Vánoční pochod pro odvážné

Tak jako každý rok, jsme se i letos s Romanem vypravili na již tradiční povánoční výpravu do skal, a samozřejmě jsme s sebou vyzvali i ostatní členy Cyklo Tony. Letošní termín padl na čtvrtek 27. 12., tedy dobu bezprostředně potom, co jsme všichni odpadli od přeplněných stolů. Našim cílem se stal Božanovský Špičák.

Předpověď počasí napříč všemi rozhlasovými i televizními stanicemi nevypadala nijak růžově, ráno jsme všichni vstávali do deště, a tak se asi většině z nás honilo hlavou, jestli to přece jen nevzdáme (mě tedy určitě Proto bylo velkým překvapením, v jak hojném počtu jsme se nakonec sešli na „startu“ pochodu v Machově u kostela. Bylo nás tam celkem devět: Janča a Martin Lachtani, Ondra Penců, my s Romanem a s námi Jirka Saymon Slavík a Radek s dětmi. V Machově nepršelo, takže jsme mohli vyrazit. Cesta vedla po červené přes Machovskou Lhotu a osadu Řeřišný na rozcestí U Zabitého. Zde jsme odbočili na žlutou turistickou a čekal nás výšlap do řádného krpálu a následně do skalního bludiště. Kluci se neustále popichovali a vytahovali, kdo co by ještě zvládl vyjet a sjet, takže se dle siláckých řečí zdá, že příští sezóna bude nadmíru úspěšná a že nás čeká záplava medailí. No, uvidíme... Několikrát jsme také cestou křížili trasu bikových Sudet, a to všem našim sporťákům udělalo velkou radost... holt někomu stačí málo Nahoře ve skalách sice byla mlha a chvíli i začalo pršet, ale nakonec to s počasím nebylo tak zlé, a navzdory probíhající oblevě jsme si užili i sněhu a ledu. Celou cestu před námi neúnavně pobíhal a vzorně hledal turistické značky Ondra Šatný, takže jsme měli i jistotu, že se neztratíme. Po žluté jsme dorazili na rozcestí Pánův kříž, kde jsme podle původního plánu měli pokračovat na Božanovský Špičák, ale zrovna zase začínalo pršet, předchozí cesta byla víc únavná, než se čekalo, a všem už začínalo kručet v břiše, takže jsme si dobytí vrcholu Špičáku nechali na jindy a rozhodli se po zelené vrátit do Machova. Taky se tady odpojil jako nedrsnější z nás Ondra Penců, a pokračoval pěšky přes Hvězdu domů ... (doufám, že dorazil dobře a ještě tam někde po lesích nebloudí).

Vrátili jsme se do Machova, kde na nás čekalo sluníčko a částečně i modré nebe, ale to už jsme se všichni těšili na zasloužený oběd. Přejeli jsme na Mýto a řádně si nacpali břicha, takže opět o nějakém spálení vánočních kalorií nemůže být řeč, ale bylo to fajn. Popřáli jsme si do nového roku a vyrazili k domovům. Tak za rok zase, tentokrát už snad i na sněhu

Janička

Fotky z akce jsou v GALERII.

Sezóna skončila a nová už klepe na dveře, ale ještě před jejím zahájením přejeme všem našim příznivcům, fanouškům, sponzorům a celému týmu krásné svátky.

Konec sezóny

Ve středu 31. 10. proběhl v Teplicích poslední závod Běžeckých vršků, tradiční, do tmy ponořený výběh na Bišík. I když přítomnost sněhu podél trati, a nejenom tam, způsobil, že to s tou tmou letos nebylo tak zlé. Z našeho týmu se na startu sešla a v cíli umístila následující pětice: Ondra (3), Radek (13), Martin (17), Petr (19) a „fotograf“ Roman. Tento závod byl již nebodovaný, a tak jsme mohli závodit s klidem, a pak už pospíchat na závěrečné vyhlášení na hřiště. V kategorii B jsme obsadili místo první (Ondra), sedmé (Martin) a dvanácté (Petr). V kategorii C získal Radek bronz. Celkovým vítězem po součtu časů ze všech závodů jsem se stal já.

Tímto závodem skončil definitivně i Středeční pohár 2012. A myslím, že pro nás docela úspěšný. Hlavně v kategorii B jsme vyhráli čtyři ze šesti dílčích seriálů, k tomu stříbro a dva bronzy v kategorii C. Druhá úspěšná stránka letošního ročníku byl i první námi organizovaný závod. Nezbývá, než si přát, aby se nám příští rok dařilo podobně, nebo ještě lépe.

V neděli za mojí letošní sezónou udělal definitivní tečku Ádrkros - tradiční běh Adršpašskými skalami. Podobně jako loni se na startu sešlo více než 400 běžců, z našich nechyběl ještě Martin a Radek. V početné konkurenci jsem byl tentokrát rád za sedmnácté místo, Radek doběhl pětasedmdesátý, Martin si krásu skal užil a doběhl na místě 235.

A to je letos ode mne vše.

Ondra

Během od neděle do neděle

Běžecký týden jsem zahájil v neděli 30. 9. závodem Českého poháru v běhu do vrchu, během na Hejšovinu. Závodu na 8,5km s převýšením více než 400 metrů, a těžkým závěrečným výběhem po schodech mezi skalami se zúčastnilo 113 běžců. V tomto početném poli jsem si doběhl pro celkové 6. místo. Takže slušný začátek.

Ve středu začaly Běžecké vršky výběhem na Kraví horu, na kterém jsem nemohl chybět. Jelikož se závod kryl se závěrečným dílem Lumenu, sešla se nás na startu pouze hrstka - konkrétně 20. Závod jsem se pokusil rozhodnout hned od startu a tvořil tempo. Ovšem Zombu jsem nesetřásl, a na jeho nástup několik desítek metrů před cílem, jsem nebyl schopen zareagovat - takže druhý ( v „béčkách“ ovšem první). Třetí dorazil Martin Osoba.

V sobotu byl na programu 1. ročník Běhu na Ruprechtický Špičák. Jelikož jsem obhajoval vítězství z loňského nultého ročníku, nemohl jsem pomýšlet na jiné umístění. Bohužel, ani tento závod nepřilákal širší startovní pole, ale soupeři ze středy nechyběli. Za krásného počasí jsem pět a půl kilometrů dlouhou trať se 420 metry převýšení zdolal za 25 minut a 17 vteřin a obhájil zlato. Martin Osoba doběhl druhý a Jan „Zomba“ Beran třetí. Skvěle zorganizovaný závod, pěkné ceny - snad bude příště i více běžců.

Celý týden jsem ukončil v neděli Během okolo Ostaše. Tak jak bylo v sobotu krásně, tak bylo v neděli doslova hnusně. Déšť, zima a totálně rozmočená blátivá trať. Na této více než dvanáctikilometrové trati už se muselo občas i z kopce, což není nic pro mě, a tak jsem to pojal více pohodově (dáli se to tak v počasí které panovalo říci). Nakonec s toho bylo deváté místo z 39 běžců.

Takže dva dny volno a ve středu v Machově na Běžeckých vršcích!

Ondra

Václavská jízda

V sobotu 29.9. jsem se prvně rozjel do Lužce nad Cidlinou. Konala se tu každoroční vyjížďka Václavská jízda. Na výběr byly trasy 39 (turistika) a 78 km. Tu delší trasu opanovali výhradně vyznavači silničního kola, a tak slůvko „vyjížďka“ změnilo svůj význam na „závod“. Byl jsem rád, že ještě naposledy v této sezoně mám možnost si zazávodit na silničce. Profil trasy kolem Chlumce nad Cidlinou, Městce Králové a Velkého Oseku je jedna velká placka s pár kopečky, a tak mi bylo hned jasné, že tady se to asi moc neroztrhá. Na startu delší trasy se sešlo cca 40 účastníků a celkem i slušná konkurence.

Co říci k průběhu závodu? V podstatě od startu až do cíle jízda v balíku a těm málo odpadlíkům hrál do karet železniční přejezd se závorami dole zhruba 8 km před cílem, kde si nás opět sjeli. Pokusy o úniky, kterých ke konci trasy neustále přibývalo, byly po pár metrech zase likvidovány a následovaly další úniky. Přes tyto pokusy dojíždí peloton více méně pohromadě opět do Lužce, kde se jde do hromadného spurtu. Probíjím se dopředu a dojíždím na třetím místě. (letos se zde zvedl rychlostní průměr vyjížďky o 2 km na 39,5 km/hod).

Po výtečném obědě v místní hospůdce pro všechny účastníky odjíždím spokojeně domu.

Petr

MČR v duatlonu

V sobotu 22.9. proběhl Žamberský duatlon, který byl zároveň Mistrovstvím České republiky. Takovou příležitost jsem si nemohl nechat ujít. I když nám počasí příliš nepřálo a až prakticky do startu pršelo, sešlo se nás na startovní čáře 120. Jako fanoušek biatlonu jsem ocenil i přítomnost Ondry Moravce, jednoho z našich nejlepších biatlonistů. A zároveň to byla i výzva k porovnání sil.

První běžecký úsek v zámeckém parku, o délce pěti kilometrů, proběhl opravdu velmi rychle. Do prvního depa jsem doběhl na patnácté pozici, 8 vteřin za Moravcem, takže celkem spokojenost. Ovšem už první přezutí neproběhlo úplně dle mých představ a ztrácím kontakt s čelem závodu. V cyklistické části se ocitám v přibližně desetičlenné skupině, která moc nespolupracovala. V několika málo brdcích na trati jsem se pokusil skupinu trochu potrhat, ovšem převážně rovinatý profil této 20 kilometrů dlouhé trati hrál proti mně a skupina se vždy zase sjela. Do depa přijíždíme tedy pohromadě, a bohužel, druhé přezutí proběhlo ještě hůře než první. I děti v mateřské školce jsou přezuty rychleji. V závěrečném běhu tedy zachraňuji, co se dá, ale na třech kilometrech už to moc stáhnout nejde. Do cíle dobíhám na 19. místě. Mým cílem bylo umístění do dvacítky, což jsem splnil, ale s vědomím promarněného času v depech, převládá spíše zklamání. Jo, Moravec byl jedenáctý s náskokem jedné a půl minuty - asi se umí rychleji přezouvat

Ondra

Dobrušský pohár

Nedělní závod v Kounově ukončil letošní Dobrušský pohár. Série dvanácti závodů – 4 časovek (z toho dvou horských), 4 hromadných silničních a 4 MTB cross-country – pořádně prověřila účastníky poháru. Náš malý, skoro rodinný team (oproti většině ostatním teamů účastnících se poháru) si vedl dobře a určitě se ve velké konkurenci neztratil. Z jednotlivých závodů máme na svém kontě v kategoriích tři vítězství, šest druhých míst a pět míst třetích. V závodech, v kterých jsme se neumístili na bedně, tak jsme se vždy pohybovali na špici startovního pole. Z toho také vyplynulo i celkové umístění (v naších kategoriích) v poháru. V nejsilněji obsazené kategorii Masters - skončil Roman čtvrtý, Petr sedmý a Ondra dvacátý (ale ten měl málo odjetých závodů). V následující skoro stejně početné kategorii Veteráni 1 - obsadil Radek top umístění našeho teamu, a to vynikající druhé místo. V kategorii Muži - neměl Tomáš také odjetý požadovaný počet závodů, ale přesto skončil osmý. Chtěl bych poděkovat nejen všem členům teamu, ale i jejich doprovodu a všem přátelům teamu za podporu, a to ne jen tu morální ale i za tu technickou. Věřím, že to takhle dobře bude fungovat i na dále, např. – rád příští rok zase využiju při časovkách Petrův disk :)

Roman

DP aneb jdeme do finále

V sobotu 15.9. se za celkem chladného rána jel poslední závod DP pořádaného Triclubem Dobruška s vyhlášením konečného pořadí a předáním medailí a pohárů.

Zúčastnil jsem se já Petr a Ondra v roli závodníků na trati a Roman s Janou v roli našeho fanklubu. Silniční okruh byl dlouhý 20 km a jela se celkem tři kola.

Po startu a výšlapu prvního brdku za obcí Bystré se Ondra vydal do úniku ještě se dvěma kluky. Hlavní pole se drželo pospolu až do Sedloňova, kde došlo v následném kopci k selekci, jejíž obětí jsem byl také já, a poodjela zhruba 6 členná skupinka, která si držela před naši osmičlennou skupinou zhruba tří minutový náskok. V druhém výšlapu kopce za Sedloňovem dojíždíme samostatně jedoucího Ondru. Do třetího kola jdeme s tím, že nemá cenu z této skupiny odjíždět a síly si pošetříme až na poslední stoupání před cílem. Přechytračila nás však trojice Zavodník, Beneš a Tomáš, která nám nějak nenápadně za Sedloňovem poodjela a nám se je již v následném sjezdu do Kounova nepodařilo sjet. A tak si dojíždím pro sedmé a Ondra pro osmé místo v kategorii. Závod vyhrál Roman Šťastný.  

