týmech možná zklamáním není, Lachtan se těsně vešel do top stovky - dojel devadesátý devátý a Ondra na dlouhé byl sedmdesátý čtvrtý.  Petr s Radkem nakonec do cíle nedojeli.

Roman

Více fotek ze závodu je v Galerii - ZDE.

NHK 4

NHK 3 jsem se nezúčastnil. Musel jsem si vybrat mezi ním a prvním dílem Memoriálu Přémy Víta. Nakonec jsem ale zůstal v roli pořadatele a odpočíval zbytečně. Zatímco v úvodních dvou závodech (NHK) startovalo silných (přesněji silnějších) soupeřů víc než dost, ve třetím a čtvrtém vždy po jednom. Druhé místo (za Štěpánem Karbanem) bylo tentokrát povinné. Závod však nudný nebyl. Jelikož dny, ale i hodiny před tím než jsme se sešli na pásce, by se daly vyjádřit slovy klasika „chčije a chčije“ bylo u Biřičky nachystáno dost bláta pro všechny. Trať byla náročnější, místy se zúžila, vytvořily se nové singly, padalo se. (Vítěz dokonce dvakrát.) Já přestože svým dětem odmalička při každém pádu vštěpuju základní závodnickou poučku: kdo nepadá,…nehledá limity,…ten nezrychlí, jsem se nenatáhl ani jednou. Buď jsem se na mokru už naučil,…nebo stárnu.

Radek

Černá Hora

Poslední šance získat nějaké body do Vrchařské ligy byla ve středu v Jánských Lázních, kde nás čekal výjezd na Černou horu. A jelikož převýšení závodu činí na osmi kilometrech více než 600 metrů, body tu nebyly zadarmo. Přes nejisté počasí si s touto výzvou přijela poradit zhruba čtyřicítka závodníků. Jelikož nedorazil Radek, měli jsme zastoupení pouze v „béčkách“, a to bez lídra Romana, který už nemá co vylepšovat - suverénní vítěz. Pokusit se o co nejlepší výsledek zbyla na trojici Petr, Martin a Ondra. Počasí nám nakonec přálo, tedy alespoň dole, a většina odstartovala za sluníčka. Na vrcholu na nás už ale čekala mlha a na chvíli se objevily i kroupy.

Bohužel, na bednu to nikomu z nás nedalo - Ondra 4., Petr 6. a Martin 8.

Ondra

Časovka na Luisino Údolí

V sobotu se v rámci Dobrušského poháru jela časovka z Kvasin na Luisino Údolí. Za chladného počasí, kdy v cíli bylo jen pět stupňů, naštěstí, nad nulou, se na startu sešlo 60 startujících na plnou distanci devatenácti kilometrů a 21 dětí na zkrácenou. Za náš team startovali Roman, Radek a Petr. Roman dojel v kategorii druhý (pouhé čtyři sekundy za vítězným Zdénou Bartošem). Petr ve stejné kategorii dojel šestý a Radek byl mezi svou věkovou grupou druhý. Zajímavostí bylo, že hned tři závodníci překonali čtyři roky starý rekord (jedním z nich byl i Roman). Držitelem toho nového je Čapíno.

Roman

Do sekce O nás přibyla kapitola kronika Cyklo Tony - můžete nahlédnout.

DP XC Mělčany

Více fotek z nedělního závodu od týmové fotografky Hanky najdete - ZDE.

Duatlon Pálenka

Ve středu 15. 5. jsme se vydali na Pálenku, kde Míra Duch připravil bezva terénní duatlon, závod středečního seriálu. Všechny překvapila početná účast, posílená lyžařskou školou z Vrchlabí včele se závodícím panem učitelem. Trať byla klasická. V Lubošově kategorii se sešli nejlepší chrti, kteří jsou v okolí k mání. Očekávaný souboj s Jirkou Fulkou se nekonal, protože Luboš mu utekl hned v prvním běhu. Ve své kategorii nestačil jen na Pavla Kaněru, čerstvého padesátníka. Míra všechny odměnil pěknými cenami. Já jsem se snažila zdokumentovat atmosféru. Přikládám odkaz na foto - ZDE.
Všechny moc zdravíme a těšíme se naviděnou.
Hanka a Luboš

