Výstup na Žaltman

V úterý jsme vyrazili na již tradiční vánoční pochod, protáhnout kosti ztuhlé nekolikadenním sezením u nastrojených stromečků doma i na návštěvách a mírně zamezit pomalému zakulacování našich postav. Cílem výpravy bylo dobytí nejvyššího vrcholu Jestřebích hor – Žaltmanu.

Sraz byl stanoven na půl jedenáctou na náměstí ve Rtyni, a odtud již nás vyrážela početná tlupa v počtu 12 lidí: za CykloTony se zúčastnili Roman, Tomáš, Lachtan, Petr a Vláďa, početné bylo zastoupení příznivců CykloTony a dokonce jsme přivítali i účastníky z jiných týmů – Ondru Ptáčka a Jirku Saymona Slavíka.

Z náměstí jsme se vydali po žluté turistické značce na Odolov, ale už u vlakové zastávky jsme museli cestu přehodnotit: žlutá se uhýbala kamsi do lesa a my si raději vybrali cestu po trase tradiční středeční časovky - po silnici (bláta nás čekalo během dne i tak dost..). S přibývající výškou jsme se více a více nořili do mlhy a hnusného počasí. Na Odolově jsme počkali na další členy výpravy – Martina Bartoše s Aničkou, připili si na zdar výpravy a po zelené turistické vyrazili dál. V lesích za Odolovem ležel sníh, ale letos toho nikdo ke sněhové bitvě či odvetě loňských bojů nevyužil, vše skončilo jen u siláckých řečí :-D

Cesta ubíhala rychle a za chvíli jsme dorazili na samotný Žaltman. Následovalo skupinové focení a výstup na rozhlednu, z které nebylo nic (ale vůbec nic) vidět. Zde se k nám taky přidal nový člen výpravy – zatoulaný a velmi přátelský pes. Zvláště po tom, co zblajznul Páje svačinu v podobě vánočky od maminky, to vypadalo, že už se ho nezbavíme a že Hladíkovi budou mít nového člena rodiny. Ale pod vrcholem Žaltmanu jsme potkali další skupinu lidí na výletě a ti měli s sebou fešnou fenku boxera, které náš hafan neodolal, a pak už jsme ho neviděli.

Po modré jsme kolem křížové cesty a kapliček Sedmi radostí Panny Marie došli do Malých Svatoňovic, kde se naše výprava rozdělila. Část výpravy neodolala hladu a zůstala v místní restauraci pochybné kvality na rychlý oběd, část odolala hladu a pokračovala za gurmánským zážitkem do nedalekých Batňovic. Zde jsme se také opět šťastně shledali a nad pivkem, kávou a zmrzlinovými poháry poseděli a nabrali ztracenou energii.

Pak už jsme jen uzavřeli okruh krátkou cestu zpět na rtyňské náměstí, popřáli si vše možné do nového roku a vydali se vstříc svým domovům.

Janička

Fotky z akce (směs od JSaymona a od Janičky) viz Galerie.

Závěr sezony v Chlívcích

V sobotu se ve Chlívcích u Červeného Kostelce uskutečnil poslední závod a ukončení cyklistické sezony v Jestřebích horách. Na trať pokrytou sněhem a místy blátem se vydalo celkem 14 sportovců. Na akci se sešel skoro celý náš team. Chyběl akorát Ondra a Petr. Tomáš, Láďa, Radek a já jsme se vydali na trať a ostatní nám fandili. Radek dojel do cíle třetí, já a Tomáš jsme po technických problémech (píchlé kolo a prasklá brzda) taky dojeli a hned za námi přilétl do cíle i Láďa.

Po sportovním výkonu se v místní hospě uskutečnilo vyhlášení závodu a předání ceny Jaroslava Tylše za nejunavenějšího bikera roku. Po dlouhých letech snažení, se mě konečně podařilo tuto putovní cenu získat. Poté následovalo korunování Krále sezony a zamčení cyklistické sezony. Chvílí na to jsme si společně zazpívali bikerskou hymnu a pár vánočních koled spojených s pálením prskavek.

Pak už jsme si jen popřáli pěkné vánoce a Nový rok a rozjeli jsme se do našich domovů, protože řada z nás měla ještě jiné akce.

Roman

Foto: před startem závodu v Chlívcích; Roman a jeho vysněná cena; vítězné foto

BP Lumen uzavírá sezónu

V sobotu 17.12.2011 se v Chlívcích (je to kdesi u Červeného Kostelce) pod vedením BP Lumen koná MTB sranda - závod a uzavření sezóny. Sraz je v místní hospodě mezi 13. - 13.30 hodinou a pak se vyráží na trať. Jede se několik okruhů (počet se určí podle počasí a toho, kdo startuje na místě - teda aspoň to tak bývalo), jeden okruh má cca 3 km. Většinou se poštěstí, že se jede na sněhu. Pak následuje posezení na sále hospody.

Není to žádná akce s velkými sportovními výkony, ale spíš příjemné setkání se sportem a známými v předvánočním shonu. Doufám, že se tam ještě s někým (nebo i s celým) CykloTony potkáme!

Jana a Roman

Ádrkros

V sobotu se za krásného skoro letního počasí uskutečnil 31.ročník oblíbeného běhu Adršpašskými skalami. Letos se na startovní čáře sešel opravdu úctyhodný počet běžců. Konkrétně 439 na hlavní trati, a k tomu spousta dětí do deseti let na kratších distancích.

Naše barvy hájila klasická trojice běžců: Ondra, Roman a Martin.

Prudké výběhy i seběhy, lávky, schody - taková je trať v Adršpašských skalách. Ale i výborná divácká kulisa motivující běžce v náročných pasážích.

Nejrychlejší závodník, Ondřej Fejfar z AKLVK Vrchlabí, zvládl trať v čase 31minut a 29 sekund. Ondra doběhl čtrnáctý, Roman pětapadesátý a Martin? Ten se nám ztratil. Ve výsledkové listině ….. nebo na trati? :-)

Kompletní výsledky naleznete zde.

Ondra

Vyhlášení Středečního poháru, jak to viděl Roman

Ve středu 2. listopadu proběhl Teplicích nad Metují poslední závod Běžecké ligy, a tím i poslední závod celého Středečního poháru 2011. Kvůli změně času na zimní odstartovalo 33 běžců až za tmy. Za náš team běžel Ondra, Roman, Martin L. a náš nový člen Petr Červený. Ve stejném pořadí jsme doběhli i do cíle.

Po skončení závodu následovalo v restauraci Na hřišti vyhlášení výsledků Běžecké ligy a celkového Středečního poháru. V Běžecké lize skončil Ondra 2. v kategorii i v celkovém pořadí, Roman 6. v kategorii a 7. celkově a Martin L. 11. v kategorii a 14. celkově z 61 startujících.

Pro celkové hodnocení ve Středečním poháru bylo potřeba absolvovat nejméně patnáct závodů. To z našeho teamu stihli jen Roman a Martin L. K naší velké radosti to byl na bedně double. Martin L. byl celkově druhý a Roman Středeční pohár celkově vyhrál.

Po ukončení vyhlašování se většina lidí rozjela domů, ale pořadatelé závodů se sešli u místního oválného stolu (a piva), zhodnotili skončivší ročník a začali už pomalu plánovat příští ročník.

Roman

Foto:- celkové vyhlášení Středečního poháru
       - poháry pro Cyklo Tony: zlatý a dva stříbrné
(foto: J. Saymon Slavík)

Běh na Bišík, jak to viděl Ondra

Ve středu jsme udělali tečku za letošním Středečním pohárem závěrečným výběhem na Bišík. Závod se tradičně uskutečnil za tmy, a tak přišli ke slovu i čelovky. Naše barvy reprezentovala tentokrát čtveřice běžců: Roman, Lachtan, Ondra a poprvé v závodě si náš dres vyzkoušel Petr.

Po skončení závodu se v hospodě Na hřišti konalo vyhlášení Běžeckých vršků, ve kterých jsem pro náš tým vybojoval stříbrnou pozici (Ondra). Došlo i na zhodnocení celého středečního poháru a odměnění nejaktivnějších závodníků, kterými byli naši borci. První Roman s osmnácti závody, druhý Lachtan se sedmnácti.

Letošní ročník je definitivně za námi, a tak nezbývá, než se těšit na ročník 2012, do kterého se snad zapojíme i v roli pořadatelů.

Ondra

Ondra na bedně: vyhlášení Běhu na Bišík a Vyhlášení celkových výsledků Běžeckých vršků
(foto: J. Saymon Slavík)

Sraz Cyklo Tony

Včera (tj. v sobotu 29. 10.) se v Náchodské restauraci Bonato konal sraz Cyklo Tony. Sešli jsme se v téměř plném počtu závodníků i členů fanklubu. Jako čestného hosta jsme přivítali pana Dítěte.

Dalším příjemným hostem byla i Monča Tučková (z I-Treninku). Monča na příští sezónu plánuje přestup, a ač o ni intenzivně usilují poličtí Pítrs Bikes, jejich nabídka zřejmě není tak lákavá, že se Monča přišla podívat i k nám, jak to funguje v perspektivních a progresivních týmech...

Během schůze bylo veselo, řešila se řada interních záležitostí, hodnotila se končící sezóna i spřádaly plány do té příští. Smutnou záležitostí je, že se tým rozloučil s Pepou Semerákem, který od nás odchází pro neplnění povinností člena týmu. Radostné je, že jsme se opět rozrostli a od včerejška budou naše barvy hájit i Petr Červený (dosud z JFK Jaroměř) a Radek Šatný (dosud Česká Spořitelna MTB). Doufáme, že se klukům bude u nás líbit.

Večer jsme se posilněni vydatnou večeří, řádně napojeni a v té nejlepší náladě, rozešli do svých domovů.

Janička

MTB dvouhodinovka

V sobotu se uskutečnil zřejmě poslední závod letošní cyklistické sezony. Byla to Dvouhodinovka dvojic v Rychnově nad Kněžnou. Jel jsem s Ondrou Ptáčkem z CSS Sobotka.

Po přihlášení jsme sundali kola, oklepali z nich námrazu a šli si objet okruh namotaný po louce a sjezdovce v délce 900 metrů. Na startu se nakonec objevilo (pouze) osm dvojic. Chvíli po startu bylo jasné, že o vítězství se porvou dvě dvojice – my a jedem z týmů ze Stalak-Devoss.

Asi po necelé hodině jsme využili zaváhání dvojice ze Stalaku a udělali jsme si náskok, který jsme pomalinku navyšovali. Během závodu původně zmrzlá trať povolila a začalo se to vcelku pěkně smekat. I tak jsme ale na druhou dvojici najeli asi 400 metrů a cílovou pásku jsme proťali jako první.

Po rychlém vyhlášení a pivu jsme jeli vstříc dalšímu sobotnímu programu - do Úpice na vyhlášení Středečního poháru a zapařit na Zděřinu.

Roman

Borský běh

V neděli ráno, za až překvapivě hřejícího sluníčka, se konal v Machově Borský běh.

Po dětech, které si odběhaly své distance, přišla řada na naši deseti kilometrovou trať. Na startu se sešlo celkem 50 běžců. Trať vedla ze začátku po loukách a na třetím kilometru se prudce zvedla. To už jsem místo běhu zvolil raději chůzi. Jak se později ukázalo, udělal jsem dobře. Šel jsem stejně rychle, jako ostatní běželi, a tak jsem ušetřil nějaké síly do druhé části kopce. Když jsme s ostatními spoluběžci dosáhli vrcholu kopce, který byl zhruba na šestém kilometru, zlomila se trať dolů a tam mě začali všichni utíkat. Ti co jsem předběhl do kopce se už zase dostávali přede mě. Holt, běh z kopce je mou velkou slabinou. Nakonec jsem byl ještě se svým umístěním relativně spokojený.

Roman

Běh na Bor

Ve středu proběhl druhý závod Běžeckých vršků. Tentokráte se běželo z Machova na Bor.

Naše barvy reprezentovala trojice běžců - Roman, Lachtan a Ondra. Před startem nám v Machově pěkně sprchlo, a i když při samotném závodě již nepršelo, cesta vzhůru byla rozblácená a protkaná spoustou potůčků dešťové vody. I přesto se opět sešla početná skupina závodníků.

Vítězem se stal opět Martin Štolfa, já se tentokrát posunul na pozici druhou, třetí doběhl Míra Hornych.

Ondra

Okolo Ostaše

V neděli 9. 10. se konal v Polici nad Metují 38. ročník běhu Okolo Ostaše.

I přes velmi nevlídné počasí se na startu u sjezdovky na „Nebíčku“ sešlo početné pole běžců různých věkových kategorií. Hlavní závod měřil 12,5 km a vedl po polních a lesních cestách okolo stolové hory Ostaš. Okolo ale neznamená, že bychom se několikrát nevydali i směrem vzhůru!

Z vítězství se radoval Pavel Brýdl před Martinem Štolfou a třetím Radkem Davídkem. Já jsem skončil pátý.