Petr

Josefov - 15 ročník Memoriálu O. M. 16. 9. 2012

Trať závodu vedoucího mi za plotem baráku a za pěkného počasí = tady jsem nemohl chybět. Po sobotním finálovém závodě DP jsem ještě v podvečer pomáhal s vytyčováním trasy závodu a v neděli se i ujal role doprovodu těm nejmenším závodníkům startujících v dopoledním programu. K poledni už přijížděli na start odrostlejší borci a borkyně, a tak jsem k obědu zasedl přímo u tratě a sledoval průběh závodu + fandil našemu zástupci "Martinoj L.". Ten si dojel pro 6. místo v kategorii příchozích odstartovaného ve 12 hod. V kat. veteráni zde vyhrál Michal Demjanovič a za ženy zvítězila Jitka Škarnitzlová.

Do hlavního závodu startujícího v 13,30 a odstartovaného výstřelem z pevnostního děla jsem nastoupil tedy já, Petr a Radek Š., řečený "šťastný" . Konkurenci netřeba představovat - nejsou to žádná neznámá jména. Co se týče k vývoji závodu, no od startu, kdy jsem v prvním výjezdu uvízl v zácpě, jsem již nebyl schopen dotáhnout si značně natažené čelo závodu. Ve druhém kole jsem ještě předjel několik lidí, ale pak již jsem měl před sebou značnou díru a za sebou si až do posledního pátého kola vezl smečku vlčáků, co mě naháněli - včetně Radka. Toho jsem pak v cíli musel několikrát ujišťovat, že je opravdu už v cíli . Já tedy závod dojel na sedmém místě v kategorii masters I a Radek ten si vyjel na bedně třetí místo v kategorii masters II. Vítězem v kategorii muži byl Michal Kaněra před Martinem Horákem a Martinem Splítkem, v masters I zvítězil Marek Muller před Romanem Šťastným a v kategorii master II Tomáš Čada před Pavlem Vítem.

A co jinak říci k trati? Myslím, že takových závodu horských kol, kde si na okruhu dlouhém necelých 5 km užijete tolik zábavy, se tady moc nenajde a těším se již na příští ročník.

Petr

Více fotek v galerii Hanky Maršíkové - zde

Duatlon Běstviny a Běh Meziměstím

Zatímco se kluci na Sudetech pomalu (tedy vlastně rychle-sorry) blížili do cíle, s Petrem jsme se chystali na start terénního duatlonu v Běstvinách, posledního, nebodovaného závodu Memoriálu Míly Holcmana. Kromě nás bylo na startu dalších 20 závodníků a jako podpora přijeli i Roman s Janou.

I když už o žádné body nešlo, byla tu šance ukázat, že první místo v mužích B celého seriálu, které jsem vybojoval, nebyla úplná náhoda. Hned od startu do prvního běžeckého úseku jsme s Leošem Roušavým a Davidem Štanglerem nasadili solidní tempo, které nás krůček za krůčkem vzdalovalo pronásledovatelům. Do depa jsme přiběhli všichni tři pohromadě a mohli vyrazit na 3 pětikilometrové okruhy MTB. I když trať nebyla nijak náročná, přeci jenom mi nejprve Leoš a potom i David kousek poodjeli. Nejtěžší moment závodu přišel ve třetím okruhu, kdy jsme projeli rojem sršňů, a asi nikdo ze závodníků neodešel bez „suvenýru“. Já jsem si jich odnesl pět. V posledním běžeckém úseku se už nic nezměnilo, a tak z toho bylo třetí místo.

Slušnou běžeckou formu ze soboty jsem se pokusil prodat i o den později na domácím silničním běhu Meziměstím. Na jubilejním třicátém ročníku tohoto desetikilometrového běhu se sešlo 71 běžců. I zde jsem rovnou po startu vyrazil s nejlepšími, ovšem asfalt nepatří k mým oblíbeným povrchům, a ani nohám se zas tak moc nechtělo, a tak jsem tentokrát putoval startovním polem zpět. Cílem jsem proběhl na 12. místě.

Ondra

více fotek ze závodu na stránkách Hanky Maršíkové - zde

Rallye Sudety

8. 9. 2012 se opět po roce uskutečnil už 18. ročník kultovních Sudet, závodu na horských kolech. Trasy závodu byly 120 a 60km. Obě tratě doznaly změny, a podle mě i příjemné. Pro krátkou trasu znamenalo, že po příjezdu na Pasa se už nesjíždělo po asfaltu do Pěkova, ale pokračovalo po trati dlouhého závodu až nad Laudonovy valy, kde se odbočovalo vpravo a pokračovalo po nové trase do před Bukovici a následnému stoupání po louce na Ostaš. Dlouhá trať pokračovala do cíle stejně jako krátká. Závodu na 60 km se z našeho teamu zúčastnili tři borci, a to: Tomáš, Vláďa a Lachtan. Tomáš dokončil na celkovém 10. místě (5. v kat.), Vláďa 77. místě (26. v kat.) a Lachtan 28.místě (12. v kat.). Závod se nám líbil a těšíme se na další ročník.
Tomáš

Běh Broumovskými stěnami

V sobotu 1.9. jsem po roce opět absolvoval pětadvaceti kilometrový přeběh Broumovských stěn z Honů do Machovské Lhoty. Po docela slušném výsledku z minulé neděle na Buffo crossu jsem doufal ve vylepšení loňského devátého místa, a předem můžu říci, že marně. Tak nějak jsem pozapomněl, jak technicky náročný tento běh je. A i konkurence se tu sešla slušná, s mokrou tratí se přijelo změřit 73 běžců.

Start se uskutečnil chvíli po desáté hodině a v prvních kilometrech jsem se držel v popředí s myšlenkami na celkové umístění. Ovšem první pasáže mezi skalami před Hvězdou mně vrátily na zem a postupně jsem se s každým dalším seběhem propadal hlouběji startovním polem. Za Pánovou cestou jsem se už osamostatnil, a už si tak nějak běžel závod sám pro sebe. Smířil jsem se s tím, že první desítka to už nebude, ale o to víc jsem si celý závod užil. Zamračená obloha s občasným mrholením a mlha povalující se mezi skalami dodala akci působivou atmosféru. V posledním výběhu na největší „stěnu“ před Machovskou Lhotou sice ještě předbíhám jednoho ze soupeřů, ale v následném dlouhém seběhu dolů mi to vrací - začínají se ozývat kolena, a i když jsem si celou trasu užil, jsem rád, že už se blíží cíl. Celkově z toho bylo patnácté místo, ale čas jsem si proti loňsku vylepšil o 7 minut.

Ondra

Buffo Cross

I když mě to v neděli také lákalo do Polomů na silničku, nakonec jsem zvolil Buffo Cross, který byl prakticky za humny, v Teplicích nad Metují. A nebyl jsem z našeho týmu jediný, změřit se z dalšími dvěstětřemi běžci přijel i Martin L.

Trať vedla jako vždy od prodejny Redpoint do Teplických skal, kde se proběhl okruh skalním městem a zpět - celkem 11km. Hned po startu se odtrhl Petr Pechek a suverénně si běžel pro vítězství. Já jsem se snažil držet pronásledující skupinky. Až ve skalním městě, na kluzkých schodech a můstcích, jsem ji ztratil malinko z dohledu. I tak jsem si nakonec doběhl pro osmé místo v celkovém pořadí. Martin doběhl na místě 122., ale se sobotním bajkovým závodem Kola pro život v nohách.

Ondra

11. závod DP – silniční okruhy Polom

O nedělním ránu 26.8. byly na programu dne silniční okruhy na 60 km, pod záštitou VELO Vít Sport v Polomu u Potštejna.

Dorazili jsme sem ve složení Petr, Radek a Tomáš.Silnice byla z kraje závodu mokrá, ale postupem času osychala. Vlivem počasí byly upraveny počty 8 km okruhů, a to na 7 pro hlavní kategorii. Pro ostatní kat. byly počty kol poníženy a startovaly s tradičním dvouminutovým odstupem.

Po startu se peloton potrhal hned po prvním průjezdu Lhotou a následném mírném stoupání. Poodjela skupinka 8 lidí včetně Toma a všech adeptů brousících si zuby na dobré umístění. Já si je sice s Martinem Katerou dojel, ale jejich tempo jsem nechtěl akceptovat, a tak do druhého kola jsem se stáhl do druhé skupiny. Ve třetím kola nás dojíždí duo Radek Š. a Michal Demjanovič. Nechal jsem je, aby naši skupině poodskočili, a pak jsem si je dojel. V tomto tříčlenném složení, kde jsme si navzájem celkem dobře pomáhali, jsme pokračovali i nadcházející kola. V pátém kole si Míša dojel pro vítězství ve své kategorii, a tak s Radkem projíždím šesté kolo, aby si i on dojel pro vítězství v té své. Sedmé kolo jedu už osamocen a dojíždím na pátém místě v kat. Tomáš dojel pár minut přede mnou také pro páté místo v kat.

Poslední závod DP se jede za tři týdny. Roman bohužel do konečného pořadí asi nepromluví a skončí na 4. místě. Radek si dnes pojistil druhé místo. Já se ještě pokusím si o jedno místo polepšit na šesté a Tom, myslím, nemá odjeto oněch minimálních 7 závodů.

Petr

Vyhlášení Horokolo

Ve středu 22.8. skončil posledním nebodovaným závodem seriál Horokolovršky. Závod proběhl na takřka sprinterské,1,6km dlouhé trati na Ostaš. Naše barvy hájila po sobotním Romanově karambolu na Hradeckém Grand Prix pouze trojice, a sice: Ondra, Tomáš a Martin.
Jelikož se jednalo o nebodovaný závod, výsledky jsem nikde nenašel, nicméně zvítězil Čapíno. Z nás si nejlépe vedl opět Tomáš, po něm Martin, a já se doploužil někde vzadu (nemůžu přeci na bedně vypadat moc vyčerpaně ).
Po závodě bylo připraveno občerstvení a proběhlo vyhlášení celého seriálu. V kategorii muži B jsem mohl slavit vítězství, Martin skončil osmý, Roman desátý(pouze dva závody). V „áčkařích“ skončil Tomáš na místě čtvrtém.

Ondra

Okolo Broumova 2012

Tak opět přišel čas se předvést na domácí půdě Broumovského výběžku. Za náš tým nastoupili na start sice jen dva borci, a to Martin „Lachtan“ a já Vláďa. Na startovní čáře se letos sešla cyklistická elita, což mne trochu vyděsilo, a hlavně obhajoba loňského umístění v první padesátce se pro mne zdála být ztracenou.
V 10.00 hodin se odstartovalo a za plného slunka se vyrazilo na 61 km dlouhou prašnou, občasnou kaluží zpestřenou trať. Jaké bylo mé překvapení, kdy se celý balík závodníků držel v klidném tempu po hromadě, a to až do Křinic pod Ameriku. Byl to příjemný pocit držet krok s cyklistickou elitou. Lachtan se držel v mém závěsu, aby mi po 7 km zamával a zmizel někde v davu. Letošní trať doznala dvou změn, které hodnotím velmi pozitivně.
Ve stoupání z Otovic přes Šonov na Janovičky se projevila krize a začal jsem ztrácet výkon. Týdenní absence bez kola se projevila a začali muka. Ve stoupáních mne začali předjíždět borci, se kterými bych si jinak hravě poradil a tiše jsem doufal v umístění alespoň v první stovce.
Síly docházeli i ostatním, a tak se mi povedlo před cílem zdolat alespoň čtyři závodníky a dojet do cíle na nečekaném 53 místě v čase 2:49 hod. Martinovi se oproti loňsku výrazně dařilo a závod dokončil na skvělém 31 místě v čase 2:38 hod.

Vláďa

Horokolovršky na Bišík

Ve středu 15.8. proběhl poslední bodovaný závod seriálu Horokolovršky,a to na trati Dědov - Bišík. Na start se postavilo 35 bajkerů a bajkerek, z toho čtyři v našich barvách: Tomáš, Roman, Martin a já (Ondra).

Před startem jsme s Romanem zvolili taktiku, která by vedla k celkovému úspěchu v kategorii B. Po vítězství v Náchodě a druhém místu na Bor bylo nutné, aby se Roman vklínil mezi mne a Míru Hornycha - samozřejmě ve správném pořadí J. Rovnou můžu sdělit, že záměr se povedl. Ovšem s velkým přispěním samotného Mirečka, kterého postihl defekt.

Z vítězství v závodě se radoval Petr Adámek před naším Tomášem a Honzou Podstatou. Já skončil čtvrtý (první v „béčku“), Roman čtrnáctý s Martinem za zády na patnáctém místě.