Středeční pohár, Memoriál Přémy Víta, Orlický okruh 15.5.2013

 - shrnutí

Ve středu se uskutečnil první závod Memoriálu Přémy Víta – Orlické okruhy, tentokrát premiérově pod vedením Cyklo Tony. Kvůli kolizi s jiným závodem Středečního poháru byla účast skromnější, na start se celkem postavilo 25 závodníků, to ale neubralo nic na kvalitě. Kromě kopců potrápil závodníky na trati také silný vítr. Po čtyřiceti kilometrech projel jako první cílem Petr Holub následován Tomášem Koutským a dvojicí Čapíno s Michalem Kaněrou. Po chvíli se přiřítili i ostatní závodníci. Žákovskou kategorii s přehledem vyhrála Káťa Šefcová a z žen dojela na prvním místě Renata Jahelková.
Roman
Výsledky z dnešního závodu najdete ZDE. (oprava 19.5.2013)

 

Hoši děkujem!!!

Orlický okruh očima Vojty Zídky

Pohárová STŘEDA = pro správného cyklistu pravidelného VZRUŠENÍ je třeba!

Tak to konečně fuckt začalo. Po třech antré Vrchařské ligy se naplno roztočila kola na Poháru Přémy Víta. Tyhle krátký (cca 40-45km) intenzivní závody uprostřed týdne mají -A JSOU- to nej pro zlepšení orientace v balíku,pro zlepšení adaptace na rubačku v prostředí vysokého zakyselení a hlavně se můžeš poměřit se závoďákama , který těžko při běžný vyjížďce potkáš.

Včerejší otvírák -Orlický okruh- se jel na stejné trati potřetí ,jen s jednou vyjímkou : přibyl jeden okruh. Rozřazovací 12-ti% krpál , z Olešnice podél sjezdovky , spravedlivě nadělil pelotonek na aktuální Cyklisty a výlet Domu Seniorů (děvčátka si taky jela svoje). Přes horizont nad Polomem rychle dorovnat dech . Luxusní nový asfalt,letíš do údolíčka pade,pod zadním kolem roztáčíš snad celou zeměkouli. Do protisvahu to bereš za spodky, nakopneš setrvačnost a vyletíš až nad Sedloňov. Dlouhý klesání okolo kostelíku poctivě střídáme ,protože funí dost-pijeme bohatě. Kobereček novýho asfaltu zatáčí k Dešný , my to ohnuly na Dobrušku. Rolety záplat a záplat záplat šponují tvou pozornost na max , adrenalín stříká ušima. Mírně klesáme , střídáme po 20-30vteř. Parádní palba padesátkou. Difuzor ukousnutýho mostu nás důrazně seřízne do přísného vláčku. Pod stoupání okolo rozestavěnýho hotelu to chce zklidnit tepovku,budeme šplhat. V dlouhém stoupání jde na špic Demjánek. Strojový tempo,těžký převody,nohy-hever-nechápeš nic, Míša je Král. Oči lezou z důlků, v plicích peklo-jedeš doraz. Směrem na Sněžný je silnice hodně rozšukaná,rychlost slítla jen těsně nad dvacku tak slalomek mezi šotolinou,hlavně se nenechat urvat. Cíl je na horizontu před Horalkou a že bolelo už i první –zaváděcí kolo to si piš. Do druhého prolétneme okolo Horalky do dalšího krpálu vzhůru pod Skutinu. Tady místy asfalt chybí úplně , ale protože už neudržíme ani tu dvacičku, tak se to prokličkovat dá. Kilometr po vrstevnici hřebenu a zase dolu. Tady jsou díry hluboký , ostrý a zlý. Navíc klesáš v aleji a stínohry větví kreslí po zaflekovanym povrchu kódovaný mimikry. Jet čistě na oči nejde , odlehčuješ ze sedla,těžistě na pedály -ready na bunnyhop vmžiku. Konečně zpět nad Polomem a frrrr do údolí. Tyhle kratší rundy pak ještě třix. Zvlášť poslední bolela jak čert. Zhruba půl kilásku před cílem, pod nejprudším brdkem za to zezadu vzal Péťa Kohoutků. Rozehnal nás do stran středem to hrotí ,špurt na max ani Sagan by to nedokázal líp. Nejde o nic ,ale prestiž je prestiž a každý nástup se počítá.