Ondra

Author (zimní) Nova Cup

Po roční pauze jsem se opět s kamarády vydal na tradiční závěrečný velký závod cyklistické sezony - tedy na Author Nova Cup. I přes velice nepříznivou předpověď počasí jsme se brzo ráno naložili do auta a vyrazili vstříc Jizerským horám. Cestou se střídali dešťové přeháňky se sluníčkem, a tak jsme zatím neztráceli optimismus, že počasí přece jen dopadne dobře.

Při příjezdu do Josefova Dolu nás ale uvítala temně šedá obloha, déšť a šest stupňů. Přihlášení proběhlo standardně a za chvíli se už začínáme oblékat. Zde přišlo první dilema - co na sebe. Nakonec jsme se rozhodli, že se nabalíme, co to půjde. A je tu start. Letos startujeme už z druhé vlny, ale přesto je před náma již 1200 lidí. Déšť trochu povolil, a tak to vcelku jde. Prvních patnáct kilometrů je spíš do kopce, a nám je i teplo. To se mění při příjezdu na hřebeny Jizerek. Na dvacátém kilometru začíná chumelit a teplota padá na jeden stupeň celsia. Po přejezdu nejvyššího hřebenu na druhou stranu se počasí lehce mění. Teplota klesá na -0,5 stupňů a přichází silné krupobití, ve kterém se skoro nedá jet. Asi po pěti minutách krupobití ustává, ale za cestu po hřebenech se ještě dvakrát vrátí. Po sjezdu do údolí na čtyřicátém kilometru se opět počasí mění, tentokrát vysvitlo sluníčko, ale teplota se o moc nezvedla. To už nás naštěstí doprovází až na šedesátý třetí kilometr - tedy do cíle.

Po projezdu cílovou branou nám ihned odstříhávají čip z kola. Chvíli uvažujeme nad tím, jestli si máme dát v cíli k jídlu párek nebo guláš. Nakonec vyhrává lehce mastný, ale přece jen teplý guláš (ty párky už měli skoro okolní teplotu). Nestává se nám to často, ale pivo jsme pro danou chvíli zavrhli a radši jsme se jeli co nejdřív převléci do suchého. Když už jsme měli nohy a zadek v suchu, zjistili jsme, že se nám vlastně zpátky do cíle nechce, a tak jsme po vytlačení auta na cestu z parkoviště (mokrá louka) vyrazili na cestu do tepla našich domovů.

Roman

Běh na Kraví horu

Cyklo sezóna je za námi, vzhůru do běžecké!

Ve středu 5. 10. se konal první závod Běžeckých vršků, závěrečné série Středečního poháru. Stejně jako loni, i letos se stal úvodním závodem běh na Kraví horu. Slušné počasí přilákalo na start necelou padesátku běžců.

Náš tým reprezentovala trojice běžců ve složení Roman, Lachtan a Ondra. První místo obsadil Martin Štolfa před Mírou Hornychem a mnou.

Ondra

Bronzový Žacléř

Středeční státní svátek jsme se vydali oslavit do Žacléře na závod tříčlenných družstev MTB. Jelikož byla Žacléřská 70 pro většinu z nás jeden z posledních závodů sezóny, zúčastnili jsme se prakticky všichni. Na kratší, 48 kilometrovou distanci, jsme nasadili dvě družstva. Roman, Tomáš a Ondra tvořili první družstvo, Vláďa, Pepa a Martin Bartoš (po delší pauze opět se závodním číslem) druhé. Na „sedmdesátku“ vyrazil Lachtan doplněný o hostujícího Radka Čiperu a Jardu Jirouše. Tímto jim patří dík za podporu, stejně jako početnému realizačnímu týmu, složenému z rodinných příslušníků většiny z nás, kteří se starali o výbornou náladu.

Start jednotlivých družstev začal v 10 hodin a startovalo se po třicetivteřinových intervalech. Lachtan se svými spolubojovníky startoval hned jako druhý. Nezáviděnihodná pozice - není koho dojíždět a sami se stáváte lovnou zvěří. O čtyřicet minut později startoval Vláďův tým, Tomášův o dalších devět minut déle. Ve středu byl opravdu nádherný den, ale jelikož Tomáš s Romanem obhajovali zlato z loňského ročníku, na žádné kochání se podzimní krajinou nebyl čas. Hned po startu jsme začali předjíždět jedno družstvo za druhým a zhruba na 15. kilometru jsme skočili Vláďu a spol. V nejprudší stojce z Horního Maršova nás předjíždí Čapínův HSK cycling team. Takže zlato je pryč! O kus dál nás dojíždí ještě družstvo Autodoprava Šafránek, které startovalo hned za námi. S nimi až do cíle svádíme vyrovnaný souboj, ale manko třiceti vteřin se nám smazat nepodařilo. I tak je z toho ale bronz! Vláďa, Martin a Pepa dorazili jednadvacátí, Lachtan, Jarda a Radek šestnáctí ve „stodvacítkářích“ na dlouhé trati.

Myslím, že středeční den jsme si všichni parádně užili.

Ondra

Jak nám to sluší na bedně :-) se můžete podívat v galerii.

Žacléřská 70 z pohledu bojovníků Cyklo TONY „B“

Jak jinak ukončit letošní závodnickou sezónu, než si prvně odjet nejtěžší závod sezóny. Team „A“ jsou ostřílení borci a věděli, co je čeká. To samé platilo i o „C“ teamu, který si dal 70 km a startoval hned po 10 hodině. „B“ team byl ve složení samých nováčků, tedy Vláďa, Martin Bartoš a Pepa.

Po vyzvednutí čísel a kontrolní karty jsme si lehce oťukli trať, a úvodní stoupání již hned po startu nevěstilo nic dobrého. Náš start nastal v 10.41 hod a za hlubokého fandění „A“ teamu jsme vyrazili dobývat vrcholky Krkonoš. Úvodní tempo nasadil Martin, který převzal v první půli závodu dominantní postavení a mne s Pepou táhl. Stojka střídala další stojku a „kašpárek“ byl v neustálém zápřahu. Po lehkém kaskadérském pádu Martina nás neuvěřitelnou rychlostí předjel „A“ team, který obhajoval loňské vítězství. Bylo krásné slunečné počasí s výbornou viditelností a na různých kopcích byl krásný výhled na Krkonoše, Sněžku a údolí. Síly ubývaly a už jsme se těšili na první občerstvovačku, kde byla řada dobrůtek. Po doplnění energie jsme vyrazili vstříc dalším nástrahám tratě a postupně jsem získal vedoucí úlohu dominantního samce a kluky jsem vedl do cíle. Trať byla ve sjezdech hodně rychlá a to bezvadně vyhovovalo Martinovi, který si závod evidentně, ke své spokojenosti, užíval. Pepa byl neustále vzadu a snažil se nedat najevo únavu, která ho i zároveň hnala kupředu s myšlenkou, ať už to má za sebou. Po 48 km přišel vysněný cíl, kde jsme byli s Martinem připraveni k závěrečnému sprintu, který Pepa ignoroval, a s odřenýma ušima jsme cílem projeli před dalšími závodníky. Už na trati jsem si říkal, že zajet Žacl stačí jednou a více už ne. Martin byl jiného názoru a tak si to příští rok zopakujeme znovu a doufám, že s lepším výsledkem, oproti letošnímu 21 místu. „A“ team byl úspěšný a pohled na kluky stojící na bedně byl srdcervavý a dojemný. Tak příště...

Vláďa

Team Cyklo TONY přivítal podzim

Krásná slunečná podzimní neděle (25. 09. 2011) byla výzvou k podniknutí dálkového výšlapu po krásách naši země.

Po ranní dohodě s Tomášem se vítězem stal vrchol Černé hory. V pravé poledne jsme z Broumova vyrazili vstříc nástrahám Krkonošského pohoří. Tomáš opět nasadil svižné tempo, které se s obtížemi dalo vydržet, a nestačil jsem se divit údivu Tomáše, kdy zcela neunaveně sdělil, že za půl hodiny na kole ještě v Teplicích nebyl?! Po průjezdu Adršpachem přišla na řadu „oblíbená“ Chvaleč, poté Trutnov a pak již pro mne neznámé zákoutí Jánských Lázní. Je pravda, že mne Tomáš připravoval na pořádnou „stojku“, která nás čeká, ale to jsem ještě neměl tušení, že ta stojka je téměř kolmá a že část úseku pojedu po zadním kole, kdy se mi předek kola zdvihal pod mým mohutným šlapáním. Pod kopcem jsem musel slíbit, že si to vyšlápnu až na vrchol a že z kola neslezu. Pak už jsem jen viděl oblak prachu a Tomáš byl fuč. Kopec jsem vyšlápl a za „kašpárka“ jsem se vůbec nestyděl. Na vrcholu zcela odpočatý a vysmátý Tomáš čekal na můj příjezd. Následovala fotečka v nadmořské výšce 1289 m.n.m., pohled na okolní „panorámata“ a pak svižný sjezd dolů do Jánských Lázní pro vodu. V Trutnově jsme se zastavili v obchodě na lehké občerstvení a v hospůdce na dva kousky lahodného pěnivého moku (v mém případě), Tomáš zůstal věrný koka-kole.  Opět Chvaleč a sjezd do Broumovské kotliny a po 146 km hurá domů.

Vláďa

Memoriál Oldřicha Máchy

V neděli 18. září se v Josefovské pevnosti jel již tradiční XC závod Měmoriál Oldřicha Máchy. Divácky atraktivní a technicky náročnou trať si z Cyklo Tony nenechali ujít v Tomáš, Roman a Martin Lachtan.

V galerii Hanky Maršíkové najdete spoustu fotek nejen našich závodníků...

Mistrovství ČR v duatlonu

V sobotu jsem společně s Oldou Hofmanem z Tri Clubu vyrazil do Žamberka na Mistrovství ČR v duatlonu. Po příjezdu a prezentaci, která trvala dost dlouho (nějako to moc organizačně nezvládali) jsme si šli dát kola do depa, které bylo v parku u zámku. Na stejné ploše bylo i celé zázemí závodu. Běh byl namotán po stejném parku a byl dlouhý 1600 metrů. Oproti mým předpokladům to byl okruh hodně členitý. Kolo o délce 20 km taky nebylo zrovna po rovině. V prvním běhu se okruh oběhl třikrát a v druhém dvakrát.

Chvíli po startu se celý balík 135 závodníků roztáhl v dlouhého hada, a tak se dalo běhat i bez strkanic. Po uběhnutí určené distance přišlo na řadu kolo. V depu byli rozhodčí ze Svazu triatlonu, kteří tam působili značný rozruch, že chtěli většinu závodníků kvůli různým maličkostem diskvalifikovat. Pořadatelé povolili jízdu „v háku“, a proto se vytvořili skupiny, které spolu docela i spolupracovali. Postupným přeskakováním ze skupiny do skupiny jsem se propracovával pomalu dopředu. Ani mně se nevyhnula lehká hádka s rozhodčí. Při dojezdu z kola jsem si v depu rozepnul přilbu dřív, než postavil kolo do stojanu a najednou na mě začala rozhodčí křičet, že mě vyloučí za nedodržení pravidel. Asi si budu muset vždy před nějakým mistrákem přečíst pravidla dotčeného svazu... Druhý běh už proběhl bez konfliktů. Akorát už to v mém podání prý jako běh moc nevypadalo.

Do cíle jsem dorazil jako 38. celkově a 23. ve své kategorii.

Roman

Spoustu fotek ze závodu najdete v albu Hanky Maršíkové.

Specialized  Rallye Sudety

V sobotu 10. 9. 2011 se konal již 17. ročník kultovních „Sudet“. Jelikož se už v pátek vydávají startovní čísla, vyrazil jsem společně s Vládou do Teplic pro startovní číslo a čip.

Start závodu byl naplánován na 8:00. Kolem 7:30 se nedočkaví bikeři, mezi kterými jsem byl i já, začali řadit na start. Na start se prý letos postavil rekordní počet účastníků závodu. Mezi nimi byla taková jména jako Jan Jobánek, Jiří Friedl a další borci české MTB scény. Z našeho teamu se na start postavili: Tomáš, Vláďa, Ondra a Lachtan. První dva jmenovaní jeli krátkou trasu. Úderem osmé hodiny se z napěchovaného děla ostrostřelců ozvala pořádná pecka a „štrúdl“ se dal do pohybu. Hned po startu se jelo do kopce na Bišík. Tempo bylo poměrně rychlé, takže se balík začal trhat. Nahoře na Bišíku byla vypsána prémie a 1000 Kč a 3 kg kafe, takže pořádná motivace za to vzít. Trať letos doznala změny v první půlce závodu a podle mého k lepšímu. První okruh okolo Teplic absolvovali závodníci stejně. Dělení přišlo až na Pasách, kde se rozdělovala dlouhá a krátká trasa.

Vyhlášení vítězů probíhalo od 18:00 společně s bohatou tombolou. Vítězem krátké trasy se stal Pavel Skalický a vítězem dlouhé byl Jiří Friedl. Pro náš team jsem vybojoval 3. místo v Malém Sudetomanovi, ale ani ostatní kluci od nás si nevedli špatně! Závod jsme si užili a v pořádku dorazili do cíle.