Ondra

Mistrovství KH kraje – HC MTB Černá hora

Nedělní krásné ráno mě vylákalo vyrazit na výšlap na Černou horu. Z letošní vrchařské ligy byl tento kopec z důvodů opravy vozovky vyřazen, ale pro horská kola nějaký ten chybějící kus vozovky není problém. Trať byla rozdělena na dětskou 5 km trasu a pro dospělé to bylo 10 km do nějakých 1250 m.n.m. Startovalo se po dvojicích, což je celkempříjemná výhoda v prvních metrech.
No a dostaneme se k výsledkům: dojíždím si pro medaili za 3. místo (muži B). A abych neopomněl, pacholci Roman a Tomáš byli skoro tak dobří jako já a dojeli si pro druhá místa v kategoriích muži B a A. Vrchol Černé hory nás pak odměnil krásným výhledem do širého kraje, jako stvořený pro procházku ve dvou viď Jani .

Po předání medailí a proběhlé tombole jsem již pospíchal domu na Jardu Kulhavého a myslím, že mě ani vás určitě nezklamal. 

Petr

Podkrkonošský maraton 2012

Počasí tomu chtělo a Tomáš zavelel, tak tři členové našeho týmu (Vláďa, Tomáš a Martin neboli Lachtan) vyrazili dobýt neznámou trať MTB závodu v podkrkonoší. Předchozí dešťové dny se postaraly o bahnitou trať plnou různých záludností, sjezdů, kořenů, brodu a samozřejmě i pěkných stojek. V 10.00 hodin odstartovali borci jedoucí delší 90km trať závodu a nás zbylých 500 natěšených závodníků vypustili do jámy lvové v 10.30 hodin. Jak je již tradicí, Tomáše jsem viděl pouze na startu, pak ohnivá čára a byl fuč. S Lachtanem jsem držel krok prvních 10 km, pak lehce zrychlil a občas jsem ho zahlédl někde v dáli na trati. Postupem času a hlavně po ujetých kilometrech se začaly tvořit jednotlivé skupinky závodníků a bylo velmi zábavné a povzbuzující skupinky dojíždět, předjet a docvaknout se na další. Řadu stojek jsem raději vyšel a byl jsem rychlejší, než borci, kteří sice zůstali v sedle, ale kašpárek moc rychlý není. Trať závodu se mi velmi líbila a poslední několika kilometrový sjezd do cíle byl super. Nejrychlejší Tomáš dojel na 20 místě v čase 1:59hod, druhý Lachtan na 70 místě v čase 2:12hod a já pak na 111 místě v čase 2:20hod.

Vláďa

X-triatlon Dolce

Ve středu jsem vyrazil s Alešem Černým z Triclubu Dobruška do Dolců u Trutnova na X-triaton. Chvíli nám dalo, než jsme vůbec zjistili, kde to je a kam máme jet. Na startu se sešlo třináct borců. V momentu, kdy nám řekli, kam máme plavat jsem začínal přemýšlet, jestli mám nějakou šanci plavání přežít. No, nakonec se to povedlo, ale jako vždy jsem se vypotácel z vody jako daleko poslední. Naštěstí cyklistika mě dávala šanci nějaké soupeře dojet.  Prudký výjezd, potom přejezd přes louku, která nebyla o moc méně do kopce a technický sjezd (to vše 3x) mě pomalu, ale jistě posunulo na třetí místo, které jsem si po běhu (který se běžel po stejné tase jako kolo 1x) udržel až do cíle. Takže to nakonec dopadlo ještě dobře. Škoda jen, že nedorazil Ondra, který se již stává dobrým triatlonistou...
Roman

Časovka na Prázovu Boudu

V neděli se jel další závod Dobrušského poháru. Tentokrát to byla časovka na Prázovku. Za slunečného počasí se na start postavilo 86 závodníků a mezi nima i naši Petr, Roman, Tomáš a v neposlední řadě Radek. Trasu projel nejrychleji Čapino, druhý Splítek a za nima už Roman. Vysokohorská příprava ve Španělsku se asi vyplatila. Ve svých kategoriích Roman vyhrál a Radek si dojel pro druhé místo. Po závodě jsme si dali pár oslavných piv a rozjeli se domů. Stinou stránkou tohoto dne byl při odjezdu výlet Pavla Řízka mimo silnici. Jelikož nepožil žádný alkohol, tak se to obešlo bez větších problémů.

Roman

Horokolo na Dobrošov

Středeční pohár pokračuje nezadržitelně kupředu. Ve středu 1.8. proběhl druhý závod Horokolovršků v Náchodě, na klasické trati s cílem u Jiráskovy chaty. Na startu se sešlo 33 bajkerů. V našich barvách Tomáš, Martin L., Ondra a z vysokohorské přípravy v Pyrenejích navrátivší se Roman.

Zatímco Tomáš vyrazil dravě kupředu z první lajny, s Romanem jsme se vzornou spoluprací propracovávali kupředu ze zadnějších pozic.Po dojetí čelní skupinky naší věkové kategorie, zhruba 500m před cílem, jsem vyrazil okamžitě kupředu a dojel si pro první místo v mužích B, těsně následován Ondrou Ptáčkem a třetím Romanem. Martin dojel v kategorii desátý. Tomáš z nás byl nejrychlejší, v absolutním pořadí i kategorii pátý. Celkově zvítězil Michal Kaněra před Čapínem a třetím Petrem Adámkem.

Ondra

Říčkovský Golem

Jelikož se triatlon rychle stává moji oblíbenou disciplínou, nebylo v sobotu 21.7. nic jednoduššího, než si vybrat jeden z mnoha pořádaných závodů. Nad Xterrou ve Špindlu, nebo triatlonem v polském Radkowě nakonec zvítězil Říčkovský Golem. Ten mi svým 500 metrů dlouhým plaveckým úsekem dával největší šanci k přežití. Jedinou nevýhodou byla vzdálenost do místa konání, a jelikož jsem předcházející noc strávil pracovně, nezbývalo než po příjezdu ze zaměstnání vyrazit směr Pastviny.

Zatímco středeční triatlony probíhaly spíše v komornějším počtu závodníků, po příjezdu na místo jsem trošičku znervózněl pohledem na početné startovní pole, konkrétně 121 startujících. Navíc většina působila dojmem, že se triatlonu opravdu věnuje. No nic, už jsem tady, tak se nenechám zastrašit.

Vodu tentokrát testuji pouze špičkou nohy, a i když je rozhodně teplejší, a hlavně čistší než v Hlavňově, volím start ze břehu. I bojky vypadají v celkem  rozumné vzdálenosti. Je tu start. Opět osvědčený průběh:kraul a brzký přechod na prsa. Pohledem z vody vzdálenost bójí už nepůsobí tak přívětivě. Že by je mezitím vítr odvál dál? Nakonec přeci jen šplhám na břeh, na místě 99., skoro v dvojnásobném čase oproti prvním plavcům. Alespoň bude snad koho stahovat na kole. A cyklistická část od Pastvinské přehrady do Říček, mi svým trvale stoupajícím profilem - nastoupáno skoro 700metrů na třiceti kilometrech, hrála do karet. Předjíždím jednu skupinku za druhou a do Říček se dostávám zhruba na dvacátém místě, v šestém nejrychlejším čase cyklistického úseku. Následující 5,6 kilometrů dlouhý běh, s kopcovitým profilem, krásným okolím lyžařského areálu mě posouvá na celkové 13. místo. Běžeckou část jsem absolvoval v sedmém nejrychlejším čase.

Musím říci, že tento závod se mi opravdu líbil, ať už prostředím, v kterém se odehrával, zajištěním ze strany pořadatelů a v neposlední řadě i dosaženým výsledkem. Jedinou kaňkou bylo to, že po příjezdu domů jsem beze spánku pokračoval rovnou do práce. Jojo,úděl amatérů.

Ondra

Triatlon Hlavňov

Ač tomu počasí nenahrávalo, byla středa 18.7. termínem dalšího závodu Středečního poháru - Hlavňovského triatlonu. Zamračená obloha a teplota vzduchu kolem 20°C přilákala na start 14 závodníků. Z našeho týmu jsem dorazil já (Ondra) a Martin L. Ač před startem proběhly polemiky, zda neuskutečnit raději duatlon, nakonec se zůstalo i u plavání. Prohlášení jednoho z pořadatelů, že má voda 25 stupňů, jsem před startem raději neověřoval a snažil se pouze uvěřit.

První smočení mi pracně vybudovanou víru v teplotu vody vyhnalo z hlavy. Možná bylo myšleno 25 stupňů Fahrenheita? No nic, vyrážíme kupředu. První tempa proběhla opět kraulem a po vybudování pevné pozice na konci, přecházím na prsa. Při otočce ve druhém kole vidím již první borce mizet na kole. Nicméně stále nejsem poslední, tuto pozici drží Martin - zjevně šetří síly do závěrečného finiše.

Na kole už je opět lépe. Několik kratších, ale o to prudších stoupání na osmnácti kilometrové trati rozproudí ztuhlou krev, a konečně se posouvám trošičku kupředu. Do depa se dostávám na šestém místě. Dopředu se posunul i Martin. Závěrečný 5-ti kilometrový běh Kovářovou roklí směr Hvězda byl docela lahůdka a v prudkých stoupáních přišly na řadu i ruce. Nicméně další tři soupeři končí za mými zády a do cíle přibíhám na celkovém třetím místě za prvním Mírou Hornychem a druhým Petrem Adámkem. Martin dobíhá na místě jedenáctém.

Ondra

8.závod DP aneb vzhůru na Šerlich

V neděli 8. července byl na programu silniční závod na 86 km vedoucí přes Orlické pohoří. Na start jsme se postavili Roman, Radek, Ondra, Petr. Bylo nám dopřálo teplé slunečné počasí.
Na startu se sešlo 38 závodníků startujících v hlavním poli a na 37 veteránů a žen startujících o 2 minuty později.
Po odstartování z Olešnice došlo jen k mírnému prosetí startovního pole a hlavní skupina dojela v poklidu přes Deštné pod 4 km stoupání na Šerlich, které od první serpentiny prověřilo vrchařské kvality, řekl bych, více než dostatečně .
Po sjezdu jsme já a Roman byli v první 10 členné skupině uprchlíků a Ondra v druhé. Roman se v této skupině držel po většinu závodu, bohužel já ne, a propadl jsem se do druhé osmičlenné skupiny k Ondroj. Z první skupiny při stoupání na Luisino údolí odjel Lukáš Čáp a dojel si tak i pro celkové prvenství v závodě. Na Romanoj tedy bylo poprat se o druhé místo.
Z druhé skupiny nám poodjel Roman Šťastný a po sjezdu z Luisina údolí a opětovném průjezdu přes Deštné i Martin Katera. Já jsem se ještě musel v posledním kopečku před Olešnicí poprat s Jirkou Pazderou a Tomášem Michalem o celkové 12. místo / 6. v kat., Ondra dojel na 15./9. místě. Roman již tou dobou oslavoval v místní hospůdce 6./3. diplomové umístění a Radek si  ke své nelibosti dojel pro 4. místo v kategorii. Škoda jen, že těchto krásných silničních závodů za rozumnou cenu tu je jen pomálo .

Petr

Horká půda Znovín Cupu 2012

Opět po roce členové našeho týmu Vláďa a Tomáš vyrazili dobýt vrchol Znovín Cupu.
Oproti loňsku jsme již dobře věděli, do čeho jdeme a hlavně Tomáš si vloni vyjel startovní číslo do první vlny a stál v první lajně, já se snažil dostat se co nejblíže k startovní čáře druhé vlny, což se mi moc nepovedlo. Předpověď počasí slibovala horké letní počasí, nebe vymetené a ve stínu teploty kolem 35 stupňů celsia. Nespletli se. Už na startu jsme se 45 minut „smažili“ na slunku a voda v bidonech rychle ubývala.
V 09.30 hod. se odstartovalo a masa 1550 závodníků se vydala vstříc nástrahám pekelně rozpálené tratě závodu. Za první vlnou se vznesl prach (Tomáš se řádně opřel do pedálů) a ten jsme pak polykali plnými doušky. Na nic jsem nečekal a předjížděl jsem „sváteční“ jezdce, jak se dalo. Trať byla velmi suchá a hlavně rychlá. V polovině závodu na první časomíře jsem měl průměr 27km/hod, co potom musel mít Tomáš v čele závodu?!. Naštěstí bylo dost občerstvovaček s vodou a jonáky, tak se nechal závod objet na jednu láhev. Technických potíží a hlavně defektů bylo po trase více než dost a litoval jsem borce, kteří vzteky kola zahazovali do příkopu. V polovině závodu mě praskl drát ve výpletu zadního kola a měl jsem slušivou osmu. Naštěstí plášť o nic nedrhl a závod jsem dojel v plném nasazení až do cíle. Pár kilometrů před finálovou pásku jsem si vzpomněl na Tomáše, že už to má za sebou a někde čeká, až dojedu. Jaké bylo mé překvapení, když jsem Tomáše potkal hned v cíli s výrazem obličeje, který u něho nevídám často. „Trápil jsem se“, to byla první slova, která z Tomáše vypadla. Z mého pohledu dojel na výborném 49 místě a 15 minut po něm jsem na 218 místě dojel také.
Po závodu jsme se jeli umýt od nánosů prachu a večer jsme jeli zapít zbylí prach do vinařské stodoly, kde bezvadně hrála cimbálovka, a pak na hřišti bylo pokračování v tvrdé rokové muzice, a nechápal jsem, kde Tomáš bere tu energii. Na ubytovnu jsme se vrátili až v neděli o půl čtvrté ráno.