Jo dobrý to bylo, poctivě se střídalo a to že závod je nejlepší trénink je známá věc. Před všema pořadatelama klobouk dolů!! Dělají to místo svého tréninku,oželí vlastní závod,vyznačí díry,hlídají křižovatky,snaží se pozametat škváru a písek v nepřehledných zatáčkách a hlavně berou na sebe pořádnou porci rizika. Ať už to pořádají Tlamkovi,Čadis,Poličáci s Pítrsem v čele a nebo včera –sice premiérově ale s luxusním přehledem- Romoš Palguta. Vám všem , moc díky . Jen takhle zůstane Broumovský výběžek hlavním městem cyklistiky našeho ČRvepřoknedlolandu! Vojta

Středeční pohár, Memoriál Přémy Víta, Orlický okruh 15.5.2013
- výsledky

Výsledky z dnešního závodu najdete ZDE.

DP silniční časovka na Plasnici

Na stránkách naší dvorní fotografky Hanky najdete spoustu fotek z nedělní časovky - odkaz ZDE.

GORALE NA START – Boguszow Gorce

V neděli 14.5.13 jsem vyrazil na svůj první závod (ano je to tak opravdu první) k našim sousedům do PL do Boguszow Gorce, kousek za hranice. Jednalo se o 1. XC závod ze seriálu GORALE NA START z celkových tří. Cestou na závody se měnilo každou chvilku počasí. Buď pršelo, nebo pršelo víc, takže o slušné pošušňáníčko v bahenní lázni na trati, která z velké části vedla lesem, bylo postaráno. Okruh byl dlouhý asi 2,7 km tvořen technickými sjezdy a prudkými výjezdy. Prostě pořádné XC. Start moji kategorie M17 byl naplánován na 14:00, ale z důvodu náročnosti trati a neprojetím ostatních závodníků z předchozích kat., byl odsunut asi o 45 min. Předstartem nám ještě slušně sprchlo, aby se neprášilo a šli jsme na to. Hned po odstartování se jelo zaváděcí kolečko po běžeckém oválu, kde jsem za to vzal a odjel jsem si pryč. Měli jsme nahlášené 4 okruhy, ale pořadatelé během závodu ubrali jedno kolo, a já si po třech kolech dojel pro vítězství. Ale lehké to nebylo. Takhle jsem se už dlouho tolikrát nevyválel . Další závod se jede 15.6 ve Szczawno zdroj, kde je taky pěkná trať.

Tomáš

Běh v České Čermné

Luboš je definitivně ze Švajcu zpět. První závod na české hroudě absolvoval ve středu 8.5 v České Čermné. Super počasí, 10 km cross country běh. Sešlo se neočekávaně mnoho chrtů chtivých závodit. Na krásné, ale těžké trati s velkým převýšením, doběhl Luboš na velice dobrém 7. místě v nabité kategorii 50 let až smrt. Závod a jeho organizace byla plná překvapení. Startovné 0 Kč, každý účastník byl vyhlášen a dostal cenu, organizátorky napekly buchty, v mateřské škole zdarma podávaly výbornou bramboračku nebo gulášovku,  cost free pivo a limo teklo proudem. Zkrátka atmosféra úžasná, snad bude cítit z přiložených fotek. Díky moc všem organizátorům včele se Z.Kučerou a J.Škrhou.

Hanka

Fotky ze závodu najdete na Hanky stránkách - ZDE

Mistrovství Královéhradeckého kraje

Ve středu se za polojasného, ale větrného počasí uskutečnilo ve Vrchlabí mistrovství Královéhradeckého kraje v časovce do vrchu. Trať vedla na Benecko. Na startu náš team zastupovali Roman, Radek, Petr a Lachtan. Na naší delší trati se utkalo 57 borců. Po úporném boji s kopcem skončilo nakonec 75% teamu na bedně.

V kategorii muži C dosáhl Radek na druhé místo. V mužích B skončil Petr třetí a já druhý. Trochu zamrzí ta jedna jediná sekunda, která mě dělila od vítězství. I tak jsme patřili k jedněm z nejúspěšnějších teamů.

Ozdobou tohoto závodu byla určitě účast českého reprezentanta v cyklokrosu a celkového vítěze tohoto závodu Karla Hníka.

Roman

Zátěžový test

Po vzoru kluků z Teplic jsem se i já odhodlal absolvovat sportovní výkonnostní test. Vypravil jsem se tedy za Jirkou Novotným do sportcentra YMCA v Praze. Předem oceňuji jeho trpělivost a ochotu. Vinou ČD jsem dorazil totiž s hodinovým zpožděním.