Detailnější výsledky  jsou na: sportsoft.cz

Tomáš

X duatlon, Běstviny

V sobotu 3. 9. se v Běstvinách u Dobrušky konal poslední závod Středečního poháru - Memoriálu Míly Holcmana v triatlonech a duatlonech. Tentokrát byl na řadě X-duatlon.

Pro závodníky byly připraveny trochu pozměněné (prodloužené) okruhy pro běh a bika. Nejdřív se běželo 5 km, pak 15 km kolo a nakonec opět 5 km běh.

Hned po startu se utvořila vedoucí skupinka osmi běžců, v které jsem byl i já. Asi na třetím kilometru se skupinka začala rozpadat a nadělaly se vcelku velké rozestupy. Do depa po běhu jsem vběhl na pátém místě. Na kole jsem jednoho soupeře předjel, a ty před sebou začal stahovat, ale jejich náskok byl příliš velký. Po kole jsem byl čtvrtý s velkým náskokem na pátého, což mně dávalo naštěstí klid při posledním běhu, a ten jsem teda potřeboval, protože jsem dlouho před tímto závodem už neběhal a už mě začínalo všechno bolet. Nakonec jsem si náskok udržel až do cíle.

V cíli už bylo připraveno spousta guláše a pivko.

Tím, že jsem doběhl celkově čtvrtý a v kategorii druhý, jsem ve své kategorii celkově tento Středeční pohár Královéhradeckého kraje vyhrál.

Roman

Moravský bikemaraton v Leštině

V pátek 26. 8. jsme vyrazili do Leštiny u Zábřehu na sobotní Moravský bikemaraton. Po příjezdu jsme se přihlásili, postavili stan a šli do místní hospy na večeři a včas spát, protože jsem na tomto závodě potřeboval ve své kategorii vyhrát. Jsem vyučený pekař a tenhle závod se jede také jako Mistrovství ČR a SR pekařů na horských kolech na trati 50 km.

Ráno jsem okoukl dresy soupeřů pekařů, abych věděl koho se mám držet. Hned po startu jsem se prodral dopředu a při nájezdu do terénu jsem se držel v první skupině. Po prvním dlouhém sjezdu nás dojela druhá skupina, ale hned v následujícím prudkém výjezdu se to opět rozdělilo. To už jsem začal kontrolovat, kolik pekařů se nás drží v první skupině. Naštěstí tam zůstal se mnou už jen jeden. V dlouhém přejezdu po louce se mě podařilo onoho pekaře setřást. Ovšem v následujícím sjezdu jsem nějako namotal řetěz mezi velký převodník a kliku. Musel jsem zastavit a při pokusech o vytržení řetězu nazpět jsem sledoval, jak mě předjíždí spousta lidí a také pekařů. Měl jsem ale štěstí v neštěstí – nehoda se mi stala ve vesnici a za chvíli přišel nějaký děda se šroubovákem, pomohl mi řetěz nahodit zpátky a já se vydal na stíhací jízdu. Předjel jsem nepočítaně lidí, až tak tři kilometry před cílem v kopci jsem dojel toho zatím vedoucího pekaře a ukázal jsem mu záda.

Nakonec se mě opravdu podařilo svou kategorii vyhrát, takže titul Mistra ČR a SR pekařů je doma. Navíc jsme ještě v pekařských týmech společně s kamarádama vybojovali třetí místo.

V celkovém hodnocení všech závodníků, kteří jeli padesátikilometrovou distanci, jsem byl jedenáctý.

Roman

 V Galerii najdete pár fotek od Vládi ze Žernovského bajku.

Běh Broumovskými stěnami

V sobotu 3. září jsem si udělal druhou odbočku od cyklistiky k běhu. Sice se ve stejný termín konal Žernovský bajk (na kterém určitě nechybělo kvalitní zastoupení našich barev), ale mou duši vytrvalce zlákala jiná akce - Běh Broumovskými stěnami.

Na startu na Honech se sešla asi čtyřicítka běžců odhodlaných zdolat oněch 25 km do Machovské Lhoty. Moje chuť do běhu mě před startem prakticky opustila - přeci jenom takovou štreku jsem ještě neběžel, ani v tréninku, natož v závodě. Ale byla to výzva!

Start byl v 10:30. Vyrážíme směr Hvězda. Nejprve po trati Sudet, ale před sjezdem z Laudonových valů zahýbáme nahoru - směr skály. Tady už se do práce zapojují nejenom nohy, ale i ruce (nebyl to závod určený jenom pro horolezce?). Nahoru, dolů, přeskakovat ze skály na skálu, kořeny jsou všudypřítomnou samozřejmostí. První občerstvovačku na Hvězdě vynechávám - kousek za ní už ale přemýšlím, zda jsem neudělal chybu - je dost teplo. Terén zůstává stále stejný. A máme tu další známé místo ze Sudet - Pánova cesta. Alespoň si můžu na sobotu všechny těžké úseky pořádně prohlédnout. Slavný - jedenáctý kilometr a druhá občerstvovačka, tentokrát už pitím nepohrdnu. S myšlenkou, že se cesta trošičku srovná, jsem se už rozloučil. Máme tu Vodní zámky, na rozdíl od Sudet nahoru, tak nevím, co je horší... Upřímně řečeno, dál už ani nevím, kudy jsem se pohyboval, ale terén byl neustále stejný, náročnější než jsem čekal, ale krásný. Cestou nás čekaly ještě dvě občerstvovačky - hlavně poslední na dvaadvacátém kilometru byla potřeba, neboť nás na dalších dvou kilometrech čekalo převýšení 220 metrů. A pak už jenom kilometrový seběh a jsem v cíli.

Hlavní cíl, uběhnout a celou cestu běžet, jsem splnil. Výsledek: 9.místo v čase 2 hodiny 24 minut.

Ondra

Buffo Cross

Přestože cyklistická sezóna není ještě zdaleka u konce a neděle 28. 8. nabízela v tomto ohledu bohatý výběr závodů, nazul jsem běžecké tretry a ráno vyrazil do Teplic nad Metují.

Zde se v rámci Horolezeckého festivalu konal běh Teplickými skalami Buffo Cross. Hojně navštěvovaný festival a již příjemnější chladnější počasí přilákalo na start 166 běžců.

Start od prodejny Redpoint, dva kilometry asfaltu ke skalám, prohlídkový okruh skalami (na kocháni se skalními útvary, ale čas nebyl) a zpět - tak vypadala trať 11-ti kilometrového běhu...

Do cíle dorážím v čase 44 min45 s na dvaadvacátém místě.

Ondra

Středeční pohár

V neděli odpoledne odstartoval ve Rtyni v Podkrkonoší další ročník Středečního poháru.

Na startu se z našeho týmu sešli Tomáš, Lachtan a Ondra. A podpořit nás přijel i Radek.

Lachtanova smůla z předešlých závodů pokračovala dál, a tak mu již při rozjíždění prasknul drát. Naštěstí to byl pro Martina prakticky domácí závod a tak si stihnul dojet domů pro starší bajk, jak někdo poznamenal, veterána :-). Závod se odehrával v lesích rtyňské Pálenky a měl vše, co má správné XC mít: pěkná a náročná trať! Jak Tomáše v Elite, tak mě s Lachtanem v Masters čekala čtyři kola.

Nejrychlejší z nás byl opět Tomáš, který obsadil ve své kategorii čtvrté místo, Lachtan byl v Masters osmý,j á hned za ním (skoro jsem tě dostal! :-)

Ondra

Velká cena Police nad Metují

Ti z cyklistů, jejichž závodnické choutky nebyly ukojeny v sobotu, respektive v pátek, dostali šanci v neděli na Velké ceně Police nad Metují – na třetím a posledním závodě seriálu XC Pohár Broumovska. Z našeho týmu toho využila trojice Lachtan, Tomáš a Ondra.

Závod se jel na klasickém okruhu se startem na hokejovém hřišti. První se na start postavil Lachtan, coby zástupce našich barev v kategorii Hobby. Jeho smůla ze soboty pokračovala, a po technických potížích po prvním kole odstoupil. Ve 14:30 odstartoval hlavní závod - Tomáše v kategorii Elite čekalo sedm okruhů, mne v Masters naštěstí jenom pět. Trať byla od pátečního deště již vyschlá a i technické pasáže bez větších problémů sjízdné. Ovšem vedro, které panovalo, nás stálo hodně potu.

Tomáš dojel do cíle na místě šestém, já ve své kategorii na sedmém. V Poháru Broumovska nás dělila také jedna pozice - Tomáš v elitě čtvrtý,já pátý v Masters I.

V galerii jsou k nahlédnutí fotky.

Ondra

Broumovsko – Okolo Broumova očima Vládi

V sobotu 20. 08. 2011 se uskutečnil 1. ročník půlmaratonu horských kol „OKOLO BROUMOVA“. Na start se postavila řada borců, kde za náš tým nechyběli Tomáš, Roman, Ondra, Martin L., Vláďa a Pepa. Želízek v ohni bylo skutečně hodně, a to jsem ještě neměl tušení, že tento závod zároveň slouží i jako kvalifikace na složení týmů na Žacléřskou sedmdesátku.

V pátek se přes Broumovsko přehnala deštivá smršť, a to bylo zárukou bahnité a kluzké trati. V 10.00 hod ředitel závodu Jirka Rak za hluboké podpory fanklubu Cyklo Tony (Janička, Renáta, Jarda) odstartoval závod a naše oranžové barvy se draly kupředu. Během chvíle jsme se všichni rozptýlili v pelotonu a sešli jsme se až v cíli.

Trať byla vskutku záludná. Osobně jsem při sjezdu nezvládl zatáčku a přistál jsem v lese mezi ostružiním a kopřivami. Chvíli na to jsem přistál v jedné božanovské zahradě. To už jsem bral jako velké varování a zbytek závodu jsem odjel více opatrně. Velkou dávku smůly si vybral Martin L., kterému osud nepřál, a tři defekty ho posunuly do druhé poloviny pelotonu. S tratí si nejlépe poradil Tomáš, který dojel 9., následován Ondrou na 16. pozici a první trojku uzavřel Roman na 30. místě. Já jsem dojel 48., Martin L. na 90. místě a Pepa přes technické potíže svého stroje závod nedokončil. Nejlépe si s tratí poradili borci Michal Bubílek s časem 02:06:28.8, následován Ladislavem Ryglem a Zdeňkem Melšákem.

Závěrem chci Jiřímu Raku poděkovat za bezvadně připravený závod, za krásné počasí, které si prý objednal, za krásné „panorámata“ a bezvadnou atmosféru podél tratě a v cíli. 

Vláďa

Okolo Broumova - jak to viděl Tomáš

Dnes jsme se po dlouhé době sešli skoro celý team na pro mě na domácí půdě na 1. ročníku závodu OKOLO BROUMOVA.

Kolem 9:00 jsme se sešli v místě dění, kde byla prezentace a start závodu. Vyzvedli jsme si startovní čísla a pořídili ještě pár hezkých fotek v čistých dresech, dokud to šlo. (Na fotky se můžete podívat po dočtení této reportáže:-) Den před závodem se nad naším výběžkem přehnala pěkná průtrž, která trať trochu rozbahnila. Před startem závodu byla pohodová atmosféra. Hudba měla pořádné grády a bylo vidět, že většina závoďáků si přijelo závod užít. Krátce před 10:00 se začali závodníci lajnovat na startovní čáru. My s klukama z teamu jsme byli, dá se říci, skoro v první lajně. A pak to přišlo. Začali hrát Rammstein a už se odpočítávali vteřiny do startu. Se startovním výstřelem se dali bikeři do pohybu. Hned od začátku se jelo poměrně slušné tempo. Úvodní kilometry po polní cestě udělali závodníky skoro nepoznatelnými. Na cestě se vyskytovaly velké kaluže a v zápalu boje je nikdo neřešil :-D. Na trati bylo připraveno i několik občerstvovacích stanic a sem tam i fanoušci. Co se týče výsledků ze závodu, tak: nejrychlejší jsem byl já, následovaný Ondrou, Romanem a dalšími. A zítra (v neděli) snad pokračujeme závodem VC Police nad Metují. Aspoň bychom chtěli - uvidíme co na to naše těla :-)

Ps: Závod byl pěkný, takže pochvala pořadatelům!

Výsledky na: sprotchallenge

Tomáš

Velká cena Hradce Králové

V pátek 19. 8. jsme se vydali podívat na 46. ročník kritéria v Hradci Králové. Tradiční závod v centru města pořádal domácí PSK Whirlpool - Author.

Akce se zúčastnila domácí silničářská špička i závodníci ze zahraničí. Vítězem se stal Stanislav Kozubek, který byl spolu s Vojtou Hačeckým a Martinem Bláhou (oba ASC Dukla Praha) prakticky celý závod v úniku.