Vláďa

MČR železničářů v silniční cyklistice v Ústí nad Labem

Po roce jsem se opět vydal na firemní závody, které byly pro letošek okořeněné možností kvalifikovat se na "Mistrovství světa" (železničářů... - pro puntičkáře a rejpaly), což byl můj cíl.

Třídenní závody se skládaly z časovky do vrchu na 8,2km, hlavního závodu s hromadným startem na 84km a závěrečné časovky 22km rovinné.

Letošní ročník byl už sedmnáctý. Na ty první se sjíždělo prý okolo 140 účastníků. Teď nás bylo 30. Laťka samotné trati je ale velmi, velmi vysoko, a to podle tvrzení těch nejlepších (účastníků extraligy masters). Já sám jsem si potají brblal, že tohle mohl stavět jen někdo, kdo nikdy nejezdil... na což při vyhlašování výsledků nevědomky reagoval hlavní organizátor vzpomínáním, jak tam kdysi závodili na železných rámech s osmi převody...,-no ještě, že jsem mlčel. Všechny sklony a nastoupené metry si nepamatuju, ale chuťovka v podobě cca kilometru dvacetiprocentní stojky mi v paměti ulpěla.

V časovce jsem skončil druhý v kat. do 40let a šestý celkově. V závodě (kde byly pochopitelně nejvýživnější pasáže použity a jely se 4x) jsem skončil druhý v kategorii a čtvrtý celkově, přičemž zasáhly hned dvě náhody, když největšího favorita potkal defekt a já jsem na začátku závěrečného spurtu druhé skupiny kolidoval s místní cyklistkou a připravil se tak o jedno místo v kategorii i celkově. V poslední časovce mi na bednu chyběly čtyři vteřiny. Celkově za tři dny jsem obsadil šesté místo, čímž jsem se kvalifikoval ... a... ušil si na sebe bič tréninku a nutnosti sehnat stoupavější kola a další do časovky družstev.

Přestože je tentokrát řada s uspořádáním závodů na Itálii, italské dráhy šetří a žádné šplhání na některé z pověstných "passo" mne tedy nečeká. Odpovědnost na sebe vzala ekonomicky silnější železnice...ta naše.

Pojede se totéž 6x.

Radek

MPV - Broumovský okruh

CykloTony se zapojilo do pořádání středečního poháru silničním závodem na 40 km okolo Broumova. Trasa závodu se v režii Tomáše a Ondry pozměnila a závodníky zavedla na novou trasu kolem Broumovského příhraničí, polské území zpět přes Šonov do Broumova s cílovým dojezdem na Janovičky.

Za náš tým jsme se závodu zúčastnili Petr, Radek a Roman. Ondra si vzal na starost roli předjezdce a doprovodu na kratší dětské trase. Zasloužený dík patří všem našim traťovým maršálům starajících se o konaní a průběh závodu .

Od startu se balík držel pospolu až po otočku v Božanově, kde ujela hlavní přibližně dvacetičlenná skupina. Přes několik náznaků úniků a zrychlení dojela tato skupinka pospolu až do Broumova. Bylo tedy jisté, že o vítězství se svede boj v závěrečném stoupání na Janovičky. O vítězství svedlo boj duo M. Splítek a L. Čáp, z něhož vítězně vzešel Lukáš, gratulujeme. I náš tým se zapojil do boje a nedopadli jsme rozhodně zle. Já si dojel pro celkově čtvrté místo/první v kategorii B, Radek pro 8/2 v kategorii C a Roman skončil na 11/6 v kategorii B místě.

Myslím,že závod se všem líbyl (pane Z.Malý) a naše teamová premiéra v roly organizátorů se podařila a mužem to jít zapít. Seriál MPV pokračuje posledním závodem v Sněžném, kde proběhne i konečné vyhlášení vítězů tohoto seriálu. Pavle ,budou zase koláčky ?

Petr

MPV Broumovský okruh - výsledky

Výsledky z dnešního Broumovského okruhu najdete zde.

Kounovské překvapení

V neděli se za krásného letního počasí uskutečnil další závod Dobrušského poháru, a to tentokrát horská kola v Kounově. Již tradiční trať nedoznala žádných změn, snad jen byla trochu propláchlá vodou z jarních dešťů.

Na startu se sešlo 67 závodníků a z toho od nás Roman, Petr a Tomáš. Hned po startu se začalo jet docela z ostra, a tak se poměrně rychle utvořili skupinky. Já s Tomášem jsme byli naštěstí v té první. Na konci druhého kola jsem už začal ztrácet a moc mě to nešlo. Před koncem třetího okruhu jsem potkal Tomáše, který píchnul, a tím pro něj závod skončil. Defekty se ale nevyhnuly i dalším borcům jedoucím přede mnou. Naštěstí mě do konce pátého okruhu, kterým závod končil, nikdo nepředjel, a tak z toho bylo nečekané třetí místo v kategorii. Petr dojel na sedmém místě.

Po vyhlašování a jednom zaslouženém pivu jsme se rozjeli užívat si zbytek tohoto pěkného dne.

Roman

Rtyňská sláva

Ve středu se ve Rtyni uskutečnil poslední letošní závod Vrchařské ligy. Jelikož závod je již nebodovaný, tak se jelo o šampíčko, které bral jen první v kategorii (také na nás jedno zbylo). Tento závod je vždy spojen s vyhlášením celkové Vrchařské ligy a letos i s Mistrovstvím Královéhradeckého kraje v časovce do vrchu.

Letošní Vrchařská liga byla pro náš team docela úspěšná. V námi nejsilněji obsazené kategorii Muži B Roman vyhrál, Ondra byl čtvrtý a v závěsu za ním pátý Petr a Martin L. byl sedmnáctý . V kategorii Muži C se Radek usadil na třetím místě.

V Mistrovství kraje, které se jelo na Benecko v kategorii Muži B obsadil Roman druhé místo a Petr skončil těsně po bednou čtvrtý. V kategorii Muži C si Radek dojel také pro mistrovské stříbro.

Roman

více fotek v Galerii

Triatlon Opočno

Jelikož „obojživelník“ Roman vyrazil na vyhlášení Vrchařské ligy do Rtyně, kde jako vítěz samozřejmě nemohl chybět, účast našich barev na Opočenském triatlonu jsem se rozhodl zastoupit já (Ondra). Protože to měla být má první zkušenost s triatlonem, panovaly trochu obavy. Obzvláště poté, co jsem zjistil, že se jedná o Mistrovství Královehradeckého kraje.

Samozřejmě největší obavy panovaly z úvodního plaveckého úseku, který byl vyměřen na 700m, a i když to po zhlédnutí rozmístění bójí bylo asi o něco méně, respekt přetrval. Nicméně ve středu panovalo krásné počasí a tak hurá do vody. Po startovním signálu vyrazilo vpřed zhruba pětačtyřicet plavců a plavkyň. Stržen atmosférou vyrážím i já kraulem, no i když pozorovatel ze břehu by to asi tak nenazval. Hlavu pod vodu neschovám, a tak mám alespoň krásný přehled o vzdalujících se soupeřích. Před první bójí zjišťuji, že bych nebyl jediný, kdo by použil k překonání prvního úseku prsa, a tak přecházím na tento poněkud úspornější styl. O výrazné zpomalení se v mém případě stejně nejedná. Konečně břeh! Cíl splněn: neutopil jsem se a nejsem kupodivu ani poslední.

Kolo už je pro mne přeci jenom příjemnější záležitost, a tak zahajuji stíhací jízdu, a docela se i daří. Po prvním okruhu se posouvám ze sedmatřicáté pozice na místo dvacáté sedmé, po druhém okruhu jsem už sedmnáctý. Kolo dopadlo slušně, a tak honem do mé asi nejlepší disciplíny - běhu. Po sobotním běhu Emericha Ratha v Broumově vím, že běžecká forma je dobrá, pokud ovšem trefím správný směr, což se v sobotu nepodařilo. Běh se odehrával na čtyři a půl kilometrů dlouhém okruhu, který vedl i zámeckým parkem, a tak to bylo příjemné proběhnutí. Podařilo se mi přeskočit ještě několik soupeřů, a tak je z toho nakonec celkové desáté místo. Na premiéru docela slušný.

Díky pořadatelům z Tri Clubu Dobruška za opravdu pěkný závod a už se těším na příští rok.

Ondra

Broumovské silniční okruhy

27.6.2012 pokračuje další závod silničních závodů MPV Broumovský okruh.

Trať závodu bude oproti předchozím ročníkům pozměněna, a to takto:

Olivětín, pivovar (start) – Broumov – Křinice – Martínkovice – Božanov (otočný bod) – Martínkovice – Otovice- Tlumaczov – Šonov – Rožmitál – Broumov – Olivětín – Janovičky (cíl).
Pro žákovské kategorie se bude trať dělit před Otovicema, kde odbočí vlevo na Broumov a nepojedou na Tlumaczov jako ostatní kategorie. Mapa trati závodu ZDE.

Trať bude značena šipkami na silnici, před závodníky pojede doprovodné vozidlo.

Prezentace závodníků bude v 16:00 na parkovišti u pivovaru v Olivětíně.

Start bude po 17:00 z důvodu přejezdu vlaku.

Pro nejrychlejšího závodníka bude v cíli nachystané šampíčko .

Kontaktní osoba: Tomáš Hladík, tel.: 733 508 149, email: info@cyklotonyteam.cz

Těšíme se na vás.  CykloTony team

Časovka na Luisino údolí

V neděli 10.6. nám pokračoval seriál Dobrušského poháru, v pořadí již 6. závodem, tentokráte časovkou do vrchu na 19 km (závod z Kvasin na Luisino údolí).
Co říci k závodu, no jelo se do kopce a na závěr do většího kopce.o) Počasí vydrželo a špráchanec deště si dal naštěstí na čas a dostavil se těsně po konci závodu.
Naše pořadí: Román si dojel pro 3. místo v kategorii, já pro 6 a Radek v těsném časovém závěsu za mnou pro 2. místo v kategorii.
Petr

 

KPŽ Jestřebí hory

Tenhle závod mám moc rád,... všude ho chválím,... je to určitě jeden z nejhezčích...

Tedy měl jsem,.. chválil jsem,... býval nejhezčí...! Všeobjímající komerce KPŽ mu dodala lesku velkých sponzorů na exklusivním Havlovickém greenu,... reklamy, stánky, hostesky.... . Ale!: vzala mu pasáže jako jsou..(bývaly) Potůčky, Švédský vrch, Varta a jiné, patřící neodmyslitelně k Apačům nebo ty z posledních dvou ročníků - vytyčených Vénou Hornychem - ať už v Polsku nebo u nás. Potřeba přiblížit maratón širším masám mu sebrala většinu původního kouzla. Nebudu spekulovat, zda je za tím snaha pořadatelů - vydělat co nejvíc, či skutečně udržet dlouhou trasu za každou cenu - jak avizují. Návod je neuvěřitelně prostý. Nekolidovat termínově s Tomášem Čadou, který pro kult svých Sudet vybral přesně opačnou filozofii, a to hned za kopcem. Nezájmem se rozhodně netrápí.

Jakkoliv byl závod zkrácený a zprůchodněný, lehký nebyl. Jede se prostě o to rychleji. Hned od začátku. Můj začátek byl krušnej. Až do Křižanova jsem se vysloveně trápil, čelo mi odjelo a ne a ne se slušně rozjet. Už jsem téměř začínal litovat startovného, když přišel sjezd k Šiškovně a stoupání k Vízmburku. Tam mi už nikdo neodjížděl, naopak jsem si, byť do kopce, ve skupince orazil, nechal slézt tepovku pod 170, srovnal se a konečně se našel. Byl to neskutečný zvrat za pouhých pár minut. U hradu jsem nastoupil, a až na Žaltman jel v neuvěřitelném tempu. Kopec nekopec. Nepředjel jsem sice ani příliš mnoho soupeřů (pole bylo už natažené), ale jednoznačně jsem získal opět sebedůvěru a chuť závodit. (Jo... pravda, při odbočce na hvězdárnu mne v této pasáži téměř srazila dáma, co s dodávkou zablokovala silnici.)