Tento nebo jakýkoliv jiný podobný test bych určitě doporučil pro všechny trochu zapálené sportovce. Já jej absolvoval vůbec prvně a hlavně z důvodů stanovení mého aerobního a anaerobního prahu a s očekáváním, co a jak trénovat.

K testu samotnému, tedy po přeměření výšky, váhy, množství podkožního tuku a svalstva následovalo přeměření kapacity plic (tento test mi moc nesedl, ale i tak jsem se dostal na 120% průměru ), následoval skoro hodinový zátěžový test na cyklistickém ergometru s průběžným odběrem krve „au“pro určení laktátu. Své výsledky si nechám pro sebe, nešlo mi o maximální výkon při max. tepové frekvenci, snad jen pro ty zvědavější tedy naměřený max. výkon na kilogram 5,46W/kg na 370W. Příště dám i více (už vím, do čeho půjdu). Předběžně jsem se s Jirkou dohodl, že není problém přijet k nám i při účasti jen 5 lidí, a tak pokud by byli zájemci z kraje příští sezony, určitě mi dejte o sobě vědět. A já se jdu zatím ponořit do vyhodnocení výsledků a všech těch grafů.

Petr

NHK 2

Na prvního máje pokračoval druhým dílem seriál závodů u Biřičky. Oběma vlnám hlavních kategorii byl tentokrát závod prodloužen o jedno kolo. Sváteční den zajistil účast nejen vysokou, ale i kvalitní. Nevím, jestli se tito borci budou účastnit pravidelně, ale tentokrát mne připravili o body. Petr Puš z Cyklomaxu zůstal od vítězství o dvě vteřiny, když nestačil na J. Krejcara a spolu s Š. Karbanem mi nadělili nelichotivé tři minuty. Opět se mi, bohužel, nevyhnul zaseknutý řetěz a slézání v úvodu. Přesto jsem s Lukášem Novákem z Cyklotréninku svedl vyrovnaný souboj. Jakkoliv jsem si docela věřil, na pásce mi při stejném čase chyběl delší nos. Přestože už jsem byl ve finiši o kousek před ním, dokázal ještě přeřadit a výsledek zvrátit.

Teprve z galerie jsem zjistil, že nejsem jediným zástupcem z Cyklo Tony, ale že zde tajně trénoval (jezdil bez čísla i Petr Č.) Příště nás doufám bude víc, nebudem se bát Hrušky nic.

Radek

Duatlon Břehy

Ve středu na státní svátek jsem se vydal s Dobrušskou ekipou do Břehů u Přelouče na místní vyhlášený duatlon. Běh lesem a uzavřená silnice slibovala docela dobrý zážitek. Na začátek dva okruhy běhu, poté dva okruhy na kole a následující jeden okruh běhu prověří každého. Na start se nakonec postavilo rovných sto závodníků.

Hned po startu se kolem mě přehnala spousta běžců, ale mé průběžné čtyřicáté místo po prvním běhu nebylo zas tak špatné. Jelikož jsem na kolo namontoval klipsny místo nášlapů, tak jsem nemusel přezouvat a ušetřil spoustu času. Kolo byla placka s jedním lehčím stoupáním. Osmý nejlepší cyklistický čas mě posunul na průběžné sedmnácté místo. Ovšem z kola jsem si za sebou přivezl skupinku o hodně lepších běžců, než jsem já.

V průběhu posledního běhu mě ještě pár lidí šmiklo, ale celkové dvacáté třetí místo beru za úspěch. Škoda, že jsem ještě pořád v kategorii s mlaďákama, a tak devatenácté místo v kat. už není nic moc.

Roman

Ratibořičský MTB maraton – 48km

V neděli 28. dubna se jel již 6. ročník tohoto závodu se startem v Úpici, alias let babiččiným údolím. Má účast byla tedy pouze do třetice, ale jak já, Petr, tak i Martin L. jsme měli od loňského nezdaru tady co zlepšovat. Já loni doplatil na únavu ze sobotního Stalaku a dojel až na 65. místě, ale letos jsem se na Stalaku více mírnil a více odpočíval. No ono to odpočíval po závodě - vlastně byl jsem si zahrát fotbal a holkám jsem tam dělal golmana :o). Lachtan dojel loni na 286. místě, ten doplatil na defekt v podobě osmičky ze zadního kola. Oběma se nám tak vzhledem k výsledkům z loňska nepodařilo dostat se do první startovní sekce. A postavili jsme se na startu tak někde do poloviny ze čtyřset startujících v tomto závodě. Cíl byl tedy jednoznačný: dojet si nejhůře pro padesáté místo zaručující start v příštím ročníku z první sekce. To jestli se to zdařilo, se dočtete níže.