Před samotným závodem profíku se konal závod hobby, vypsaný na 40 minut plus jedno kolo. A to byla šance pro nás! Na start jsme se postavili spolu s Romanem. Kromě nás :-) se na start postavili i další sportovní hvězdy, jako René Andrle, Pavel Padrnos nebo hokejista Zdeno Chára. Před startem nám zapršelo, čímž se 1200 metrů dlouhý okruh, částečně vedený po kostkách, stal trošičku kluzkým. I když se závod zvrhl malinko ve zmatek, když jezdci dojeti o kolo neodstupovali, závod jsme si užili a cíl porazit Pavla Padrnose jsme splnili :-).

Ondra

Krušný víkend

V neděli jsem se zúčastnil posledního závodu seriálu Marathon man Europe v Seiffenu na německé straně Krušných hor. A když už jsem měl cestu do Krušných hor,dal jsem si na rozjetí v sobotu silniční maratón na české straně- Krušnoton.

Takže nejprve sobota. .Nevím, jestli za to mohla nepříznivá předpověď počasí, nebo délka závodu,ale na startu v Teplicích se nás sešla  skupinka pouhých osmdesáti jezdců. Nechyběli dresy hradeckého Whirpoolu,takže se dalo čekat slušné tempo. V sedm ráno vyrážíme.Začátek závodu měl klesající profil s občasnými menšími kopečky a tak jsem měl šanci prezentovat naše barvy i na špici balíku. To se změnilo na 43. km při stoupání na Sněžník. Peleton se dělí,dopředu mizí asi dvacetičlenná skupina,já zůstávám ve druhé,podobně početné. Bohužel se nikomu nechce moc tahat,a tak se na čele střídáme asi 3-4 jezdci. Na 90.km přichází vrchařská prémie,šestikilometrový kopec na Komárku s průměrným sklonem 9%. Body za prémii už jsou sice dávno rozděleny,ale i tak vyrážím ještě s jedním borcem bojovat o prestiž v naší skupině. Kilometr před vrškem soupeř odpadá a já pokračuji dál osamocen-alespoň se na dalším bufetu budu moci občerstvit,jelikož na prvním jsme nestavěli,a opět se připojit k mojí skupině. Ovšem osamoceně pokračuji až na další kopec,z Oseku na Dlouhou Louku,který jsem si zkusil už v pátečním tréninku. Zde volím rozumnější tempo a dojíždí  mně už pouze čtveřice mých kolegů. Slušně střídáme a dorážíme na poslední „jedničkový“ kopec na 170.km z Janova na Mníšek.Tady mne dohání krize  a odpadám. Následující úsek byl nekonečný-asi 30 km mírně zvlněného profilu v protivětru. Dvojice „dvojkových“ kopců na 220.km mě málem zastavila. Nikdo mě ale nedorazil,tak to nebylo tak zlé.Do cíle dorážím v čase 9hodin 3 minuty na 26.místě. Vítězem se stal František Paďour z PSK Whrpool-Author o 70 minut  dříve. Slibovaný déšť během závodu nepřišel,naopak teploty přesahovaly často třicítku-neopreny na tretrách se opravdu moc nevyplatiliyJ.Mám toho docela dost,v neděli si asi do Seiffenu dojedu jenom pro triko.

Druhý den ráno se ale cítím docela dobře a tak to zkusím. Do krásného lázeňského města Seiffen se naopak sjelo bikerů požehnaně. A jelikož se startovní vlny tvoří pouze podle loňských výsledků,kdy jsem se nezúčastnil,a všechny distance startují najednou-stojím úplně vzadu. Startovní výstřel.Stojíme. Kousek popojdeme a zase stojíme. Vidím čelo v dálce jak mizí za horizontem a my stále stojíme. Konečně jsme došli mimo hrazení a já sjíždím na trávu vedle cesty a mažu dopředu.Závod v Seiifenu se jede na 28km dlouhém okruhu,který nás čekal třikrát, plus 13.km zaváděcí okruh. Tento okruh se naštěstí jel na širších cestách a tak jsem se, s vidinou více jak dvaceti kilometrů singlů na trati, dral dopředu co to šlo. Částečně se to podařilo a po singlech už jedu s bikery, kteří mně nijak neomezují. Samotný okruh závodu byl super.První půlka se odehrávala z větší časti na už zmíněných singlech,druhá byla více kopcovitá, s převahou lesních cest. Největší náročnost na trati ale způsobilo počasí. Krátce po startu začalo pršet a trať se s každým dalším kolem a průjezdem stovek bikerů měnila z krásně jezditelné traťě na bahenní lázně. I tak jsem si ale závod náramně užil-krásná trať, ale hlavně úžasná atmosféra. Tolik diváků,kteří i přes neustálý déšť vydrží u trati a povzbuzují každého jezdce se u nás bohužel nevidí. Na okruhu se nacházel kopec se sklonem přesahujícím 20%-zde byla atmosféra opravdu jako na Giru. Řehtačky,kravské zvonce,davy lidí-paráda. Nedá mi to nesrovnat s Krušnotonem,kde nám po cestě zatleskali všehovšudy tak dva lidé. Do Seiffenu ale se příště určitě vrátím.

Ondra

Mistrovství kraje v MTB časovce na Černou horu

V neděli 7. srpna jsem se společně s Lachtanem zúčastnil závodu v MTB časovce na Černou horu. Start byl již tradičně na kolonádě v Jánských lázních. Asi hodinu před startem jsme si byli s Lachtanem trať projet, abychom věděli, do čeho jdemeJ. Počasí bylo jako dělané na závody. Bylo pod mrakem a na vrcholku Černé hory (1260 m. n. m.) byla slušná mlha. Kolem desáté hodiny byly první starty po minutových intervalech. Já jsem se vydal na trať ve dvojici s Tomášem Bergerem krátce po Lachtanovi. Po odjetí závodu jsme jeli zpět dolů na kolonádu, cestou jsme zkusili a k rychlejšímu přesunu využili místní sjezdovkyJ. Na kolonádě bylo vyhlášení a tombola. Poté jsme se všichni rozutekli domů.

Tomáš

Výsledky a foto na stránkách Loko Trutnov

Dobrušský pohár - Kounov

„Krásné“ nedělní počasí bylo kulisou dalšímu dílu Dobrušského poháru. Tentokrát to byl silniční závod s hromadným startem na nejdelší trati celého seriálu - konkrétně 87km.

Na deštěm smáčený start jsem se z našeho týmu postavil já spolu s Tomášem. Roman se po náročném týdnu na Bike Challenge zúčastnil v roli spolupořadatele.

Krátce po startu se do úniku vydal Martin Splítek. Při stoupání na Šerlich vykrystalizovala další skupinka, ve které jsme už s Tomášem nemohli chybět. Slušné tempo se střídalo s pohodovějšími pasážemi, takže náskok Martina se nám nedařilo likvidovat. Závěrečné stoupání na Luisino Údolí jsme s Tomášem bohužel neuviseli. A i když jsme se ve sjezdu před cílem postupně vraceli zpět, nakonec jsme naši skupinku docvaknout nestihli. I tak jsme dorazili do cíle celkově Tomáš sedmý, já osmý (a 3. v kategorii). Celkovým vítězem se stal Martin Splítek, který dorazil s náskokem skoro devíti minut! I přes opravdu špatné počasí se závod vydařil a skvěle jsme si zazávodili.

Ondra

Sudety MTB Challenge 2011

1. etapa (25.7.2011 Kudowa Zdrój - Kraliky 104km/2900m)

Po včerejším prologu jsme se všichni nadšeně postavili na start etapy do Králík. Podle proposic měla být dlouhá 95 km a převýšení 2507 metrů. Od startu se jelo svižně, všichni plni optimismu, který se s přibývajícími kilometry, náročným a podmáčeným terénem a „Hornychovinamy“ měnil u některých lidí v zoufalost. V posledním náročném výjezdu mě (snad poprvé co si pamatuju) chytly křeče. Tak jsem tak akorát seděl v lese a koukal na stejně zničené lidi, jako jsem byl já, jak mě předjíždějí. Etapa měla nakonec 105 Km. Po příjezdu jsme se ubytovali v místní škole a umyli kola i sebe a šli na večeři. Večer se narazilo pivo, tak jsme si dali dvě a v deset jsme už spali.

2. etapa (26.7.2011 Kraliky - Stronie Śląskie 70km/2700m)

Ráno jsem se probudil s pocitem, že si už na to kolo vůbec nesednu. Takhle zničený zadek jsem už dlouho neměl. Dnešní etapa měřila 70 km a převýšení 2740 m a vedla do městečka Stronie Šlaskie. Začátek vedl po dlouhé louce a potom asfaltové stoupání. Na 12. km začalo 11-ti kilometrové stoupání na Kralický Sněžník. Poté následoval velice technický sjezd. V něm těsně přede mnou nějaký Belgičan zastavil a já tam sebou seknul o zem. Od té chvíle jsem měl naražené koleno a ruku. Následovalo další stoupání, klesání atd. V posledním sjezdu před cílem jsem roztrhnul plášť a tak musel spravovat. Opět mě předjelo naštěstí jenom pár lidí. Umýt kola, sebe a jít na večeři, nějaké to pivko a šlo se spát. Dnes jsme spali všichni pohromadě na palubovce basketbalového hřiště (ve 230 lidech to je zajímavý zážitek).

3. etapa (27.7.2011 Stronie Śląskie - Bardo 59km/1800m)

Ráno mě překvapili lidé, kterým zvonil budík už o půl šesté, ale do půl sedmé jsem vydržel spát. Pak jako každý den hurá na snídani a začít se chystat. Dneska bylo napsáno v propozicích 59 km a převýšení 2302 m a cíl v Bardu. Opět se začalo rozřazovacím výjezdem po kamenité cestě připomínající Sudety. Od té chvíle jsem už věděl, že to dnes nebude dobré (stejně jako vloni). Na 26. kilometru přišel přejezd přes Borůvkovou horu. Velké balvany, kořeny a vlhký terén = moje nejhorší představy. Poté ostrý výjezd, sjezd a jede se dál. Poslední sjezd vede po místní Křížové cestě. Nahoře stojí Hornych a oznamuje nám, že nám sjezd „zpříjemnil“ pasáží po holé skále, načež ho všichni (jako již mnohokrát) posíláme do.... Po projezdu cílem se zase ubytováváme ve škole, kde jsou vyklizené třídy (jako ve všech co bydlíme). Zabíráme třídu a vyhazujeme všechny osoby, které nemluví česky. Odpoledne zase na večeři (od 16 -18 hod.) a večer vyrážíme na druhou večeři do městečka. Konečně klidná noc – češi se vždy domluví :-)

4. etapa (28.7.2011 Bardo - Głuszyca 56km/2400m)

Ráno vstáváme až po sedmé hodině, protože jídlo je hnedka naproti přes ulici. Konečně první den, kdy od rána svítí sluníčko a je teplo. Před startem, který je jako vždy v 10 hodin ležíme na trávě a opalujeme se. Tato etapa měří sice jen 56 km a převýšení 2431 m, ale je hodnocena jako nejobtížnější. Prudké výjezdy střídají rychlé a technické sjezdy. Na patnáctém kilometru přejíždíme vysoký starý aquadukt. Už na něm je slyšet Hornych jak v následujícím sjezdu pokřikuje na lidi „to dáš“ a to je vždy špatné znamení. Naštěstí jsem se (teda spíš dílem náhody) opravdu dostal dolů, aniž bych sebou křápnul o zem. Následoval výjezd na hrad a jízda po hradbách byla také pro silné nervy. Na 40. kilometru došlo na výjezd na Wielkou Sovu - velice kamenitá cesta s kořeny. Přestávám dělat machra a v klidu tlačím. Na vrcholu nás čeká parta kluků z Pítrsu a Axitu, co se přijeli na nás podívat. Jdu stejně rychle jako ti, co vedle mě jedou na kole. V následujícím sjezdu jim dávám sbohem. Pak ještě výjezd na Malou Sovu a dlouhý sjezd do cílového města Gluszyca. Pár kilometrů před cílem dávám svou reservní duši jednomu z Čechů, který prorazil. A zase to samé ubytování, mytí kol, večeře. Večer bychom opět rádi na druhou večeři do místní pizzerie. Problém je, že je vzdálena 7 Km. Blíž opravdu nic není. Nakonec jsem ukecal jednoho z českých pořadatelů, aby vzal auto a jel s námi. Při objednávání pizzy jsem si dal velikost – duža. Přinesli mně pizzu o průměru 42 cm. Skoro hodinu jsem s ní statečně bojoval a nakonec i vyhrál. Cesta zpátky pořadatelským vozem Mercedes-Benz, u kterého karoserie má už prý najeto více než milion km byla opravdu zážitkem (kde na to sehnali technickou opravu nevíme). A spát...