Trať se přehoupla přes hřeben do druhé půlky a spousty bláta v úseku příznačně nazvaném "bahna". Někde za ním jsem se nechal stáhnout hlubokou kolejí a krapet si "ustlal", abych měl zážitek se vším všudy. Síly mi pozvolna odcházely. Ve dlouhém stoupání za Lhotou u Trutnova na mne přišla krize. Jestli jsem do té doby jezdil všechna silově a většinou ve stoje, teď (poprvé a naposled) došlo na 22/34 Byl to nekonečný kopec... (no...jeden z těch původních). V následných pěkných singlech jsem poměrně získal. Ve sjezdu na Čížkových kamenech jsem zaváhal, nezvolil včas správnou spodní stopu, takže seběh. Po zbytek závodu jsem si už umístění udržel, předjelo mne pouze pár lidí - po sloučení tras, tedy půlkařů.

22.místo celkově, 6. v kategorii rozhodně není propadák, ale nebyl to ani závod....."když všechno klapne"

Po závodě jsme se potkali i s Lachtanem a jeho Janou. Jel kratší trasu a jak sám říkal, letos teprve začal.

Radek

Sudety Tour

V neděli se za polojasného počasí uskutečnili silniční Sudety. Na start kratší trasy se postavil Roman, Petr a Tomáš a na dlouhé nás zastupoval Ondra. Ve startovním koridoru jsme zaujali místa v první lajně, abychom se vyhnuli případnému hromadnému pádu (na který prý někde za námi taky došlo). Prvních 40 km se jelo sice svižně, ale v klidu. Ani první horská prémie na Honský pas ani druhá Na Kopečky s pelotonem nic moc neudělala. Zato ta třetí na Vysoké Srbské už peloton rozdělila na větší skupiny. Další dvě horské prémie provedly už v prvním balíku jen kosmetické úpravy, a tak jsme k rozdělení tratí dojeli docela v klidu v hojném počtu. Po rozdělení tratí nás do cíle vyrazila skupina třinácti závodníků. Asi kilometr před cílem jsem chtěl nastoupit a pokusit se ujet, ale závodníci jedoucí přede mnou mě nepustili. Nakonec v ostrém spurtu (kterému jsem se chtěl vyhnout) jsem dojel pátý. Ani klukům se nedařilo špatně – Petr dojel 5. v kategorii, 20. celkově, Tomáš 8. v kategorii, 22. celkově a Ondra na dlouhé obsadil 39. místo v kategorii a 80. celkově. Navíc Cyklo Tony obsadilo 2. místo v týmech na krátké trati.

Roman

Více fotek ze Sudet najdete v Galerii

Sudety 95 aneb jak jsem to viděl já

Super startovní pozice, a tak z toho dost těžíme a pohybujeme se skoro na čele balíku čítajícího přes 400 cyklistů. Na 35 km v Hejtmánkovicích mám menší krizovku, ale za podpory Ondry se zase vracím do první skupiny, tam jsem i po výjezdu na Honský pas. Další výraznější místo je Vysoká Srbská. Zde se čelu balíku hned po vyjetí této sjezdovky podařilo cuknout, a tak sem je musel až do Hronova sjíždět. Trocha odpočinku a máme tu Bezděkov. Láme se tu pro mne závod, páč nám tu zase ujelo čelo první skupiny a vzniklou díru nikdo nedotáhl. Jedu tedy v druhé „hodně natažené“skupince a vyjíždím Petrovický kopec. Bohužel se má skupina v tomhle stoupání úplně roztrhala, a tak pokračuji osamocen až do Maršova, kde sem posbíral asi 6 lidí. Je mi jasné, že na první skupinu se nedotáhnem. Kupodivu se nám podaří dotáhnout se na další odpadlíky z čela před výjezdem na Bišík. Trať se zde dělí, a tak z grupeta přede mnou je už jen polovina. Je tu i Tomáš, a tak stoupání jedem z kraje společně.
Pak už jsem si jen pohlídal ostatní v této partičce a dojíždím si pro 20/5 místo a Tom pro 22/8 místo celkově/v kategorii. Pěkné překvapení bylo určitě i 5/1 místo Romana. V týmové soutěži si dojíždíme pro krásné druhé místo. Poděkování určitě patří i Hladíkom za povzbuzovaní během závodu a dobrou baštu u nich doma.

Jo Ondra, no, na toho také padly naše myšlenky z gauče u Hladíků. Náš maratónec na trati 170 km si dojel pro 80/39 místo celkově.

Myslím, tohle byl vydařený den pro Cyklo Tony.

Petr
 

Teplický okruh

Ve středu 30.5. se v rámci Memoriálu Přémy Víta odehrálo na Teplickém okruhu Mistrovství Královehradeckého kraje. I z tohoto důvodu se na start hlavního závodu postavilo 74 cyklistů. Z našeho týmu si šanci vyzkoušet závěrečný výjezd na Bišík, v závodním rytmu před nedělními Sudetami, nenechali ujít Roman, Radek, Petr a Ondra.

Start se odehrál před prodejnou Redpoint v Teplicích. Početný balík se ve velice svižném tempu dostal pod první stoupání na Solovice. Jelikož se zde nikdo nepokoušel nastupovat, k velkému dělení nedošlo. První vážnější pokusy přišly v následujícím stoupání před Radvanicemi. Bohužel jsem se v čelní skupině neudržel, ale spolu s Tomášem Čadou (Redpoint) a Lukášem Drejslem (Pítrs Bikes) zůstáváme na dohled. Ve Chvalečských serpentinách „nabíráme“ Radka a o chvíli později Petra. Před cílovým výjezdem dojíždíme ještě několik odpadlíků. Bišík vyjíždíme prakticky pohromadě a o konečném pořadí rozhodují až poslední stovky metrů. Tou dobou už je Roman v cíli na místě 10., Petr přijíždí 18., já 21., a Radek 22.

V cíli na nás už čeká zbytek týmu, bohužel kromě Vládi, kterého nepustily pracovní povinnosti (i když Tomáš říkal něco o Hlavňovské hospodě J). Účelem tohoto setkání bylo zvěčnit tým do profilových fotografií. Autor fotek je bratr Jirka, čímž mu jménem týmu děkuji.

Ondra

DeVoss silniční okruhy

První z hromadných silničářských závodů Dobrušského poháru byl na programu v neděli 27.5. 2012 v Rychnově. Jednalo se o tradiční okruhy se stratem od hospody U Mařenky. Za příjemného počasí se na startu sešlo opravdu početné startovní pole. Naše barvy hájila pětice Roman, Radek, Petr, Tomáš a Ondra.

Start se odehrál v deset hodin a před námi bylo 6 okruhů (tedy kromě „veterána“ Radka, kterého čekal jeden okruh méně). Kopce hned po startu nemám rád, naštěstí se vyrazilo v celkem poklidném tempu, a tak jsem se alespoň na dva okruhy mohl zabydlet v balíku. Při nájezdu do okruhu třetího jsem se ale už procedil z peletonu ven. No, nebyl jsem v našich barvách sám. Vytvořili jsme osmičlenné grupetko, ve kterém nechyběl ani Tomáš s Petrem. Aspoň byly dresy lépe vidět než schované v balíku, že. Přestože šance dojet čelo byla nulová, snažili jsme se s Tomášem udržovat tempo na špici naší skupinky v trochu závodním tempu. Možná trochu netakticky. Tomáš si „vystoupil“ v předposledním kole. S Petrem a Jirkou Pazderou z Pítrs Bikes jsme se pokusili nastoupit v předposledním stoupání a vytvořili si menší náskok. Nicméně ve sjezdu nás zbytek skupiny opět dorazil, a tak zbyl souboj o sedmé místo až na závěrečný výjezd. V něm mi už chyběly síly a Petrovi znalost cílového prostoru -svěsil kousek před cílem.

Nicméně pro Cyklo Tony to byl úspěšný závod. Roman skončil v Masters na místě třetím, Radek ve Veteránech druhý.

Ondra

Nutrend Hradecký pohár 3

23.5.2012 se uskutečnil 3.díl Hradeckého poháru. Po několika vydatných přeháňkách, které se odpoledne přes Hradec přehnaly, zůstaly na mnoha místech pořádné louže. Na samotný závod, sice nakonec vysvitlo sluníčko, ale kluzké borové kořeny, píseček v řetězu, zubech, očích atd. nám připravily první letošní mokrý zážitek. I časy tomu odpovídaly. Ve stejném dresu prezentován nikde nikdo.

Start jsem si tentokrát pohlídal z první lajny a po zaváděčce se pokoušel uviset za Jirkou Mílem, ale...přiznávám to nemělo smysl. Už v cca třetině prvního kola mi odjel, zato na záda mi dýchalo několik juniorů i veteránů a záhy šli přede mne. Někteří mi poodjeli, někteří naopak znovu propadli. Svou kategorii jsem se snažil hlídat a registroval jsem Standu Málka a Vláďu Svatoše, které jsem v kopcích při nájezdu do druhého kola docvakl. Standa se časem zmátořil a opět mne utrhl, zatímco Vláďu jsem postupně odpáral já. V kopcích před cílem jsem si docela věřil, zabojoval a opravdu před rozhodujícím stoupáním předjel i Málka. Úplný závěr ale patřil bohužel jemu. Do poslední chvíle se pošetřil a já nakonec dojel na jeho zadním kole. Druhý den jsem ve výsledcích zjistil, že o 3 vteřiny: Jaké ale bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že další tři vteřiny před ním skončil David Chalupský. Proklouzl mě.

Radek

Dobrušský pohár Mělčany

20.5.2012 se za bezmála letního počasí konal 4. závod Dobrušského poháru v Mělčanech. Tentokrát tedy bajky.

Pořadatelé trať inovovali a podle mého názoru jednoznačně k lepšímu.

Za CykloTony se prezentoval krom mne, ještě Petr a samozřejmě "domácí" Roman, který po Bárt maratónu v Ústí nuceně odstavil nového fulla a oprášil svůj starý stroj.

Dvě minuty po první vlně, ve které startovali kluci, přišla na řadu ta naše ... veteránská s několika ženami. Absence Honzy Haufa, Jirky Míla a dalších dávala tušit sklizeň vícero bodů, ale brzy jsem poznal, jak není správné předbíhat událostem. Už v prvním kole z prvního místa jsem se poroučel k zemi. Dost možná i Míša Demjan s Milanem Holečkem, jedoucí za mnou, měli problém udržet se na kole...ale smíchy. Tak zbytečnou a hloupou chybu už jsem dlouho nevyrobil. V pomalém stoupání jsem se ohlížel, neudržel přímý směr v hluboké koleji a už se válel. Aby byla scéna zábavnější, nedařilo se mi vleže uvolnit nohu z nášlapu. Michal je jiná (50+) kategorie (obvykle i výkonnost), ale Milan samozřejmě vycítil příležitost a ujížděl jak o život. Za sebou jsem nikoho dalšího sice neviděl, ale stáhnout tuhle dvojici se mi celá dvě kola nedařilo.

Teprve v nájezdu do posledního jsem Milana dojel a předjel, zatímco Michal své tempo samozřejmě neztratil a nadělil mi cca minutu. Roman skončil 5., Petr přijel pozdě, s tratí se seznamoval až v samotném závodě. Skončil 8., s čímž příliš spokojený nebyl.

Radek

Memoriál Přemy Víta

16.5.2012 se jel první závod středečního poháru Memoriál Přemy Víta. Za větru a poměrně chladného počasí (u Lotranda pouhých 9 stupňů Celsia) se sešlo "silničářů" přesto dost.

Osobně jsem Odolovské okruhy neznal a trasu si očíhnul den předem. Protože jsem napoprvé vykosnul jak drozd (večer po dojezdu jsem to dotáhl až k zimnici), na samotný závod jsem se radši vezl autem. Tuším, že to bylo téměř klíčové rozhodnutí. Po ose (proti větru) dorazil Roman, z druhé strany (přes kopce) Tomáš s Ondrou. Cyklo Tony byl tedy skutečně tým.

Vytýčený okruh není nijak dramaticky náročný a tak veškeré pokusy čela o únik, byly spíše škádlením nás "balíkových povalečů", než vážně myšleným trhákem. Rozhodnutí skutečně zůstalo na závěrečné stoupání k věznici na Odolov. Odkroužili jsme tři kola a přiblížil se čas pravdy :-) zatímco např. Čapíno se vynořil z "tepla" peletonu, aby skončil 3., Roman po "rozjíždění" z Dobrušky, frází anglického gentlemana "pánové,... bylo mi potěšením dnes s vámi jet" přiznal indispozici předem,... já jsem překvapil sám sebe, udržel čelo na šestém místě až k odbočce na arest a nakonec skončil 8. celkově (1. v kat.). Roman 14. (4.), Tomáš 22. (12.), Ondra, zřejmě ještě zatavený z Přerovského Mamuta 35. (14.).

Do cíle nás přijeli podpořit, téměř domácí, Lachtan s Martinem, za což si vysloužili porejpnutí od Tomáše, jestli mají ještě vůbec kola.

Radek

Ústecký letecký den

V sobotu jsme vyrazili s Tomášem do Ústí nad Orlicí na Bikemaraton. Krásné počasí, trať dlouhá 55 km s převýšením 1200 metrů a start až před polednem, sliboval pěkný závod.