Zazněl startovní výstřel, čekáme než se to před námi rozjede, a jen co se dostaneme ze stadionu na silnici, jsou tu první kolize. V té první zůstal na zemi horký kandidát na umístění M. Kaněra. Objíždíme jej a snažíme se předjet co nejvíce lidí směrem k Havlovicím. O Martinoj pak ztrácím přehled, dojíždí mě asi po 5 km se slovy píchl jsem. Prostě fakt smůla, mohli jsme bývali jet společně. Takto jsem si musel sám stále někoho dojíždět. Vystřídal jsem se pak v několika skupinkách, dařilo se vždy z jedné si došpurtovat do druhé. V průjezdu Křižanovem slyším číslo kolem 60, a tak si rychle přepočítávám svoji skupinku. V této partě se nám daří dojet si i pár jednotlivců, a tak z Havlovic už po asfaltce jedem v deviti-členné skupině. 500 metrů před odbočkou na stadion jim nastupuji a daří se mi poodjet a v klidu si tak obkroužit stadion. Pro mne to dopadlo s odřenýma ušima, dojel jsem na 50. místě celkově 18. v kategorii, Martin sice jen s 10 minutovým zpožděním, ale už na 111. celkovém a 42. v kategorii. Celkoví vítězové Ježek, Splítek a Řehák, tak těm jsem ani na záda neviděl.

Výsledky zde.

Petr

STALAK BIKE CUP

V sobotu 27. dubna jsme se Roman a já „Petr“ sešli v Rychnově nad Kněžnou na druhém závodě DP - léty osvědčená okružní trasa beze změn o délce 32 km pokropená v průběhu hlavního závodu mírným deštěm. Jednoznačně důvod oklepat z mého focusu loňské bahno, dofouknout pneu, cáknout trochu toho oleje na řetěz a vyjet včas na start. Roman s tím jeho startovním číslem „1“ si hodně věřil a měl to i o to jednodušší, že startoval z první lajny. To já „prvňáček“ to nějak promeškal a musel startovat ze zadních pozic.

Po startu se mi střídavě dařilo předjíždět ty pomalejší, ale v následném výjezdu „sjezdovky“ se to stejně ucpalo, a tak čelo mohlo rychle ujíždět. Pak už jsem jen počítal ujeté okruhy. Jinak se mi dařilo si tento závod užít a nejel jsem ani úplnou podlahu , měl jsem v podvědomí zítřejší ratibořičák.

K výsledkům tedy dojel jsem 20 cel./9 v kat. dvě minuty po Romanoj, který dojel 13 cel./7 v kat. Z vítězství se radovalo trio Kaněra, Čáp a Žilák.

Výsledky a foto viz odkaz zde.

PS.: poznámka k fotu Roman a dítě: Romane, tak konečně pravda vyšla najevo.

Petr

NHK 1

V úterý 16.4 se prvním závodem rozběhl nový ročník Hradeckého poháru. Přes slunečné počasí byla účast nepatrně slabší, než tomu při zahájení bývá zvykem. Z našeho týmu jsem zůstal osamocen. Loňská osvědčená trať byla pro letošek zpestřena singltrekem, což všichni přijali kladně, jen já na to doplatil. To ale předbíhám. Mé dva loňské přemožitele z Bikesportu posílil na startu ještě Štěpán Karban z Carla-kupkolo, který bude sotva k poražení.