5. etapa (29.7.2011 Głuszyca - Kudowa Zdrój 78km/2700m)

Ráno nás vítá modrá obloha bez mráčku a vidina poslední bezproblémové etapy. Itinerář slibuje 78 km a převýšení 2733 m. s cílem v Kudowa Zdrój, kde to všechno začalo. Už před startem nám všem Véna Hornych sděluje, že večer při značení trati našel nový sjezd. Po startu se jede táhlý asfalt, který přechází na štěrk. Potom zase dolu a nahoru. Při příjezdu nad Vénův nový sjezd přemýšlíme, jestli by nebylo lepší hodit ty kola dolu a sehnat si vybavení na slaňování. Od zahraničních účastníků bylo slyšet slova, kterým jsme sice nerozuměli, ale zřejmě slušná nebyla. Zřejmě kvůli dodržení tradice následoval dlouhý výjezd. Ale to už jsme pod Ruprechtickým Špičákem a všichni svorně tlačíme. Následné cestičky podél hranice nesnáším, jsou samý kořen. Někde tam mě do ruky píchnul sršeň a ruka začíná puchnout. Na 35. kilometru začíná dost silně pršet. Na 42. kilometru potkávám Ondru, který se ke mně přidává a tím mně zlepšuje náladu. Od 44. až na 53. kilometr mě Ondra pěkně po asfaltu veze za sebou a dotahuje mě do větší skupiny. Se skupinou vydržím až 15 km před cíl, kde jim ve sjezdu ujíždím. Ještě posledních pár opičáren a už je tu cíl na lázeňské promenádě. Vyzvedávám si tričko Finisher a jdu opět umýt kolo a sebe. Ještě poslední a celkové vyhlášení vítězů a hurá domů.

Letos jsem ve velice silné konkurenci skončil v kategorii 27 a celkově v jednotlivcích 33 ze 124 závodníků z celé Evropy.

Roman

Start Sudety MTB Challenge 2011

Po úspěchu Ondry na Salzkammergutu se vydal i Roman sbírat úspěchy za hranice rodné hroudy a všedních dní. V Polském městečku Kudowa Zdroj dnes odstartoval etapový závod horských kol MTB Sudety Challenge, který v následujících pěti etapách provede závodníky polskou stranou Orlických a přilehlých hor od Kralického Sněžníku až po Broumovsko.

Na start se postavili borci z celé Evropy a dokonce i pár američanů, celkem cca 250 lidí. Z českých „cyklocelebrit“ zde letos kromě Romana závodí Tomáš Vokrouhlík, Martin Horák, Ondra Zelený a další, ze zahraničních známých jmen to je holanďan Bart Brentjens.

Dnešní prolog závodu byl časovkou na hřeben Blednych skal. Stavitelem a autorem všech tratí je známá hronovská postavička bikera Vény Hornycha a to asi mluví samo za sebe – závodníky rozhodně nic jednoduchého nečeká. Už ani dnes nebylo o pády nouze a kluci v servisu kol v cíli měli plné ruce práce...

Roman dnes dojel na pěkném 21 místě v kategorii, 39 celkově. Na tomto výsledku mají jistě nemalý podíl Tomáš s Vláďou a spousta známých z okolních týmů, kteří přijeli nejen Romana podpořit fanděním. Po závodě, umytí kol, sprše a ubytování se závodníci rozprchli po místních hospůdkách naplánovat u chladivého moku taktiku na zítřejší den.

Zítra všecky čeká nejdelší a nejnáročnější etapa, takže držme Romanovi palce, ať si udrží nebo zlepší umístění.

Podrobné informace k závodu jsou na stránkách http://cz.mtbchallenge.webworld.pl/

Průběžné výsledky lze sledovat na: http://sportchallenge.cz/extra11/bch/

Janička

Salzkammergut Trophy

V pátek brzo ráno vyrážím směr Rakousko-Bad Goisern, abych reprezentoval Cyklo Tony na známém rakouském marathonu. Mým cílem nemůže být nic jiného než „strecke A“, čili 211km po alpských stráních.

Páteční počasí mi příliš radosti nedělá, v Bad Goisernu leje jako z konve. Přesto neztrácím naději, předpověď na sobotu je dobrá. Ve městečku to i přes špatné počasí žije, bikeři z celé Evropy si nechtějí nechat zkazit svátek MTB.

Je tu sobota. Budíček o půl čtvrté ráno. Po kempu už se potulují bikeři připraveni pokořit nejdelší trasu. Start je v pět hodin, ještě je šero, ale na náměstí, kde je start, je už atmosféra jako při světovém poháru. Ostatně atmosféra a nadšení diváků po celé délce závodu je něco fantastického a s našimi závody neporovnatelného.

Start. Vyrážíme z náměstí. Po dvou kilometrech zátáčíme vlevo, směr hory. První stoupání, z kraje po asfaltu, později přes nějaké techničtější pasáže a šotolinové cesty, nás dostává zhruba o tisíc metrů výše. Následuje sjezd po šotolině a už musíme opět stoupat na divácky oblíbený Hütteneckalm. Následující sjezd už kombinuje rychlé šotolinové pasáže s techničtějšími úseky po kořenech a kamenech, které jsou po pátečním dešti ještě mokré a dělají mi značné potíže. Cestou projíždíme po úchvatné skalní římse s nádherným výhledem na město pod námi, ale na rozhlížení není moc času. Dole přejíždíme řeku Traun po lávce lemované schody z obou stran. Paráda, ještě ale netuším, že při druhém průjezdu už bude toto místo ucpáno závodníky z kratších distancí, kteří nebudou sdílet moje nadšení z této hravé pasáže. Po několika kličkách po Bad Goisernu míříme opět nahoru stejnou trasou, ale před vrcholem zahýbáme směr Altaussee - jedno z mnoha nádherných jezer v okolí. Stále je to ale nahoru dolu. A výjezdy jsou tu opravdu prudké - kašpar příchází ke slovu čím dál častěji. Nad Bad Ischlem křižujeme úsek, kterým jsme už více než před hodinou projížděli. Docela soucítím s jezdci, kteří míří teprve proti mně, znajíc, co je čeká. Při druhém průjezdu přes Hütteneckalm se napojují již zmíněné kratší trasy. Boj o to dostat se přes pomalejší jezdce mi trošičku zvedá adrenalin a druhý sjezd stejným místem je už daleko lepší. Jsme asi v polovině závodu. Druhá část probíhá na protilehlém břehu řeky Traun a nese se v podobném duchu. Dlouhé, prudké výjezdy střídají tu rychlé, tu technické sjezdy. Rovin se tu nikdo nedočká - až na jednu vyjímku a tou je okruh kolem Hallstattského jezera. Průzračná voda a krásné počasí, které navzdory pátku panovalo, lákají odložit kolo a lehnout si někde na břehu. Ale proto jsem sem nejel - snad jindy. Přede mnou je „cima Coppi“ celého závodu, zpestřená ještě mezi-výstupem po staré solné stezce. Toto je opravdu peklo, ale cíl se už pomalu blíží. Ještě jeden sjezd a jeden výjezd a sjezd……Bad Goisern je přede mnou, okruh kolem festivalového areálu a zasprintovat do cíle. Komentátor hlásí jména všech, kdo projíždějí cílem, diváci tleskají, zkrátka parádní zážitek.

Asi by se dalo v popisu pokračovat dál a dál…pro mne je Salzkammergut Trophy kult, šance sáhnout si hluboko do svých sil a pokochat se nádhernou alpskou přírodou.

P.s.: O délce závodu by mohl vypovídat i fakt, že startuji jako třicetitříletý biker a do cíle dorážím jako čtyřiatřicátník. J

Ondra

Říčkovský Golem

Třetí červencová sobota patřila Říčkovskému Golemu, 26. ročníku „horského“ triatlonu, který patří do Poháru Pardubického kraje v triatlonu.

Start závodu byl v Pastvinách, kde se začínalo 500 metry plavání. Po příchodu k vodě mě při pohledu na to, jak jsou ty bójky daleko, přešel humor. Pořadatelé ohlásili teplotu vody na 21°C (ale v cíli se přiznali, že měla 19°C). Po startu se do vody vrhlo všech 125 účastníků. Plavání je mojí nejslabší stránkou, ale ve vodě jsem měl pocit, že plavu o něco lépe než minule (na triatlonu v Opočně). Vylézám na 118. místě - po dlouhé době nelezu z vody poslední...

Cyklistická část měřící papírově 35,5km byla kopcovitá, což zrovna mně vyhovovalo. Již v prvním stoupání jsem předjížděl skupinky lepších plavců. Postupným předjížděním, kdy jsem si celou cyklistiku musel odtáhnout sám, jsem dojel do Ski centra v Říčkách na 23. místě.(celé se to dalo odjet na velkou pilu). Běh měřil 5,8km a začínal prudkým výběhem, který mi dal docela zabrat, a následoval střídavými seběhy a výběhy. Při běhu jsem předběhl ještě tři borce, i když jsem už musel do kopce chvílema jít.

Celkově jsem svého prvního Říčkovského Golema zvládl za 1:41:03 na 20. místě celkově a 17. místě v kategorii M2 (1993-1971). V této kategorii startovalo 68 závodníků.

Golem byl velice dobře pořadatelsky zvládnutý závod, bylo hezké počasí a pivo pro závodníky zdarma. Jestli to půjde,tak příští rok opět pojedu.

Roman

Váce fotek najdete v Galerii.

Kounovské parno

V neděli se uskutečnil další ze závodů Dobrušského poháru. Tentokrát se jela horská kola v Kounově. Krásné počasí slibovalo suchou a rychlou trať, ovšem vydatný noční déšť s bouřkou udělaly s tratí svoje. Sice od rána svítilo slunce, ale trať úplně vyschnout nestihla a hlavně v lese bylo ještě mokro dost.

Na startu se sešli opět skoro všichni pravidelní účastníci Dobrušského poháru, plus „host“. Tím byl Michal Kaněra. Za náš team jsem jel já, Tomáš a Lachtan.

Po startu se závod vyvíjel podle předpokladu. Vepředu jeli Michal Kaněra, Dominik Sádlo, Tomáš a Ondra Ptáček. Jel jsem mezi první a druhou skupinou. Někde v polovině závodu mě spadnul řetěz a celá druhá skupina, ve které jel i Lachtan, mě převálcovala a ujela. Po zbytek závodu jsem se už jenom snažil udržet se na dohled. Ale ani tak náš tým nebopadl vůbec špatně: Tomáš dojel ve své kategorii třetí, Lachtan čtvrtý a já osmý.

Roman

Kompletní výsledky a fotky ze závodu jsou na stránkách Tri Clubu Dobruška.(foto Jirka Saymon Slavík, Triclub).

HoroKolo vršky: Suchý důl – Hvězda  

Dnes (6. července 2011) nám opět začal seriál HoroKolo vršky.  Prezentace a start závodu byly v na křižovatce v Suchém dole s cílem na Hvězdě. Z našeho teamu se účastnili Ondra, Tomáš a Lachtan. S úderem páté hodiny se balíček bikerů vydal zdolat výjezd na Hvězdu. Nejrychlejší byl Petr Sulzbacher následovaný Vénou Hornychem, Hejskem a naším Tomášem.

Výsledky a další podrobnosti na stránkách Pítrs Bikes

Znovín Cup - den třetí, regenerace

Po vynikajících výkonech na trati Znovín Cupu se pokračovalo ve večerních hodinách v regeneraci svalů a duše v místní Vinařské stodole. Tomáš započal hledání čerstvých sil na dně půllitru s dobrým pěnivým mokem. Po pátém 11 stupňovém pivku již nabral tolik sil, že se rozhodl vpadnout na taneční parket z kamení a cihel a začal ze svého hrdla vypouštět pěvecké zvuky, za které by se nemusel stydět ani Pepa Zíma. Vzhledem k tomu, že nás doprovází i Martin Štejnar, slavný to broumovský fotbalista, bylo hned o dvojnásobnou zábavu postaráno. Místní borci, kteří si skutečně mysleli, že mají vše pod kontrolou, ještě netušili, jaká moc a dravost dřímá v klucích. Své kulturní vystoupení dotáhli skutečně daleko, až nakonec zůstali v objetí místních dam a žen. Návrat na ubytovnu nastal až v neděli, kdy pěvecké duo zbudilo půlku obyvatel obce Suchohrdly. Kluky jsem uložil k spánku a sám jsem byl rád, že mám vše za sebou. Jelikož jsem řídil, šel jsem spát s čistou hlavou a nedělní ráno (spíše dopoledne) nabylo pro mne tak krušné, jako pro Tomáše a Martina.

Reportér Vláďa a tentokrát bez cenzury.

Fotky z celého víkendu (zřejmě cenzurované) jsou v Galerii.