Celé zázemí bylo na ústeckém letišti. Hned na startu jsme si řekli, že pojedeme spolu, a tak jsme i udělali. Už na druhém kilometru, kdy se trať začínala zvedat, se začal trhat balík. My jsme si hlídali čelo závodu a dobře jsme udělali. Po prvním dlouhém sjezdu nám začala odjíždět ta úplná špice. Asi na dvacátém kilometru jsme dojeli odpadlíky ze špice, a tím se utvořila druhá skupina. Ovšem celá naše skupina se pořád vešla do první desítky celkového pořadí. Tak nějako to fungovalo až do 45 kilometru, kde se mě na mém novém kole (sakra-proč se ty kola sypou jenom mě) rozpadnul spodní čep. Jelikož se už dál nedalo na něm jet, tak Tomáš pokračoval, a já jsem v klidu tlačil do cíle. (poznámka Janičky – no moc v klidu teda nebyl). Naštěstí už to bylo spíš z kopce, a proto se po asfaltu dalo i pomalu jet. K mému překvapení mě ani nějako moc lidí nepředjelo, takže z toho v cíli bylo pořád pěkné sedmé místo v kategorii. Tomáš po kvalitní jízdě skončil v kategorii třetí a celkově sedmý.

V cíli jsme si dali jídlo a při chytání slunečních paprsků jsme čekali na vyhlášení, na které se čekalo docela dlouho. Po vyhlášení jsme vyrazili hurá domů na hokej.

Roman

Více fotek najdete v Galerii Hanky Maršíkové - zde

Polojasné Ledce

V neděli byl na řadě již třetí závod Dobrušského poháru, a tím byla časovka v Ledcích. Předpovědi meteorologů nebyly moc přívětivé, ale nakonec to dopadlo dobře. Odjelo se to za sucha a chvílemi i se sluníčkem. Na startu okruhu dlouhého 15 km jsem se sešel s Petrem a Radkem. Po předchozí domluvě v rámci teamové pomoci mě Petr půjčil na závod své diskové kolo a novou časovkářskou přilbu. Při mém startu zrovna svítilo slunce, a tak jsem risknul krátký dres. Naštěstí mě to vyšlo a nikde jsem neumrznul. Po dojezdu posledního závodníka a lehkém občerstvení (grilované kuře a pivo) byli zveřejněny výsledky. Dojel jsem v kategorii druhý, Radek pátý a Petr jedenáctý, přičemž Radek a Petr zajeli na sekundu shodný čas.

Roman

Mamut Tour

S páteční etapou Giro d’Italia z Urbina do Sant’Elpidia si její vítěz Rubiano Chávez poradil za 5 hodin 40 minut. V sobotu jsem měl šanci se s jeho časem na dálku porovnat. Ne, nevypravil jsem se do Itálie, ale do Přerova na 12. ročník Mamut Tour. Tento závod totiž svými parametry odpovídal již zmíněné etapě. Konkrétně 210km s převýšením 3300m.

Start o půl deváté ráno se ještě odehrál za krásného počasí a nic, kromě varovných předpovědí z předešlého dne, nenasvědčovalo, že by se na tom mělo něco změnit. Start byl společný pro všechny tři volitelné vzdálenosti, a tak vpřed vyrazil slušný balík. Průběh úvodních kilometrů byl, dalo by se říci, klasický: rozjezd, výkřik „auto“, brzda, občas pád (naštěstí ne můj). I díky tomu jsem zůstal v menší skupince za hlavním polem. A i když se nás několik snažilo docvaknout zpět, blíže než na zhruba sto metrů, v začátcích prvního stoupání na Tesák, se nám to nepodařilo. Další výraznější stoupání následovalo zhruba na 60.km. Příjemná, užší lesní cesta a sklon, nepřesahující 10%. Zato stoupání na Bukovinu na pětasedmdesátém kilometru, už byla slušná stojka - převýšení zhruba 250m a sklon mezi 12 až 15 procenty. Zde se bohužel začalo měnit počasí. Teplota spadla pod deset stupňů, přidal se déšť a silný vítr. Následujících 50.km otevřenou krajinou, s takovým „belgickým“ profilem bylo docela deprimujících a myšlenky na zahnutí na kratší variantu tu a tam bleskly hlavou. Tou dobou již bojuji osamoceně. V oranžové se ale nevzdává, pokračuji na dlouhou. Na 130.kilometru začínám znovu stoupat na Tesák. Z jiné strany, opět uzoučká lesní cesta, slušný sklon kolem deseti-to se mi líbí. Na vrcholu dostávám od „realizačního týmu“ vymodlenou pláštěnku. Před dalším stoupáním mne dojíždí asi šestičlenná skupinka. Dobré zjištění, že na trati ještě někdo je, pořadatelé svoje pozice na křižovatkách totiž již opustili. Asi jim déšť vadil víc než cyklistům. Poslední horská prémie byla opět stojka, jak se patří. Těsně před vrcholem zahnula proti větru a já měl pocit, že se snad zastavím. Menší krize v tomto bodě mě odsoudila k sólojízdě až do cíle.

 ojíždím na 35.místě v čase 7 hodin 20minut. Ve virtuálním souboji jsem na Rubiana Cháveze ztratil hodinu a čtyřicet minut. Hodně? Málo? Na Cavendishe by to zas tak hrozné nebylo. J

Ondra

Gorale na start

V sobotu 12.5 pokračoval další závod Gorale na start ve Szczawno  - Zdroj v Polsku.
Jelikož nebylo na výběr ze závodů tady u nás, krom Merida bike Vysočina, tak jsem se rozhodl jet poměřit síly s polskými bikery ve Szczawně. Předpověď počasí nebyla moc příznivá, ale i tak jsme společně s fanklubem (rodiče) vyrazili do Polska za deště. Jen jsme přejeli hranice, začalo se počasí lepšit, a chvílemi to vypadalo, že snad i vysvitne pupen, ale omyl samozřejmě . Navigace nás spolehlivě dovedla do místa dění závodu. 36 km od domu je krásná distance ne? Auto jsme zaparkovali na parkovišti u lázní. Nebo to aspoň jako lázně vypadalo. Všude byly dlážděné cesty a upravené centrum. Prezentace závodu byla umístěna ve větším lázeňském altánu. Zázemí závodu bylo v jednom místě a krásně dostupné.
Po odprezentování jsem se hodil do kůže a vyrazil si projet trať. Když jsem koukal na rozpis na prezentaci a psali tam 4 x 3.6 km myslel jsem, že to bude nějaká sranda, ale omyl. Hned od startu se jelo do kopce parčíkem po chodníku a následně najíždělo do terénu. Při sjezdu z dlažby se přešlo hned do pěkně tekutého blátíčka. Po pár chvílích vzrostla hmotnost kola min. o 2 kg .  Trať byla pěkně nahoru a dolu s technickými výjezdy a sjezdy, jak má XC být. Ve 14:15 byl naplánován start mé kategorie. Odstartoval jsem z druhé lajny do zaváděcího kola, kde jsem se dostal asi na 4 pozici a následně při vjezdu do terénu jsem se usadil na první pozici. Jelikož se hned od startu jelo rychlé tempo, závodní pole se slušně roztrhalo a já jsem zůstal na špici sám, nečekal jsem a jel jsem. Do honu na mě se zapojil snad jen jediný borec. Asi 2x jsem udělal jezdeckou chybu a Šemík mne vyhodil ze sedla, takže se ke mně pronásledovatel přiblížil, ale za mohutného povzbuzování mamky, která svůj hlas nešetřila, jsem mu vždy dokázal cuknout a ujet.
Nakonec jsem dojel do cíle jako první a vyhrál. Zhruba po půl hodině následovalo vyhlášení, na které se konečně rozsvítilo slunce. Po vyhlášení jsme nasedli do auta a razili směr domů. Seriál pokračuje dalším závodem v Czarny Bor  12.6.2012
Tomáš
Fotky ze závodu v Galerii

X-Duatlon Pálenka

Druhým závodem pokračoval ve středu 2. 5. seriál Memoriálu Míly Holcmana.
V opravdu teplém a dusném počasí se na startu sešlo osmnáct závodníků. Při neúčasti našeho nejzkušenějšího duatlonisty Romana, ani dalších kolegů z CykloTony, ležela veškerá výsledková zodpovědnost na mě.
Po úvodním, 3,7km dlouhém úseku jsem do depa přiběhl na třetím místě. Následovat mělo 12km MTB, ale naštěstí pořadatelé jeden okruh ubrali. I těch 8 km v panujícím počasí bylo vyčerpávajících ... Po bajkách jsem se posunul na místo druhé a to udržel i v závěrečném běhu.
Mohla to být vydařená premiéra v novém dresu, který jsem si ten den nafasoval od Tomáše. Bohužel ten zůstal i s přišpendeným číslem ležet doma. Jojo, skleróza, a to jsem teprve v kategorii B.

Ondra
 

Nutrend Hradecký pohár 2

1.5. pokračoval druhým závodem Nutrend Hradecký pohár. Při prezentaci jsem zahlédl Tomáše, který se rozjížděl společně s Čapínem.
Před startem jsme odjeli pár úseků i spolu, probrali taktiku (...bo startujem každý v jiné vlně ) a snažili se urvat co nejlepší místo na roštu. Tomášovi, myslím ano, ale mně se to nezadařilo. Závod pro mne navíc jen o vlásek neskončil už v zaváděčce. Po výstřelu nejdřív zácpa, a když už jsem vykličkoval, nabral rychlost, pro změnu o mne zastavoval svůj pád soupeř. Vycestoval jsem si mimo, ale ustál to a ještě před nájezdem do lesních pěšin docvakl čelo. Zbytek už byl v zásadě pozitivní. Jimi byl po dvou víkendových závodech, takže tempo v úvodu bylo stíhatelné. K vyššímu ho vyprovokoval až Jarda Krejcar z BikeSportu. Stíhal jsem ty dva spolu s několika juniory, ale při předjíždění pomalejších z první vlny nám bohužel bez velkého boje zmizeli. Tentokrát se mi jelo vysloveně dobře a litoval svého zaváhání když jsem dojížděl osamoceně.Závod byl v letním počasí celkově rychlejší než ten první. Na druhého Jimiho mi v cíli chybělo 22s.
Radek

Víkend v sedle horského kola aneb STALAK BIKE CUP (28. dubna)
a Ratibořický MTB maratón (29. dubna)

V sobotu vyrážím do Rychnova na druhý závod DP. Vzhledem k letnímu počasí, které panovalo celý víkend, byla trať suchá= rychlá. Pro letošek došlo k přidání veteránu I do hlavního závodu na 5 kol, což slibovalo ještě více nabitější startovní pole.
Po příjezdu se potkávám s Radkem a Tomášem, od kterého společně dostáváme nové týmové dresy „made in Itália“ – materiál a hlavně vložka jsou super.
Závod, no jelo se hodně rychle, a to hned od startu a prvního výjezdu (kdo by to byl čekal, že). První kolo se držím kolem třicáté pozice, a až od druhého kola jsem se prokousával výš. Ve čtvrtém kole předjíždím Toma, kterému místní vedro také nesedí .Páté kolo jedu už bez vody a u pořadatele podél tratí se jen ujišťuji ,že je to opravdu už poslední kolo .Dojel jsem na dvacátém místě a devátý v kategorii .Tomáš s Radkem chvilku po mně na 23/10 a 26/4 místě .

Neděle den klidu a tak proč se neprojet na velmi známé trati Úpice, Ratibořice, Chvalkovice, Křižanov, Úpice. Na stratu 500 startujících, a tak ten kdo má rád tlačenice a dlouhé čekání na škváře před startem, si zde jistě přijde na své .Slunce a hlavně vítr pohrávající si zde s prachem to ještě umocňují .Společně s Lachtanem jsme naštěstí umístění do prvního startovního koridoru. Taktika jasná, po startu se vyhnout pádům a co nejvíce se probojovat do přední skupiny, a tam se co nejdéle udržet .Ostrý start a první zatáčka v Havlovicím = první pády. Zde jsem měl opravdu velkou kliku, ale vyhnul jsem se, a to samé i v druhé zatáčce, kde to přede mnou zase padá. Dojíždím si vzniklou díru a do stoupáku po panelové cestě jsem na konci v první početné skupině .Jede se tu rychlé tempo s nepříjemným proti větrem .Ani mne se nevyhne pád, paradoxně padám na rovné lesní cestě, zdrsněné od kol traktorů – má nepozornost .Poslední třetinu trasy jedu společně s Jirkou Slabým, s nímž také dojíždím do cíle na 66/29 místě .Martin po technických problémech s utrženými dráty na kole dojel na 289/119 místě.
Petr

Spousta fotek ze závodu je na v albu Hanky Maršíkové - zde

Druhý závod vrchařské ligy v Malých Svatoňovicích 25. dubna

Shledáváme se tu v početné skupině Roman, Ondra, Radek a já. Roman si ve své kategorii „muži v nejlepším věku“ paradoxně dojíždí pro první místo (asi chyba časoměřiče), já na pátém, Ondra na sedmém a Radek na třetím místě ve veteránech I .
Rada pro mne: ty trdlo zkontroluj si co si bereš za tretry než někam vyrazíš.