Před startem proběhla obvyklá tlačenice, v níž lokty pro lepší pozici vystrkovaly dokonce i křehké ženy. Za nedostatek dravosti (nebo drzosti?) jsem platil spurtem v zaváděčce, předjížděním z kopce namísto orazu a konečně vybržděním Milana Holečka před zatáčkou, za což jsem v cíli poslouchal remcání. Před oním singlem jsem byl ale přece jen tam, kde jsem chtěl, tedy v kontaktu s čelem. Aby mé uspokojení netrvalo dlouho, nezorientoval jsem se a vycestoval si ve zmíněné pasáži bohužel krapet mimo pěšinu. Nestálo mne to ani zdržení, ani rychlost. V podstatě by to nestálo vůbec za řeč…. kdybych při tom nenabral nějaký klacek, či co, neohnul střední pilu natolik, že se šprajcnul řetěz a se skřípěním zubů nemusel slejzat. Předjíždění stejných soupeřů podruhé už zdaleka nebyl tak rychlý proces a čelo mi přes všechno nasazení (max 202 úderů) zmizelo úplně. Výsledně jsem po honičce s Milanem obsadil čtvrté místo, takže v zásadě spokojenost.

Radek

SEZONA 2013 (aneb 3,2,1 start)

14.a17.dubna 2013

Cyklistická sezóna začala tradičně časovkami. A to nedělní časovkou seriálu DP v Pohoří, ryze po rovině, a ve středu časovkou středečního poháru / vrchařská liga Náchod-Dobrošov.

Na obou závodech jsme se sešli ve složení Roman, Radek a Petr.

V neděli na trati dlouhé 9 km se ukázal jako nepřemožitelný Zdeněk Bartošů v čase 13:26 a jednoznačně zvítězil. Roman a já jsme si tak jen dojeli pro 10. a 11. místo v kat. se ztrátou 90 sekund a Raďas pro 8. místo v kat. Veteráni 1.

Ve středu to bylo již lepší .Na zkrácené trase 5,6 km, vzhledem k opravám silnice před náchodským špitálem, si dojel Roman pro druhé místo v celkovém hodnocení a první v kat. B. Radek pro první v kat. C a já pro nelichotivé čtvrté místo v kat. B. Celkově zde zvítězil Berger Tomáš v čase 11:19.
 

VELKÁ GRATULACE:

Ve středu nás přijel podpořit i Lachtan M. a pochlubil se nám novým kolem.

Prý, že na něj musel fakt tvrdě makat, ale to co mělo, se podařilo, a tak, JANI za celý náš team CYKLO TONY přijmi naší gratulaci. Ať je to kluk nebo holka, v teamu má své místo jisté, vzhledem k nesporným kvalitám obou budoucích rodičů

PS. No, Martine, uvidíme v neděli 28. na Ratibořičáku, jak jsi pojal letošní přípravu na sezónu.

Petr
 

pár fotek z nedělní časovky na stránkách naší týmové fotografky Hanky - ZDE.

Je nás víc

Cyklo Tony team se rozrostl o nového člena - Luboše Doležala, díky kterému budeme teď obsazovat "bednu" v další kategorii.

Lubošův profil - zde

Soustředění Štůrovo

V pátek 29. 3. jsem vyrazil s Janičkou na cyklosoustředění na jih Slovenska, do Štůrova. Po cestě bylo dost sněhu, ale v cíli naší cesty už naštěstí ne.

Ze sedmi dní, co jsme tam byli, jsem pět dní byl na kole, jeden den oddechu a jeden den jsme strávili návštěvou u známých. Odjezd na kolo byl každý den stejný, v deset. Na kole to bylo každý den stejné - rovina, rovina a zase rovina a do toho docela silný vítr. Kdo by se neudržel v balíku, měl by to sám hodně těžký. Po návratu nás čekalo výborné domácí jídlo a hned hurá do termálů na trochu regenerace. O teplém počasí jsme si mohli nechat jenom zdát ... ale také mohlo být i hůř.

V neděli dorazil i Radek a v úterý nás poctil svým příjezdem i navrátilec z Mallorky Petr.

Vzhledem k tomu jaké hlásili počasí, to dopadlo dobře a mých najetých 700 km, naběhaných 12 km a naplavaných 500 metrů je pro mě dost a dost.

Podrobný report na stránkách týmu Stalak-Devoss - zde.

Fotky ze soustředění v Galerii - zde

Roman

Jarní soustředění MALLORCA

17. - 31. 3. 2013

Již třetím rokem vyrážím do ráje cyklistů, prchám před zimou do teplejších krajů. Osazenstvo zájezdu je tvořeno převážně kluky z Redpointu a Pitersbike a celkem je nás letos 20.