Znovín Cup - den druhý

Ostrý závod Znovín Cup 2O11 byl ve znamení chladného rána, aby při startu vysvitlo slunko a mírně se oteplilo. Naše želízko v ohni Tomáš byl vzorně připraven na čele druhé startovní vlny, aby při odstartování bleskurychle dohnal profíky a svedl s nimi rovnocenný souboj. Já jsem byl připraven hájit barvy našeho týmu zhruba v polovině startovního pole, které čítalo přibližně 153O závodníků. V O9.3O hod se odstartovalo a celá ta masa cyklistů se dala do pohybu. Po úvodní rovince, kde již došlo k postupnému třídění výkonnostních cyklistů, se na trati objevil Pepa Zimovčák na svém „kostitřasu“. Klobouk dolů před jeho výkonem. Netrvalo dlouho a na trati se objevili i celodřevěná kola poháněná borci pouze odrazem od země. Kravské zvonce na jejich strojích se nadali nepřeslechnout. Tím skončila zábavnější část závodu a nastal tvrdý boj o co nejlepší pozici do mírných stoupání a polních cest, kde se dalo jet jen po dvou kolejích. Tomáš si závod evidentně užíval a hlavně svojí dravostí vířil prach, který jsme potom my zadní jezdci museli polykat. Trať vedla krásným zákoutím moravských vinic a přes malebné obce, kde bylo mnoho diváků, kteří neskutečným způsobem fandili a podporovali projíždějící dravce. Trať závodu nás zavedla i do Rakouska, kde jsme se převážně motali po svazích vinic a po průjezdu centrem města Retz jsme opět zavítali do Čech. Občas nás zkropil mírný deštík, který však nezabránil prašnému prostředí a hlavně suché a rychlé trati. Tomáš v závěrečném finálovém spurtu tvrdě zabojoval a podařilo se mu dojet na krásném 17 místě (v kategorii na 5). To už se Tom kochal sledováním projíždějících závodníků, kdy jsem se také vyloupl a za Tomášova hromového pokřiku jsem vyrazil dobývat co nejlepší výsledek. Zdařilo se adojel jsem na 256 místě (v kategorii 1O5). Vítězem se stal Zdeněk Mlynář, který má trať fakt nacvičenou.

Reportáž psaná Vláďou pod důkladnou kontrolou Tomáše.

Den před bojem na Znovín Cupu

Já s Vláďou jsme  za náš team vyrazili za závody na Moravu. Včera (to je ve čtvrtek 30. června) jsme přijeli do místa dění závodu - Znojma.

Dnes ráno jsme  kolem 10 hodiny za slunečného počasí vyrazili na trať okouknout nějaké záludnosti, ale žádné tam nebyly :-). Na trati jsme potkali už pár nedočkavců, kteří si trať projížděli jako my. Po vyjížďce jsme se stavili ve Znojmě na oběd a pokračovali směrem na ubytovnu. Zítra vyjíždíme asi v 6:30 na start, abychom se prezentovali a rozjeli před závodem.

Další hlášení podáme po závodě.

Zdraví Vláďa a Tomáš

Mistrovství KHK v krátkém triatlonu

Ve středu 29. června se konal Opočenský triatlon, který pořádá Olda Hofman a TriClub Dobruška.

Na start se postavilo celkem 51 závodníků a kromě mě už z našeho teamu nikdo nedorazil. Plavání (rybník Broumar, cca 500m) probíhalo v mém podání stejně jako vždy Pro mě hrůza, ale kamarádi na břehu se dobře bavili. Z vody jsem tedy lezl hodně vzadu – tedy poslední. Kolo se jelo na okruhu dlouhém 13 km, celkem 2x. Kolo se mi hodně dobře. Předjel jsem asi 40 lidí, takže spokojenost. Potom přišel běh, který byl dlouhý 5,5 Km. Běželo se do zámeckého parku a přes staré město zpět. Kdyby se nezávodilo, bylo by na co koukat :-) Předběhl jsem ještě tři lidi a v cíli mě to nakonec dalo na pěkné osmé místo celkově a čtvrté v kategorii. Zároveň byl tento závod mistrovstvím Královéhradeckého kraje v triatlonu, kde jsem (a tím i Cyklo Tony) obsadil bronzovou příčku.

Po závodě jsme si dali „pár“ zasloužených piv a s dobrým pocitem odjeli domů.

Roman

Memoriál Přémy Víta - Sněžné

Ve středu 22. 6. vyvrcholil další seriál Středečního poháru, a sice silničářský Memoriál Přémy Víta. Závod se konal na novém okruhu v okolí Sněžného v Orlických horách a nahradil tak tradiční okruh v okolí Broumova, pro který se letos nenašel pořadatel.

Na startu v Olešnici se tentokrát sešla velmi skromná hrstka závodníků. Náš tým zastupovali Roman, Lachtan a já (Ondra). Vzhledem k malému počtu závodníků, dusnému počasí a plánovanému celkovému vyhlášení Memoriálu se nakonec organizátoři z Axitu rozhodli pro 3 kola, která dala celkem asi 26 km. Při stoupání z Olešnice se vytvořila v čele zhruba desetičlenná skupinka, ve které jsem byl i já s Romanem. O vítězi se rozhodlo až v závěrečném úseku stoupání do cíle, ve kterém byl nejrychlejší Michal Kaněra z Rubena Birell Specialized.

Po závodě proběhlo vyhlášení a tombola, ve které se s ohledem na počet účastníku dostalo opravdu na všechny. A domů jsme si odváželi ještě výborný frgál s motivem MPV.

Ondra

Kellys Malevil Cup

V sobotu 18.6.2011 jsem se zúčastnil severočeského Malevilu. Závod je součástí Českého poháru v maratonu a zároveň jedním ze závodů, pro mne důležitějšího, seriálu Marathon Man.

Páteční počasí vypadá nádherně, a tak se těším na pohodový závod. Jelikož prezentace dlouhé trati probíhá v sobotu do sedmé ráno, vyrážím se svým „realizačním týmem“ - tímto děkuji taťkovi a mamce - již ve 3 hodiny ráno. Abych doplnil ještě nějaké síly, ulehám na zadní sedačce. Zvuky, které mně probouzejí, nepřinášejí nic dobrého, klapající stěrače a déšť bičující přední sklo. A je po pohodě.

Při vybalování kola a řazení na start je už po dešti a docela teplo.Pořadatel nás uklidňuje, že trať zůstala suchá - záhy se přesvědčíme, že jenom vtipkoval. V 8:30 vyrážíme. Poté, co nás asfaltka vyvádí z Jablonného, kde probíhá start, zatáčíme do terénu a je to tady! První část závodu probíhá většinou na okolních loukách a polních cestách. Kluzká tráva a bláto na cestách jsou příčinou velkého množství pádů, kterým se na štěstí vyhýbám... Akorát při prvním hupu ztrácím bidon a čeká mně 20 km bez pití. Na první občerstvovačce bidon sice dostávám, ale díky špatně dovřenému uzávěru ho místo do sebe vylévám na sebe. To je pech! Poprvé se dostáváme na německé hranice, kde je parádní singletrack. A hurá do lesnaté a kopcovité části, tu na naší, tu na německé straně Lužických hor. Výjezdy ani sjezdy, by kromě sklonu nebyli povětšinou nijak technicky náročné, ale všudypřítomné bahno změnilo závod v očistec. I když slovo očistec není zrovna nejvhodnější, tváře jezdců i barvy kol jsou již těžko rozeznatelné. Ani výraz závod už není na místě, bojuji už spíše s tratí, bez ohledu na počínání soupeřů. Za zmínku stojí určitě průjezd německým lázeňským městem Oybin, kde byla rychlostní prémie, kterou vyhrál Ivan Rybařík. Následoval krutý výjezd na Hvozd, kde čekala pro změnu prémie vrchařská, kterou pro sebe ukořistil Honza Hruška. Ještě bych zmínil krásný a prudký výjezd na Myslivny, odkud se již pomalu, ale jistě blížíme do cíle. I já se na závěr opět rozjíždím a stihnu ještě přeskočit několik soupeřů. Do cíle dorážím 2 desetiny vteřiny před šestou hodinou závodu na 89 místě. Tentokrát jsem opravdu rád, že je to za mnou.

Pro úplnost doplním pódiové umístění: první Jan Jobánek z Merida Bike Teamu, druhý Václav Ježek z Alpine Pro a třetí Ivan Rybařík, také z Meridy.

Ondra

Vrchařská liga po šesté a naposled

Ve středu 15. června se konal poslední závod Vrchařské ligy. Tentokrát se jela časovka ze Rtyně (vlaková zastávka) na Odolov (hospoda). Tento závod byl poslední, ale výsledky se už do seriálu nezapočítávali.

Z našeho teamu se závodu účastnili čtyři borci: Roman, Lachtan Ondra a Tomáš. První závodníci startovali po dvojících v 17:00. Závod byl poměrně rychle odjetý a všichni po dojetí už chvátali zpět do Rtyně na fotbalové hřiště, kde bylo připraveno občerstvení (klobásky, pivo, limo …) a následně proběhlo vyhlášení nejlepších výsledků Mistrovství kraje v časovce na Černou horu a potom seriálu Vrchařské ligy. Mezitím následovala debata mezi cyklisty, v našem případě i s bublinkami, které Roman dostal za odvedený výkon (1. místo v kategorii Muži B v celkém hodnocení Vrchařské ligy a 2. místo v Mistrovství kraje). Na závěr přišla vytoužená tombola, na kterou všichni čekali :-).

Kolem půl osmé jsme se rozloučili a  ujížděli k domovu.

Tomáš

V galerii najdete hromadu fotek z nedělních Sudet od Ondry Pence.

Specialized Sudety Tour  

Tak a máme to za sebou. Domácí Sudety. Jeden ze závodů seriálu 53x11 a pro mnohé lokální silničáře ten nejprestižnější. Vrchol silniční sezóny.

Ani náš tým nemohl opomenout tuto událost závodního kalendáře. Opět jsme se sešli na startu, stejně jako ve středu, v pětičlenné sestavě. Jenom Lachtana tentokrát nahradil Pepa. Čili jmenovitě Tomáš, Vláďa a Pepa na kratší variantu - ale ono i těch  95km je dost... A Roman s Ondrou na delší  - 171 km dlouhý okruh. A Lachtan jako psychická podpora na trati.

I když tomu nic nenasvědčovalo, nedělní dopoledne nás přivítalo zamračenou oblohou a lehkým deštěm. Mnozí, nepřipravení na tuto variantu, shánějí nějaké doplňky k oblečení. Obavy z pádů na kluzkých vozovkách jsou tématem mnoha hovorů. Naštěstí déšť neměl dlouhého trvání a celý více jak čtyř set hlavý balík se dává do pohybu. Ještě opatrně přes teplické kočičí hlavy a už je to tady - za viaduktem směr Meziměstí a Broumov rychlost narůstá. Dalo se s tím počítat, přeci jenom prvních 40 km nenabízí žádný kopec. Značná nervozita v takto početném peletonu je umocňována častým bržděním z důvodu aut v protisměru. Naštěstí pořadatelský doprovod je kvalitní a většina řidičů ohleduplná. I tak je to ale brzda - plyn, brzda - plyn. Na čele se zformovala malá skupinka uprchlíků, o které my hluboko v poli nemáme ani tušení (že bychom zavedli do týmu vysílačky?). Kdo spoléhal na Honská pasa jako redukci peletonu, ten se přepočítal. Ohromná masa se valí dál. No nic, čekají nás další „horské“ prémie a jedna z nejtěžších je nedaleko. Vysoká Srbská - kultovní stojka, trochu Belgie na východě Čech. A opět nic. Jistě, vzadu se to už trhá, ale míň než jsme čekali. Bezděkov, Petrovice, Maršov a stále jsme v asi dvouset-hlavém pelotonu. Tou dobou už skupinka uprchlíků uprchla mimo vyznačený okruh a jejich šance pominuly. A jsou tu poprvé Teplice. Loučíme se s Tomášem, který vyráží do cíle na Bišíku, kde dojíždí na skvělém 19 místě. Společně s Romanem uháníme dál v asi stohlavém balíku směr Krčmov. Tempo se stupňuje, síly docházejí. Na Krčmově si vystupuje Roman,j á opouštím balík pod Krkavčinou. V menší skupince, a hlavně v příznivějším tempu zdoláváme ještě Odolov a Chvalečské serpentiny, sjíždíme do Teplic a poslední síly vkládám do Bišíku. Ještě zakončit sprintem a je to za mnou. Tou dobou je už vítěz Tomáš Vokrouhlík 20 minut v cíli. Za nedlouho dojíždí Roman. Teď už jenom gulášek, pivko a je konec.

Ondra

Polické okruhy

Ve středu 8. 6. si pro nás pořadatelé z Pítrs Bikes připravili třetí díl seriálu Memoriál Přémy Víta.

Na startu známého okruhu v okolí Police se sešlo celkem 45 závodníků a závodnic. Naše oranžová byla zastoupena pěticí jezdců - Roman, Tomáš, Lachtan, Vláďa a Ondra.

Před námi byly dva okruhy, které částečně vedly po trati blížících se Sudet. To byla ideální příležitost připravit se na neděli v závodním tempu, čehož jsme náležitě využili a pracovali v čelní skupině. Většinu závodu doprovázelo dusné počasí, které se až před závěrečným výšlapem na Hvězdu změnilo v déšť, který mnohým přišel v této stojce vhod.

Vítězství si odvezl Franta Žilák, před druhým Kamilem Pražákem a třetím Honzou Podstatou.

Ondra

Velká cena trutnovského draka

V neděli 29. 5 se konal další závod v disciplíně cross country. Tentokráte jsem vyrazil závodit na biku do Trunova do areálu Paradráhy a jejich přilehlých lesů, kde je situována trať závodu Trutnovského draka.