Petr

Nutrend Hradecký pohár 1

V úterý 10.4. se uskutečnil první závod Nutrend Hradecký pohár. Po zimní přestávce se sešla spousta závodění chtivých bikerů, bikerek a bikerčat. Po dětských kategoriích odstartovaly v 18.05 ve dvou vlnách i kategorie dospělých (do 40/40+, ženy, junioři). Trasa je staronová. Spojením loňské verze opačného směru "A" a původní "B" se zvětšila přehlednost aktuálního umístění, zmenšil počet nadělených kol pomalejším, čímž se zvětšila bezpečnost a opadla nervozita "zdržovaných" v úsecích nevhodných k předjíždění.
Před startem mi chyběly lokty a v zaváděčce mne stálo dost sil docvaknout čelo. V první části (tedy opačné "A") jsem se (bez najetí) zbytečně dřel podruhé a tři nejrychlejší, Luboš Maroušek, Jimi, Standa Málek + junior Kalojíros mi začali odjíždět. Záhy i Málek z BikeSportu uznal, že takové tempo je nad jeho síly, z čelní skupinky si vystoupil a neudržel se ani mne. Osamoceně jsem odkroužil do poslední čtvrtiny, když Standa pookřál a velmi rychle mne v rovinatých úsecích opět stáhnul. V předposledním kopci jsem mu zlehka nastoupil, abych zjistil, s kým půjdu do boje o třetí místo. Na rovině mne ještě dotáhl, ale v závěrečném stoupáku do cíle už ne.
Radek

Jabkenická výzva

V neděli jsme vyrazili s Alešem Černým z TC Dobruška vyzkoušet nějaký závod mimo náš region. Naše volba padla na Jabkenice u Mladé Boleslavi, kde se jela silniční časovka a běžela desítka.

Už při vyndávání kol z auta jsme si všimli, že vypadáme jako chudí příbuzní. Vedle nás byli o auta opřené takové časovkářské skvosty jako Scott Plasma nebo BMC timemaschine. Zbytek kol měl přinejmenším vysoká karbonová kola. Usoudili jsme, že lidé ve středních Čechách se mají lépe než ti u nás
Po seznámení se s profilem trati nám bylo jasné, proč naši soupeři zvolili tato kola. Byla to totiž naprostá placka dlouhá 25 km.

Po dojezdu do cíle časovky jsme měli asi hodinu na to, dát se dohromady před během. Na startu časovky bylo 92 závodníků a běhu 54 běžců. Oba závody byli oddělené, ale vyhlašoval se i první koloběžník. Běželo se mírně zvlněným terénem v lese.

Při vyhlašování výsledků jsem jen nevěřícně kroutil hlavou, kolik veteránů dojelo přede mnou. Celkový vítěz časovky byl z kategorie 40-50 let a dal mě 2 minuty a 36 vteřin. Ale nakonec z toho pro mě bylo třetí místo v kategorii. V běhu to bylo obdobné - ty první jsem viděl akorát na startu. Nejlepšího koloběžníka vyhrál Jaroslav Brynda (český repre a účastník Světového poháru v triatlonech). Docela jsem měl na tuto cenu docela zálusk, než jsem zjistil, jaká elita se mnou závodí

Roman

A už to začalo

První závodní týden je za námi. Během něj jsme se zúčastnili třech závodů. Nejdříve to byl v neděli dopoledne první závod Dobrušškého poháru, a to časovka v Pohoří (Roman, Petr a Radek), potom odpoledne se jela v Teplicích Aprílová osmička (Roman jako závodník a Tomáš s Martinem Bartošem jako podpora) a nakonec ve středu to byl Pohořský duatlon (Roman, Petr a Ondra). V neděli dopoledne to proběhlo dobře a bez komplikací. Z našich závodníků nejvíce zazářil Radek, který ve své kategorii vybojoval třetí místo. Zato v Teplicích, kde už celý den pršelo, začalo jít do tuhého. Po trati tekly proudy vody a bláta bylo taky dostatek. Staly se tam taky nějaké úrazy, ale já to přežil v klidu. Konečné čtvrté místo zamrzí, ale narozdíl od ostatních závodníků, je mojí jedinou újmou, že po vyschnutí kola se mě netočí kliky a ložiska nejdou rozchodit. Ve středu jsme se na startu duatlonu sešli z našeho teamu hned tři. Po prvním běhu byl z nás první Ondra, při cyklistice jsem ho dojel a snažil se udělat si dostatečný náskok do druhého běhu. Nakonec se ukázalo, že mně ten náskok stačil, ale moc jsem v to nevěřil. Ondra doběhl hned za mnou a Petr o chvíli později.
Roman

Spostu fotek z časovky v Pohoří najdete na profilu naší spřízněné fotografky Hanky Maršíkové:
Dobrušský pohár - časovka Pohoří - zde
Středeční pohár - duatlon Pohoří - zde

Vrchařská liga Náchod –Dobrošov

Ve středu 11.4. začala cyklistická část Středečního poháru 2012. Jako první byl na řadě závod Vrchařské ligy, tradičně z Náchoda na Dobrošov. Pěkné počasí přilákalo na start asi padesátku závodníků. V našich barvách jsme se na startu sešli tři, a sice Roman, Petr a Ondra. Všichni zástupci opět  nejpočetnější kategorie třicátníků.
Toto naše zastoupení nám dalo možnost srovnat zimní přípravu: Mallorca, Chorvatsko nebo snad česká domovina? Je to tak, nejlépe ze srovnání vyšla příprava v domácích luzích a hájích v podání Romana , který vyhrál ve vynikajícím čase 13min 54sekund. Já obsadil místo třetí a Petr čtvrté. Takže povedený vstup do sezóny.
Ondra
 

Mallorca 2012

Svou letošní jarní přípravu jsem absolvoval na ostrově přímo zaslíbené silniční cyklistice Mallorca. Těch patnáct dní, které jsem tu strávil ,za převážně letního počasí , s dobrou partou lidí (kluků z Redpointu a Pitrs bike) ,byly vážně moc super, a věřte mi ,že bych tam i zůstal déle .Popsat důvody proč jet právě sem pár slovy snad ani nejde ,ale pokusím se vyjmenovat to hlavní :

1.    Kvalitní asfaltové silnice bez děr a štěrků s ohleduplnými řidiči automobilů, kterých se tady v Čechách nikdy nedočkám. Celkově celá infrastruktura cest, silniček a cyklostezek (tady se jim říká zahrádky), kterými je celý ostrov propleten.  
2.    Množství cyklistů z celé Evropy, které tu potkáváte, a ochotných vám v případě jakéhokoliv problému pomoci. Odjezdy v 10 hod od hotelu po kolonádě, kde se v podstatě vytváří nekonečný peloton skupinek, které se rozjíždějí do všech končin ostrova. Stačí jen nasednout do některého z vláčků a první kilometry na rozjetí jsou o něco snadnější.
3.    Sluníčko – miluji teple letní počasí, o to větší šok zažívám po příjezdu do Čech. Příroda podél cest a nádherné výhledy na moře, mořské zátoky, hory, památky, ale i úzké cestičky městečky, kterými se tu proplétáte. Zapomenout nemohu také na množství kaváren a restaurací.
4.    Možnosti pro trénování, můžete jet do roviny směrem na východ vnitrozemím nebo podél pobřeží. První kopec 10 km od hotelu nebo na sever je to 30 km do hor.

Celkově to tu beru jako spíše dovolenou s kolem než nějakou tvrdou přípravu na sezonu, kterou tu ale rozhodně neproležím. Můj běžný den tu vypadá asi takto: 7.45 budíček, 8.00 snídaně, 10.00-17.00 se jde na kolo, 13.00 pauza na tradiční návštěvu kavárny (kávička a pivečko), 18.30-20,00 večeře a pak volno. Na jídlo a jeho množství a výběr si zde rozhodně stěžovat nemůžu: pro ilustraci jedna má večeře vypadala asi takto: polévka, pak 3 talíře jídla (vepřové, hovězí, rybičky, těstoviny), ovoce + zákusky a završeno zmrzlinkou. Takže styl Chorvatsko a těstoviny na 100 a jeden způsob se tu vážně nekonají. Čadis letos vybral dobrý hotel „Java“, a také věkové složení v hotelu tu ušlo, a i ta skupinka náctiletých holek z Německa to tam dostatečně zpestřila :o). Na pokoji jsem byl s Jirkou Fulkou. Na kolo jsem většinou vyrážel s Míšou Demjánkem, Jirkou Slabým a J. Fulišem nebo sám – tady se neztratím a kdyžtak mám v kapse mapku ostrova od Burger King :o).
Mohl bych se tu rozepsat kam, s kým a kolik km jsem jednotlivý den jel, ale na stránkách Redpointu to tam kluci mají celkem dobře popsané a tak jen ve zkratce:
1. den příjezd a první kilometry po kolonádě, hlavně si doladit kolo a posez.
2. den, rovinky 165 km jízda ve skupině
3. den, rovinky, jedu sám 140 km (měl jsem technické problémy ráno před hotelem - tachák)
4. den, rovinky a mírné zvlnění 155 km, v 5 lidech
5. den, sedmihodinová turistika pěšmo podél pláže do Palmy a zpět (=den volna)
6. den, převážně rovinky 120 km ve skupině a dojel jsem to sám na 200 km
7. den, hory 158 km, zde jede každý už na sebe - čeká se na vrcholku nebo dole pod kopcem
8. den, opakovaně trénink v kopci serpentiny na Orient a tak jen 100 km
9. den, hory 130 km
10 den, kopce/roviny – jedem na Formentor (nádherné místo) 200 km
11 den s kolem 65 km a pak valení a opalovačka na pláži
12 den, převážně v horách 140 km
13. den, hory 175 km, jel jsem to s Pítrsáky na Soler a k tunelu k jezerům a odtud sám a na kole 7,5 hod., dojezd v 19.00
14 den, rovinky a kopečky 140 km, jel jsem s kluky od Pítrsáku, ale chytla mě nožička, a tak jsem se musel odpojit a dojet sám nejkratší cestou.
15 den balení - odjezd, kolo mám již v krabici a věnuji se jen nákupům a dopravě na letiště

Celkem jsem tu letos najezdil krásných 1750 km za výhradně letního počasí – co víc si přát.
Doufám tedy, že jsem se tu po zimní pauze dostatečně rozjel do celé letošní sezony.

Pokud sem zavítáte, doporučuji, určitě jeďte na na místa typu Formentor – nejsevernější výběžek s majákem. Jízda podél celého severozápadního pobřeží také stojí za to. Kopce lemované serpentinami typu Randa, svatý kopeček, přejezd do Solleru si vychutnáte z obou stran, výšlap ze Solleru k tunelu a jezerům (14 km stoupání), Orient a další a další a zapomenout nemůžu také na katedrálu v Palmě .Jo jo už teď mě to chybí, tak zase za rok .
Petr

více fotek je v Galerii

Prázovka

V sobotu se za nepříliš dobrého počasí uskutečnil první neoficiální závod hradeckého týmu HSK - Jarní Prázovka.
Po startu se hnedka  zostra začalo závodit. Na vině je zřejmě chtíč závodníkův, který byl celou zimu opomíjen a potlačován. Po prvém kilometru se startovní pole roztrhalo na skupinky. Já byl v té druhé. Ale za další dva kilometry jsem se z této skupiny utrhl a dojel po (pro mě) heroickém výkonu tu první. Skoro celý zbytek trasy jsem byl u první skupiny jak na gumě. Až dva kilometry před cílem jsem z ní odpadl úplně. Ale nebyl jsem sám. K mému překvapení se mnou vzadu zůstal i Čapíno. A v tom jsem ucítil svou šanci na první letošní cenný skalp. Nakonec se mi to opravdu povedlo. Na hvězdy typu Berger, Splítek, Kaněra, Happy a jiné jsem určitě neměl, ale se svým výkonem jsem spokojený. (pozn. 7. místo)
Takže sezóna začíná a hurá po hlavě do toho :))
Roman
 