Po příletu a ubytování na hotelu, rychle skládám kolo a vyrážím na první projížku (50km). První den počasí sice zatažené, ale ostatní dny tu bylo krásné slunné či polojasné počasí s teplotami 15°-25°C, občas trochu větrno v horách byla i zima, ale teplotám co u nás doma panovaly, /prý byla i kalamita/ jsme ani věřit nechtěli.

První dny tu trávím tradičně v rovinách podél jižního a východního pobřeží či vnitrozemí a asi tak čtvrtý den vyrážíme i do hor. Letos tu nehodlám trhat žádné rekordy, ale i tak mám celkově najeto přes 1550 km a nastoupáno přes 15,5 tis. metrů. Na kole tu trávíme tak 4-7 hodin podle toho jak si rozvrhneme a naplánujete den. Ostatní volné dny lenoším na lehátku „opalovačka“ či si na čumandu zajedu do některého z cyklokrámů tady na ostrově. Letos jsem se vypravil i do aquária mořské fauny a mohu jen doporučit – strávil jsem tam krásné 3 hodinky. Ono celkově tu čas nějak rychle ubíhá. Ráno, jen co vstanete, je tu snídaně (koupel v moři opět vynechávám) a jen co vám trochu slehne, jste už na kole, a když z něj slezete, je tu po sprše či koupeli večeře a po ní se odchází na schůzi k Indovy na SanMiguela.

Nevím o čem více se tu rozepisovat, prostě super země super lidi, super počasí.

Petr

podrobné reporty ze soustředění na stránkách Redpointu Teplice n. Met. - odkaz zde nebo Pítrs Bikes Police n. Met - odkaz zde

Více fotek v Galerii - zde

Do sekce "O nás" byla přidána Výroční zpráva o fungování týmu za rok 2012.

Úpická desítka

V neděli, před plným rozběhnutím letošní závodní sezony, odstartovala Úpická desítka. Pln očekávání a zároveň strachu jsem vyrazil vyzkoušet, jestli tento závod vůbec vydržím. Bohužel jsem se na startu z našeho teamu objevil jenom já - abych nekřivdil Petroj, tak přijel podporovat. Jako vždy jsem se postavil do první řady, abych byl aspoň chvíli vidět, protože se startovním výstřelem jsem nenávratně zmizel v hloubi startovního pole. No, co vám mám vypravovat - bylo to utrpení s mizerným výsledkem, ale hlavní je zjištění že koleno i rameno drží
Roman

Bílou stopou

Podobně jako u Radka, i v mé zimní přípravě nemohou chybět běžky. Lépe řečeno, jelikož trenažéry, válce a podobné „zvrhlosti“ nemusím, jsou běžky má jediná zimní příprava. A z průběhu letošní zimy vyplývá, že jsem tomu letos moc nedal. Nicméně i letos jsem pro oživení zařadil tři závody u našich severních sousedů, v Polsku.

17. ledna se uskutečnil první z nich - Bieg Skalnika - volná desítka na Andrzejowce. Jelikož podmínky pro lyžování na našem území nebyly nic moc, sešla se na startu i početná česká výprava. Dva kopcovité okruhy zvládl nejrychleji Martin Štolfa v čase 35 minut a 18 vteřin. Moje ztráta činila přesně 9 minut, což stačilo na 21. místo.

Druhý v pořadí měl být Bieg Gwarkow, taktéž na Andrzejowce, ovšem prudká obleva v předchozích dnech donutila organizátory závod odložit, a tak přišel nejprve na řadu 16. 2, Bieg Pabla na Karlowě. I ten zachránil sníh až na poslední chvíli, ale i tak zůstali nejnižší úseky trošičku problematické (skluznice i odřené koleno jsou mi svědkem). Zdejší volnou dvacítku jsem zakončil na 36. místě v čase 1hodina a 17 minut. Vítězem se stal Radoslaw Szwade.

Třetím závodem byl tedy Bieg Gwarkow, 20 km, opět volnou technikou. Tentokrát nedostatek sněhu nehrozil, ba naopak. Teplota lehce nad nulou, na startu našeho závodu bylo 52 běžců (většina z takřka šesti set závodníků upřednostnila klasické tratě). Tentokrát byla ztráta na vítěze kole 26 minut, ale jelikož jím byl Krzysztof Plywacyzk, účastník Mistrovství světa v biatlonu v Novém Městě, byl jsem docela spokojen. Já skončil dvacátý čtvrtý.