Trať doznala oproti předešlým ročníkům několik změn, které považuji jako plus. Trať byla velmi hravá a poměrně technicky náročná. Na start závodu kategorie Elite se postavilo zhruba 14 závodníků. Mezi největší favority patřili Tomáš Vokrouhlík a Michal Kaněra, kteří v tomto pořadí i závod dokočili. Na třetím místě dojel František Žilák.

I přes malou účast závodníků ve všech kategoriích jsme si závody za pěkného počasí užili. Velký dík patří pořadatelům z Loko Trutnov.

Tomáš

Teplický okruh

Ve středu 25. 5. se konal již druhý závod Memoriálu Přémy Víta, tentokrát v Teplicích nad Metují.

Na startu jsme se sešli ve čtyřčlenné sestavě, a sice Roman, Tomáš, Ondra a Vláďa, který byl připravený vzdorovat silničářským chrtům na krosovém kole.

Startovalo se od prodejny Redpoint a pokračovalo po známé trase přes Solovice, Radvancie, Chvaleč se závěrečným výšlapem na Bišík.

Již v prvním kopci na Solovice začali z peletonu odpadat jednotliví závodníci, ale k největšímu dělení došlo až ve chvalečských serpentinách, kde se rozdělil i náš tým. Závěrečné stoupání na Bišík už skupinky roztrhalo na jednotlivé jezdce a mnohým napovědělo, jak jsou na tento cílový kopec připraveni s blížícími se Sudety.

Prestiž závodu dodala účast Jiřího Friedla a Michala Kaněry z elitního teamu Rubena Birell Specialized, kteří obsadili první, respektive třetí místo. Ani náš team se v početném startovním poli neztratil.

Ondra

Dobrušský pohár – časovka Veloservis Potocký ve Vysokém Újezdu

V neděli pokračoval dalším závodem Dobrušský pohár. Již tradiční silniční časovku pořadatelé mírně vylepšili a start a cíl závodu se posunul od rušné silnice v Ledcích do malebné vesničky Vysoký Újezd.

Už v sobotu jsme s Romanem vzali kola a spolu s pořadatelem Alešem Černým z TriClubu vyrazili značit trať a zkontrolovat připravenost zázemí závodu. Sluníčko svítilo, na trati se proháněla spousta trénujících borců, pivo mělo ten správný říz, no prostě pohoda a vše svědčilo, že závod bude fajn.

Radovat se předčasně se nevyplácí, a tak v neděli ráno lilo a lilo a byla odporná zima. Před startem sice déšť ustal, ale zima zůstala a prezentace se neobešla bez dávky svařáku. I přes nepřízeň počasí se na startu sešlo úctyhodných 62 závodníků. Okruh dlouhý 15 km zdolal v nejrychlejším čase 23:01 Martin Katera z Rychnovského Stalak Devoss RK. Náš tým reprezentoval pouze Roman a zajel ve své kategorii na pěkném třetím místě.

Vyhlášení a bohatá tombola po závodě probíhalo v místním hostinci a pak už všichni jeli domů. Nakonec vše dobře dopadlo.

Janička

Spoustu foteček od Jirky Saymona Slavíka ze závodu najdete na stránkách Triclubu.

Odolovské okruhy a duatlon Pálenka

Ve středu 11. 5. 2011 zahájil na Odolově prvním závodem seriál silničních závodů Memoriál Přémy Víta. Z našeho teamu se na start postavili Tomáš a Ondra.

Krásné počasí přilákalo na start celkem 55 závodníků. Pro žáky, kadety a juniorky byl připraven jeden okruh, ostatní čekala kola hned tři. Start byl tentokrát přesunut na křižovatku pod Odolov a hned do prvního kopce se vyrazilo ve velice svižném tempu. Přestože jsme se s Tomášem dostávali v kopci pod tlak,vždy jsme byli schopni vrátit se do čelní skupiny.Bohužel ,silnice dostala letos v zimě pořádně zabrat,a přestože pořadatelé díry označili,v balíku to moc nepomůže. Při druhém okruhu jsem procvakl duši a pomalý defekt mne 6 km od cíle vyřadil z boje.Tomáš do cíle dorazil na 21 místě.

Ondra

Ve stejném termínu jako Odolovské okruhy, o kousek dál – na Pálence, probíhal duatlon, kde nás reprezentovali Roman s Martinem L. Na trati běh (3,8 km), MTB kolo (9 km) a běh (3,8 km) se jim oběma dařilo a závod dokončili s pěkným výsledkem – Roman byl ve své kategorii 2., Martin 4.

Janička

Časovka na Andrlův Chlum

V neděli, den po mé letošní nevydařené Šele, jsem se vydal do Ústí nad Orlicí na časovku do vrchu Na Andrlův Chlum.

Start byl naplánován na jedenáctou hodinu a prezentace byla do desíti. Jelikož před dvěma roky jsem na tomto závodě dojel třetí, byl jsem nabit lehkým optimismem, že si spravím chuť ze soboty. Když jsem projel cílem a zjistil, že jsem zajel stejně jako minule, můj optimismus se ještě více zlepšoval. Ovšem po zveřejnění výsledků přišla “ledová sprcha „. Sedmé místo v kategorii a osmé celkově bylo opravdu zklamáním. Rozporuplné myšlenky aspoň vylepšovalo krásné slunečné počasí a výhra v tombole.

Roman

Autor Šela Marathon

V sobotu 7. 5. 2011 jsme se zúčastnili 12. ročníku moravského Autor Šela Marathonu.

I když měla původně být účast našeho teamu tříčlenná, nakonec se zúčastnili pouze Roman s Ondrou.

Do Lipníku nad Bečvou, místa startu závodu, jsme vyrazili již den před závodem za podpory Jirky Slavíka z TC Dobruška. I když tomu počasí v průběhu týdne nenasvědčovalo, již páteční krásný den nám umožnil v klidu shlédnout sprint na náměstí, který suverénně opanoval Franta Žilák. Po prezentaci na sobotní závod už následoval přesun směr hrad Helfštýn, kde jsme pod krásnou kulisou hradeb postavili stany. Pak už jenom na večeři do podhradí a předzávodní poradu u pivka.

Sobota nás uvítala opět krásným počasím, což nasvědčovalo krásnému závodu. Roman ještě před startem vyzkoušel nějaké technické pasáže a hurá na start. Start se odehrál ve třech startovních vlnách. Roman vyrazil s největšími vlčáky v první vlně, já jsem se je vydal stíhat z druhé. Trať závodu se vine krásnou krajinou v okolí Lipníku, a každý příznivec MTB si tu najde to své. Ať už to jsou prudké výjezdy, technické sjezdy nebo hravé singly. Trasa byla převážně suchá, ale i těch několik blátivých pasáží nás dokázalo řádně zmazat. Na 50 km bohužel dojíždím Romana. Bohužel, protože to není způsobeno mou výkonností ale dírou v Romanově karbonovém rámu. Souhra bezohledného soupeře a nešikovně položeného kamene Romana vyřadila ze hry. Pokračuji dál jako náš jediný zástupce. Tíha odpovědnosti na mne naštěstí nedolehla a do cíle dorážím s dobrým pocitem na 135 místě. V kvalitně obsazeném závodě se z vítězství radoval Jan Jobánek před Honzou Hruškou a třetím Michalem Bubílkem.

Zbývá doplnit výsledek našeho kolegy Jirky Slavíka, který na trati Cross 71km obsadil krásné 7. místo.

Ondra

Stalak BIKE CUP

V sobotu 30. 4. 2011 se konal 5. ročník závodu horských kol Stalak BIKE CUP, který byl zařazen do Dobrušského poháru. Zázemí závodu bylo opět v hospodě „ U Mařenky“ a přilehlém hřišti, kde probíhala prezentace a vyhlášení výsledků + tombola.

Závod byl rozdělen na dva starty. První závod byl odstartován v 10:00 s kategoriemi Veteráni, Open, Ženy, Juniorky a žákovské kategorie. Hlavní závod s kategoriemi Muži Elite, Masters, Juniory byl naplánovaný na 11:30. Mezi hlavní favority závodu patřili Martin Horák, Petr Sulzbacher, Pavel Skalický a další borci, kteří svoji roli obhájili. Z našeho teamu se na start hlavní ho závodu postavil Roman, Tomáš, Pepa a Lachtan. Kluci si nevedli vůbec špatně až na Tomáše, který si vybral poslední zbytky smůly, když ho krátce po startu zradila technika a závod nedokončil.

Závod vyhrál Martin Horák (BMC) následovaný Petrem Sulzbacherem (Giant Pítrsbikes) a Pavlem Skalickým (SK Žamberk Tessuti).

Po závodu následovalo posezení s přáteli, exhibice bojového tance, karate a ukázka triků na jednokolce. Poté následovala bohatá tombola, po které se všichni rozjeli domů.

Tomáš

Bohužel, nejen Tomáše zklamala technika, ale i mě, takže při startu hlavní kategorie mi došly baterky ve foťáku, takže fotečky do galerie žádné nejsou, ale spoustu jich najdete na stránkách Hanky Maršíkové. Janička

Duatlon Pohoří

Ve středu pokračovala série odpoledních závodů duatlonem v Pohoří u Dobrušky.

Účast byla poměrně velká - na startu se sešlo asi 40 borců, mezi nima i náš Martin L. a Roman. Účastníci si dokonce mohli vyzkoušet závodit s mezinárodní konkurencí - na startu se objevila i početná výprava z Německa.

Do cíle jako první doběhl německý závodník, ale naši kluci byli v těsném závěsu za ním (Roman 4. a Martin 7.)

Výsledky ze závodu jsou na stránkách Tri Clubu.

Ve fotoalbu Hanky Maršíkové najdete spoustu krásných foteček.

Ratibořický maratón

Za krásného slunečného počasí se na velikonoční neděli 24. 04. 2011 odjel již 4. ročník Ratibořického maratonu. 

V pravé poledne byl odstartován závod, na jehož start se postavilo více jak pětset závodníků. Za náš tým se na start postavili borci Tomáš, Martin B., Martin L., Ondra, Vláďa a Pepa. To byl také poslední okamžik, kdy jsme byli všichni pohromadě. Po odstartování a ujetí prvních několik stovek metrů byl Tomáš první, kdo políbil matičku Zemi svým pádem. To bylo poprvé v mé závodnické kariéře, kdy jsem se dostal při závodě před Tomáše. Tento slastný okamžik netrval dlouho a dravý Tomáš se řítil kupředu na čelo pelotonu. Při prvním stoupání došlo k „výřadu“ silných a slabších závodníků a konečně jsem také mohl postupovat kupředu. Společně s Pepou jsme drželi krok a polykali první kilometry. Trať vedla krásným údolím podél řeky Úpy, kdy se pak do cesty postavily pahorky Jestřebích hor. Při jednom stoupání v řadě závodníků při nečekaném zastavení předního jezdce jsem včas nezareagoval a padl jsem k zemi také. Třetím dobrovolníkem byl Pepa, který nezvládl skok na vyvýšený mostek. Trať občas vedla úseky, které byly technicky náročnější, a to velice vyhovovalo našim klukům na čele pelotonu. Tomáš rychle dohnal ztrátu a při vzájemné podpoře se kluci drali kupředu. Nejvíce jsem si užíval jízdu po asfaltu, kdy se mi dařilo předjet řadu závodníků. Kluci si již v klidu dopřávali odpočinek, když se na stadion vřítila skupinka závodníků, kde jsem nechyběl já (Vláďa), ani Pepa, a společně jsem dojeli do cíle.

Celý náš tým se umístil v první polovině z celkového počtu závodníků, což považuji za hodně slušný výsledek. Nejlepším z nás byl Martin Laštůvka, následován Tomášem, Martinem Bartošem a Ondrou. Podél trasy závodu nám fandil týmový fanklub, který především v cíli vytvořil neopakovatelnou atmosféru. 

Po vyhlášení výsledků následovala tombola. Jaké bylo mé překvapení, kdy první vylosované číslo bylo mé. Poprvé v životě jsem byl na závodech jednou první. Došel jsem si pro cenu, aby hned v zápětí za mnou přišel Martin L., a po chvilce losování si pro své ceny ještě došli Martin B. a Tomáš, naše týmové barvy byly skutečně vidět. Jediný z týmu naprázdno vyšel Ondra, který to pojal sportovně. Pepa odjel po závodě po vlastní ose domu.  

Vláďa

Fotky najdete v Galerii a na stránkách Foto Kocián.

Pernštejnské peklo

V sobotu jsem spolu s Alešem Černým z TC Dobruška vyrazil do Bystřice nad Pernštejnem na duatlon nazvaný „Pernštejnské peklo“. Jako podpora a řidič jela s náma Janička.

Po příjezdu a přihlášení se v místní stylové pěkné hospůdce jsme vyrazili na start, který byl na blízkém místním kopci.

První běh vedl po lesních cestách a byl dlouhý 4,6 Km. Cyklistika dlouhá 27 km byla od začátku nahoru a dolů, se závěrečným 8 kilometrovým stoupáním. Ze začátku tohoto kopce to opravdu bylo na nejlehčí převody. Závěrečný běh už měl pouze 3 km, ale za to se muselo jeden a půl krát vyběhnout do místní sjezdovky. Ti nejrychlejší zvolili taktiku“po čtyřech“.