Istrie 2012

Tak už je to týden, co jsme se vrátili ze soustředění na chorvatské Istrii. Věřím, že už jsme si všichni náležitě odpočinuli i doplnili přísun masa, po kterém se některým členům výpravy tak stýskalo (že jo,Vláďo ).A při pohledu z okna mě napadá otázka:Nejedeme znovu?
Během našeho 10-ti denního soustředění jsme ujeli skoro 2000 km autem, snědli nespočet balení těstovin, vykoupali se v moři i okusili chorvatský asfalt na vlastní kůži (není silniční lišej pro cyklistu hezký suvenýr?) Ale hlavně jsme najeli ve třech lidech více jak 3500 km na kolech. Trénovali jsme ve skupině s HSK,i najížděli kilometry sólo. Istrii jsme projeli opravdu prakticky celou, ba vyrazili i do Slovinska a Itálie(co bych to byl za silničáře, abych se nevydal do země silniční cyklistice zaslíbené,když byla prakticky za humny?) Ačkoli moje představa, neznaje Chorvatsko ani z válení se na pláži, byla rovina a zase rovina, zrovna toho jsme si moc neužili. Kopce jako Oprtalj,  Vižinada nebo Motovun zůstanou v paměti na dlouho. A samozřejmě Vojak - vrchol tyčící se do výšky 1400 metrů nad mořem - a to doslova. Ovšem pohled na nedalekou přímořskou Rijeku, zalitou sluncem, stál určitě za prolitý pot.
Počasí nám, až snad na jediný den, také přálo. A tak nezbývá, než hodnotit celou akci kladně. Zbývá už jen jediné - zúročit tréninkové hodiny z Chorvatska v letošní sezóně. První závody se blíží, tak se těšte…
Ondra
 

Poreč (HR), Koper (SLO), Trieste(I) 2012

Ano, je to tak. Nedalo nám to a naše týmové barvy jsme byli předvést hned ve 3 státech Evropy v jednom dni. Po počátečním „ozbrojeném“ doprovodu kolegů cyklistů včetně Tomáše jsem se já (Vláďa) a Ondra Penc rozhodli, že nám je chorvatská Istrie malá, a že se mrknem přes čáru. Vy razili jsme do slovinského přístavu Koper, kde jsme si v pohodě prohlídli přístav a historickou část města, a pak po značené cyklotrase jsme vyrazili do italského Terstu. Přesně na italsko-chorvatských hranicích jsme pod mostem přečkali první letošní bouřku a po krupobití hurá do města. Jaké bylo pro nás překvapení, že nás každá silnice značená do centra přivedla na dálniční přivaděč. Nakonec jsme to s Ondrou nevzdali a po kousku dálnice jsme se přiblížili k centru. Z časových důvodů jsme centra nedosáhli a vyrazili jsme zpět po jiné trase zpět do Poreče. Cesta byla hodně svižná a za hlubokého šera jsme se vrátili do místa našeho pobytu. Moc děkuji Ondrovi za bezva výlet a za dosažení dalších skalpů v mém cyklistickém životě a myslím, že i Ondrových. Celkem ujeto 195 km.
Vláďa
 

Poreč 2012

Po několika dnech tvrdé přípravy na nadcházející sezónu se hlásíme ze soustředění z chorvatské Poreče. Zástupci týmu ve složení Ondra Penc, Tomáš Hladík a já (Vláďa) se snažíme nabrat sílu a švih.
Nejlépe se daří Tomáši a Ondrovi, kteří trénují společně s ostatními členy konkurenčních týmů a bez potíží plní stanovený tréninkový plán. Vzhledem k mým cyklistickým možnostem se udržím s kluky jen chvíli, a pak se už jen věnuji cykloturistice a hlavně fotodokumentaci a stanovené trasy si sjíždím sám. Sice to není optimální a ani moc záživné, ale zase mám čas se kochat.
Je zde pěkně, slunce pálí a chytáme první „bronz“ na svá bílá těla. Moře je průzračně čisté a láká ke koupeli, ale teplota vody je hodně „krátká“ (chlapi jistě pochopí) a necháme si ji až na den odjezdu. Z mého pohledu je zde mnoho krásných míst, které stojí za to je hlouběji prozkoumat. Zatím se mi nejvíce líbilo v městě Pula, kde je úžasné krásné římské koloseum, Limský kanál, kde je i jeskyně z filmu Poklad na Stříbrném jezeře, dále města Poreč, Buje, Buzet, Pazin a nezapomenutelný Motovun, kde je šílená „stojka“ a kde jsme byli svědky dojezdu místního etapového závodu mládežnických cyklistů.
Ubytování je vcelku v pohodě, já jsem ubytovaný s Tomášem a Ondra s Lukášem Čápem. Sice sdílíme manželské postele, ale už i s tímto jsme se psychicky vyrovnali. Po návratu z nás budou specialisté na vaření a přípravu těstovin na 1OO možných způsobů. Na nákup chodíme do místního marketu, kde jsou ceny srovnatelné s našimi podmínkami.
Vláďa

Úpická desítka

V neděli 4. 3. 2012 se běžela Úpická desítka. Na startu byl Roman a já. Počasí nám přálo. Běželo se od Městského sálu směrem na Havlovice, přes most k Havlovickému rybníku, kde byla na konci asfaltové cesty otočka, a po stejné cestě zpět. Romanovi jsem viděl akorát záda, která se mi stále vzdalovala. Roman prostě umí. Já jsem si aspoň uvědomil, jak na tom po zimě jsem. Roman měl čas 39:18 a já rovných 42 minut. Romanova Janička nás fotila a fandila, zatímco moje Janička si pochutnávala na zákusku, který jsem dostal v rámci startovného. Martin Bartoš nám dělal předvoj autem.

Sportu zdar.

S pozdravem Lachtan.
 

Sezóna se blíží, už byl zveřejněn rozpis středečního poháru...

Pozor změna - zakončení přeboru Míly Holcmana je až 1.9., místo stejné.

Sraz na bowlingu

Do zahájení letošní sezóny je ještě přece jen daleko a nejen tréninkem je člověk živ, a tak jsme se včera odpoledne sešli v Hronově na bowlingu.

Nejdřív to sice dle vlažné diskuze vypadalo, že snad ani nikdo nedorazí, ale nakonec se všichni vzmužili a bylo nás tolik, že nám pronajali ještě jednu dráhu. A rozhodně to nebylo od věci. Zanedlouho začaly za vydatné podpory fanklubu (především Renaty) padat rekordy a všichni podávali neuvěřitelné výkony. Nakonec i Vláďa sem tam nějakou tu kuželku trefil :-). Vlastně ani nevím, kdo vyhrál, ale to je jedno, zábava byla a bavili se všichni, a to přece jde ... Po bowlingu nás opustili Vláďa s Gábinou a my se vydali vstříc místnímu restauračnímu zařízení doplnit vyčerpanou energii výbornou večeří a pivkem. A zase bylo veselo a hlučno...
Domů jsme přijeli až večer - vysmátý, najedený, napitý a naprosto spokojený.
Janička

Více fotek najdete v Galerii, ale vzhledem ke špatným světelným podmínkám na bowlingu nejsou úplně exkluzivní.
 

Bieg Pabla

4.2 2012 Do třetice běžkařské závody, tentokráte v polském Karlowě. I zde byla na programu „dvacítka“ volně.
V sobotu bylo krásné, ale mrazivé počasí. I když se teploty pohybovaly pod -10°C, na startu se sešlo v hlavním závodě zhruba 115 běžců. Píšu zhruba, protože nevím, jak moc se jich díky „úžasným“ polským čipům, v podobě kusu drátu zakrouceném na zbytku papíru, nedostalo do výsledkové listiny. Sám patřím bohužel mezi ně. Klasický čip na nohu, který byl použit na Biegu Gwarkow, prezentovali jako výstřelek nejmodernější technologie.
Jinak samotný závod byl parádní. Hromadný start na celkem široké trati proběhl v pohodě. Spolu s Jardou Jiroušem jsme brzy dohnali skupinku, která se vytvořila před námi. Jarda se zařadil na čelo skupiny a staral se o slušné tempo. Zatím jsem odpočíval na konci vláčku. Za desátým kilometrem přišlo trošku prudší stoupání a já se vydal osamoceně dopředu. Ještě před cílem se mi podařilo dorazit skupinku, která byla přede mnou, a v cílovém stoupání tři z nich přeskočil. Bylo by z toho asi 35. místo.
Přestože mi osobně stoupání vyhovují, prakticky rovinatá trať na Karlowě dávala možnost pořádně se na lyžích svést. Ani mráz, i když před startem bylo krušno, nevadil. Ovšem rampouchy na vousech mi roztáli skoro až doma .
Ondra
 

Bieg Gwarkow

Stejné místo jako minulý týden, stejná disciplína a dvojnásobná délka - to jsou základní informace k nedělnímu Biegu Gwarkow, o dost staršímu a známějšímu sourozenci Biegu Skalnika. Letos se konal již třiatřicátý ročník.
Proslulosti akce odpovídal i počet účastníku - 686. Naštěstí byla připravena jak klasika, tak volný styl, a v obou stylech několik distancí ... a tak se startovní pole šikovně rozložilo. Hlavní závody měřily 20km. Zvolil jsem dvacítku volně. Na startu nás bylo 70, a tak to vypadalo celkem schůdně. Start proběhl v klidu, ale pak se přihnala vlna hned za námi startujících dravců na 10 km a vznikla docela slušná šermovačka hůlkami. V tu chvíli jsem nebojoval ani tak o pozici, jako spíše o vyhnutí se jakémukoliv karambolu. Naštěstí se to po prvním sjezdu uklidnilo. Minulý týden jsme obkroužili Waligoru dvakrát, teď byla na programu kola čtyři. Jen tak mimochodem, ve čtvrtek jsem byla na trati trénovat. Ovšem v domnění, že se pojede kolem Klinu, jsem si zajezdil sice hezky, ovšem úplně někde jinde. Ani tentokrát mě „servis“ nepomohl - z kopce jsem nestíhal a do kopce se na nepříliš široké trati moc předjíždět nedalo. Jinak byly ovšem tratě a hlavně počasí parádní, a tak si to všichni užili.
Přestože nás z Čech nebylo mnoho, kolegové z Redpointu pobrali snad všechna první místa. Já naše barvy prezentoval alespoň ve večerním hodinovém záznamu na polské televizi. Zřejmě si režisér všiml mého vybroušeného stylu

Ondra

Pozvánka na bowling

Bieg Skalnika

V sobotu 21. 1. jsem se zúčastnil závodu v běžeckém lyžování u našich severních sousedů, v nedaleké Andrzejowce. Letošní Bieg Skalnika byl již 12. ročník závodu volnou technikou na 10 km.
K účasti na závodu mne vedla hlavně nedočkavost znovu si nasadit závodní číslo. Přestože jsou běžky stabilní součástí mojí zimní přípravy, postavil jsem se na start závodu premiérově (pokud nepočítám školní závody kdysi v minulosti). A nebudu si nic nalhávat - Peter Northug ze mě už asi nebude .
Před hlavním závodem se odbylo několik závodů pro mladší věkové kategorie na různých distancích. Na start „desítky“ se postavilo 59 závodníků. Abych se vyhnul šermovačce hůlkami po startu, zařadil jsem se raději skoro nakonec. Vše ale proběhlo v klidu a krátce po startu jsem se dostal zhruba na dvacáté místo. Dva pětikilometrové okruhy kolem Waligory daly pořádně zabrat. Rovina tu prakticky není, zato strmé výjezdy si tu lyžař užije. Ani čerstvý sníh a teplota kolem nuly situaci neulehčily.
V cíli jsem nakonec skončil na jednadvacátém místě, takže to zase takový debakl nebyl. Mohl bych zde ještě zkritizovat servis za přípravu lyží, ale jelikož jsem si je připravoval sám, moc by mi to nepomohlo .
Ondra

Zimní příprava na Broumovsku

Tak nám nasněžilo. Své draky jsme nechali doma a společně s Tomášem a Lukášem (Čapínem) jsme vyrazili na pěší turistiku do Broumovských stěn.
Kluci pojali zimní přípravu na nadcházející sezónu skutečně hodně vzorně a postarali se o bezkonkurenční adrenalinový výšlap. Dokud jsme šli po značených turistických stezkách, bylo to vcelku v pohodě, ale ze Supího hnízda se Tomášovi zachtělo prozkoumat nepoznané a vydal se po stopách neznámého borce, který také asi nevěděl kudy jít. Chvíli jsme se prodírali voňavým smrkovým jehličím, aby z nás posléze byli vysokohorští kamzíci skákající ze skály na skálu, a pak zase hadi plazící se ve štěrbinách mezi skalami. Výlet to byl úžasný a myslím, že na řadu míst se už v životě nepodívám. Po hodině „bloudění“ jsme se opět ocitli na značené stezce a můj útok ze zálohy na ty dva dobrodruhy mi sice nevyšel, ale byl jsem rád, že opět vidím civilizaci, i když na opačném konci Broumovských stěn. Na Pánově cestě jsme se rozdělili, Lukáš pokračoval do Police n. M. a já s Tomášem jsme sešli z hřebenu stěn dolů k Americe a pak do Broumova. Po 5 hodinové túře mě nohy hodně bolely a byl jsem rád, že z Broumova pojedu domů už autem.
Neděle byla také bolestivá, ale kolo jsem si neodpustil.
Vláďa

Všechny články a aktuality loňského roku najdete v sekci Archiv.