Letos jsem hodlal závodit více, a zkusit konečně i Středeční pohár, ale příroda tomu nechtěla. Tak snad za rok.

Ondra

Týmové odpoledne na motokárách

V neděli jsme s týmem zamířili do Velkého Dřevíče na motokáry. Bohužel po různých omluvách se nás sešla jen polovina: Roman, Radek, Petr a Lachtan s Janou, která nám dělala podporu. Všem se ježdění líbilo, i když jsme z motokár vylezli pěkně zmrzlí. Nejrychlejší kolo zajel Radek, ale skoro všichni jsme se vešli do jedné desetiny sekundy a celkově byl nejrychlejší Roman. Potom jsme zašli do místní restaurace na něco teplého a probrali týmové záležitosti a plány.
Roman
Fotky z akce jsou v Galerii

MČR železničářů v běhu na lyžích

Běžky mám moc rád. Pomáhají mi přežít zimu, když mám kolo na háku a možnosti celkově omezené. Dokud se srovnávám s důchodci v Ratibořickém údolí, podléhám pocitu, že na nich i docela umím. Byla by tedy škoda si nezazávodit, zvlášť když je to v režii zaměstnavatele, a navíc s (teoretickou) možností kvalifikovat se na mezinárodní úroveň do Francie.

Závody proběhly 17 a 18.1 v harachovském běžeckém areálu, přímo pod skokanskými můstky.

 První den dopoledne nejprve sprint na 1.5 km volnou technikou a odpoledne 12 km také volně. Na sprint jsem nastupoval s určitými pochybnostmi. V přemíře snahy na krátké trati a s vědomým nedostatečně vybroušeného stylu jsem tušil, že budu za nejlepšími „plápolat“. „Pro jistotu“ mi na startu sklouzlo poutko a odjížděl jsem se ztrátou. No … nepletl jsem se. Pouze v nejstrmějším stoupání, kde šlo čistě o sílu, to nebylo špatné. 16-17 místo, celá 1 minuta17s. ztráty. Na 12km volně jsem očekával nejlepší výsledek ze všech tří závodů, ale opak byl pravdou, 18 místo 9:38 ztráty. Lyže mi nejely, na rovinách a z kopců jsem ztrácel, se strmostí stoupání získával. Druhý den se jelo na 15km klasicky. V klasice samotná výkonnost ustupuje do pozadí a příliš jsem si nevěřil. Překvapivě jsem ale zajel vyrovnané umístění. 17. místo, tedy i přes 16:37 ztráty. Situace se oproti předchozímu dni paradoxně otočila. Pouze v nejstrmějším stoupání jsem zůstával dál v plusu, ale v mírných stoupáních jsem dřel a ztrácel, a naopak na rovinách soupaží i ve sjezdech získával. I přes použití stoupacího vosku příslušné teploty, na přesně (na stolici) změřenou komoru jsem do kopce klouzal a z kopce byl výrazně rychlejší (s delším dojezdem) než minulý den s použitým pouze skluzným voskem. Holt mazání je věda. Jeden ze soupeřů si nechal běžky připravit od profesionálů v servisu Pavla Ploce. Přestože to rozhodně nebyl žádný přeborník, ve chvíli kdy dostaval nadělené celé kolo, ve sjezdu skejtu odjel prvnímu rozdílem třídy. Zasvěcení označovali vosky (bohatší prašky) zásadně kódem a nad mými znalostmi teplotních rozpětí a barviček se jen potutelně usmívali. Králem těchto borců (letos pravda nestartoval) vždy býval, vloni, 72-letý důchodce,který se (naprosto nepochopitelně) umisťoval do patnáctky celkově!!! Já skončil celkově šestnáctý… kvalifikační posty byli 8+2 … tedy se už těším na ty své důchodce –ratibořické,kterým to rozhodně natřu.

Abych železničářské klání posledními větami nezlehčil až neznehodnotil, dodávám pro úplnost,že pravidelným vítězem bývá Martin Vacek,jehož jsem mj. registroval mezi nejlepšími sportovci vyhlašovanými sousedním ÚO krajem. Za cyklisty, tentokrát třetí (kolega z reprezentace), bývalý dráhař z Dukly Dan Kouřil. O kvalitách nejlepších rozhodně nemůže být pochyb … také mi, pravda, ujíždějí o parník.

Radek