Dobrý závod, pěkné počasí a umístění v první desítce- řekl bych, že docela vydařená sobota.

Roman

Vrchařská liga podruhé

Tak máme za sebou další závod Vrchařské ligy, který se jel z Malých Svatoňovic na Odolov s cílem u věznice.

Počasí závodu přálo, tak se na start se postavilo poměrně dost účastníků včetně našeho celého teamu. První start byl po 17. hodině. Nejprve startovali žákovské kategorie a nakonec muži.Nejrychleji byl na kopci náš Roman.

Další závod nás čeká 4. 5. 2011 Vlčice – Hrádeček.

Výsledky najdete na : www.lokotrutnov.cz

1. závod Dobrušského poháru + Aprílová osmička

Máme za sebou poměrně sportovně náročný víkend – začala cyklistická sezóna a najednou jsou všude závody ... jeden ani neví, kam dřív.

Počasí přálo, a proto byly naše barvy vidět hned na dvou akcích, na zahájení Dobrušského poháru a na Aprílové osmičce. Oba se jely v neděli. V dopoledních hodinách odstartovala v Pohoří u Dobrušky již tradiční silniční časovka. Oblíbenost tohoto závodu dokládá celkových 108 startujících. Za Cyklo Tony zde startoval Roman a vyjel si pěkné 3. místo v kategorii Masters I. Celkovým vítězem závodu se stal Martin Katera z rychnovského Stalak DeVOSS.

Po obědě se v Teplicích nad Metují konal druhý, neméně tradiční závod, MTB Aprílová osmička. Kromě klasické a léty prověřené trati si letos pořadatelé pro závodníky připravili na trati nové úseky. Cyklo Tony se zde sešlo kompletní – v kategorii Hobby zde startovali Martin a Martin, v Elite Tomáš a v Mastrech I. Ondra s Romanem. A abychom byli úplní, přijel fandit, podpořit a možná pro příští rok okouknout trať a soupeře (?) Vláďa. Kromě našich kluků zde startovala taková známá jména, jako jsou Jan Škarnitzl (vítěz závodu), Tomáš Vokrouhlík nebo Michal Kaněra, takže kluci měli s kým závodit :-) Oba Martinové si ale pro tenhle závod vytáhli černého petra a díky defektu nedokončili. Tomáš dojel ve své kategorii 12., Ondra 13. a na Romana sice těsně ale přece zůstalo nevděčné bramborové 4. místo.

Fotky z „Aprílovky“ najdete v Galerii.

Kompletní výsledky najdete na stránkách TriClubu Dobruška a Redpoint Teamu.

Janička

Silniční časovka Náchod - Dobrošov

Dnes nám začala závodní sezona, kterou náš tým zahájil prvním závodem šestidílného seriálu Vrchařské ligy: Náchod (nemocnice) – Dobrošov.

Za Cyklo Tony se závodu účastnili čtyři borci. A kteří, že to byli? Ondra, Roman, Lachtan a Tomáš. Účast v závodě byla mnohem nižší než v předešlých ročnících. Počasí sice moc nepřálo, ale i tak jsme si závod užiliJ.

Klukům se v závodě opravdu zadařilo. Celkově první dojel v čase 14:14 Pavel Vít z Axid Doldy. V těsném závěsu, jen 4 vteřiny za ním a tedy celkově 2. dojel Roman, který zároveň vybojoval i 1. místo v kategorii muži B. Ondra dojel ve stejné kategorii 3. a Lachtan 5. Tomáš byl první v kat. muži A.

Nyní nás čeká po cyklistické stránce velmi nabitý víkend - jede se Český pohár XC v Okrouhlé, v Teplicích nad Metují XC Aprílová osmička a v Pohoří u Dobrušky startuje již tradiční silniční časovkou Dobrušský pohár. Další závod VL nás čeká za týden – ve středu 20. 4. 2011 s trasou Malé Svatoňovice – Odolov.

Soustředění 2011 Chorvatsko - Poreč

Od 17. – 26. března jsem se vydal společně s Lukášem Čápem, Filipem Brožem z teamu HSK na společné soustředění do Chorvatska na poloostrov Istrie do města Poreč, kde jsme se soustředili hlavně na objemové kilometry důležité pro další rozvoj tréninku před blížící se závodní sezonou.

Na soustředění jsme vyrazili autem z Broumova, dále do Hradce Králové, kde jsme naložili Filipa a uháněli jsme směr Chorvatsko. Ubytovaní jsme byli asi 4km od centra Poreče v rodinném domku s apartmány. Po pár hodinách se ještě k naší skupině připojil Dan Gabrle Bon Servis, se kterým jsem obýval jeden ze dvou apartmánů.

Na tréninky jsme vyjížděli po desáté hodině.  Nejprve jsme sjeli do Poreče k apartmánu, kde byl ubytován team Loko Trutnov a další. Okolo půl desáté se většinou všichni slezli před tímto apartmánem a utvořili se tréninkové skupiny.

Počasí bylo z kraje soustředění chladnější, ale po dvou dnech se poměrně ustálilo a bylo slunečno. Teploty se pohybovali od 15 stupnů výš, takže jsme stihli nachytat i nějaký ten bronz. 

Soustředění splnilo účel a považuji ho za vydařené, takže příští rok třeba zase na Istrii.

Tomáš

V Galerii najdete spoustu cyklo i necyklofotek

Cyklo Tony ve Velu

Dnes nám přišlo do schránky nové Velo a udělalo mi radost hned 2x, protože už při prvním prohlížení mě na jedné fotce upoutal náš!!! Cyklo Tony dres a v něm Radek. Ano, je to tak – už jsme pronikli i do celostátních medií :-)

Rejpalové sice namítnou, že to je hromadná fotka ze závodů a že tam ani dres ani Radek není vidět celý, ale historie se neptá a každý začátek je těžký...ostatně posuďte sami...

Nezbývá, než si neskromně přát: jen tak dál....

Janička

fotka – zdroj: Velo 4/2011, autor: Vít Kocián

Schůze Cyklo Tony

Včera (12. března 2011) se v náchodské restauraci Bonato uskutečnila schůze Cyklo Tony. Jako čestného a milého hosta schůze jsme uvítali pana Dítěte.

Byly řešeny a odsouhlaseny vnitřní záležitosti týmu. Nejdůležitější částí schůze byla porada ohledně strategie nad nadcházející sezónou, jejichž nedílnou součástí bylo rozšíření týmu o dva nové členy. Nově budou na závodech, cyklistických i běžeckých, hájit naše barvy Ondra Penc a Martin Laštůvka.

Schůze proběhla poměrně rychle a bylo vyřešeno vše důležité.

Janička

Zimní běžecká liga (ZBL)

TJ Maratonstav Úpice pořádal přes zimu zimní běžeckou ligu (ZBL) „O krále Jestřebích hor“. ZBL startovala 4. 12. 2010 ve Rtyni v Podkrkonoší Mikulášským během a skončila 6. 3. 2011 Úpickou desítkou, kde po odběhnutí závodu bylo i celkové vyhlášení ZBL. Celkem do běžeckého seriálu patřilo 11 závodů, počítalo se 8 nejlepších výsledků.

Já jsem odběhl devět závodů a celkově se mi podařilo vybojovat 4. místo. Musím se zmínit, že na Silvestrovský běh, který se běžel v Havlovicích bylo -10 C, jinak počasí běžeckému seriálu celkem přálo, ale zima byla J.

Celý seriál se odběhl v blízkosti Jestřebých hor. Startovalo se každou středu kolem 17 hod. Tratě byly převážně asfaltové, ale někdy se vběhlo i do sněhu, i nějaký ten led byl, ale to k zimně patří. Délka tratí byla od cca 6 do 8km.  

Výsledky a více na www.maratonstav.cz

Martin

Poslední závod Zimní běžecké ligy v Úpici

V neděli 6. března se v Úpici konal poslední nebodovaný závod Zimní běžecké ligy a zároveň první závod Velké ceny východních Čech. Naše barvy sem dorazili hájit Martin a Roman, Martin nás reprezentoval na celé běžecké lize – nevedl si vůbec špatně, Roman si sem odskočil v rámci předjarní přípravy.

Start byl v Úpici u Městského sálu a odsud se běželo po silnici do Havlovic a zpět, celkem 10 km. Klukům svou podporu fanděním slíbil i lídr našeho týmu Tomáš, ale nedělní kačenka se zelíčkem a knedlíkem ho zřejmě zmohly natolik, že nedojel. Naštěstí to kluci zvládli i bez něj – Martin doběhl 6. v krásném čase 37:43, Roman pouze kousek za ním – 8. (čas 38:22).

Po závodech se konalo slavnostní vyhlášení celé Zimní běžecké ligy, kde Martin vybojoval 4. místo.

Janička

Pozor změna !!! Schůze začíná už v 15 hodin !!!!

Pozor, pozor ! Bude schůze !

CykloTony ve víru tance

V rámci různorodé předsezónní přípravy vyrazili v sobotu kluci – Vláďa, Tomáš a Roman (a samozřejmě celý CykloTony funclub) do dobrušského kulturáku na již tradiční skautský ples, letos s podtitulem v klobouku.

Kluci trénink opravdu nepodcenili a zvolili dvoufázovou přípravu - kromě zajímavých tanečních kreací na parketu, proběhlo během večera i mnoho (fyzicky náročných) týmových soustředění u nedalekého baru. Je nutné zdůraznit, že ani v jednom se nešetřili :-D

Nálada byla výborná a večer rychle utíkal... Jako půlnoční překvapení vystoupil se šátky a holubičkami kouzelník, a i přes Tomášovu snahu odhalit ho, jsme ani na jeden z triků nepřišli. A pak už byl jen skok do ukončení plesu..to to zas uteklo.. Broumovská skupina se zabalila, naložila Tomáše a vyrazila směr domů, Dobrušťáci ještě zvolili krátkou zastávku na místní diskotéce, ale nad ránem již všichni spokojeně dorazili do svých postýlek... (a někteří tam vydrželi celou neděli...)

Dle zdárného průběhu sobotního večera můžu za celý tým říct, že na nadcházející sezónu jsme připraveni dobře :-)

Janička

Bowling

V sobotu 22.1 proběhla první společná teamová akce roku 2011. Členové teamu a jeho příznivci se sešli v hojném počtu v Hronově v budově bowlingu, jak už předesílala pozvánka.

Všichni se dostavili okolo 17 hod. Než přišlo na vytoužený bowling, věnovali jsme chvilku teamu jako takovému a probrali jsme pár organizačních věcí ... a u toho se všichni řádně občerstvili a psychicky připravili na pořádné výkony s koulí v ruce.

Byli zarezervované dvě dráhy, takže po domluvě byla vytvořena dvě družstva, která byla rozdělena na mužské a ženské. Pak teprve začala pořádná zábava. Docházelo ke vzájemnému hecování a drobné rivalitě mezi hráči. Kupodivu se lépe dařilo ženám, co se týkalo skóre. Asi měly více natrénováno...

Po hodině hry jsme skončili s hraním a vrátili se opět ke stolu s občerstvením. Chvíli se ještě klábosilo a kolem 20 hod. se všichni pomalu rozešli a rozjeli domů.

Fotky z akce najdete v Galerii

Tomáš

Výsledky ankety

Přinášíme Vám výsledky naší ankety.
A jak to dopadlo? ... naší ostudou ...

V dnešní přetechnizované době došlo k chybě v komunikaci a Tomáš na fotce vůbec není. Možná i proto byly Vaše odpovědi tak různorodé ...

Děkujeme všem hlasujícím, že nám věnovali svůj čas a můžete se těšit, že si pro Vás časem zase něco připravíme.

Janička

Zimní soustředění Benecko

V termínu od 8. do 14. ledna 2011 jsem se zúčastnil zimního soustředění na běžkách na Benecku, které organizoval pan Tlamka.

V sobotu 8. jsme s Čapínem naložili běžky a ostatní věci do auta a vydali jsme se směr Trutnov a dále na Benecko. Při odjezdu nepanovalo moc dobré počasí, takže obavy, jak bude soustředění vypadat, byly na místě, ale čím blíže jsme se blížili k místu pobytu, tak se počasí lepšilo.

Na místo pobytu, k hotelu Žalý, jsme dorazili okolo jedenácté hodiny a sraz byl naplánován na 11:30. Po chvilce čekání se začali sjíždět i ostatní účastníci soustředění. Poté následovalo vyndání zavazadel z aut a ubytování se. Bydlel jsem na čtyřlůžkovém pokoji s Čapínem, fenkou Besinkou a Jirkou Voňkou. Po zabydlení se jsme už čekali na náš první společný oběd. Po obědě jsme se ustrojili a vyrazili na první trenink.

Následující dny jsme trénovali na Mísečkách na závodních a okolních tratích okolo hotelu. Samozřejmě večer nechyběla ani zasloužená zábava. Hráli jsme ping pong, různé hry, klábosili jsme na pokojích atd. V pátek jsme zakončili soustředění zabalením si věcí a vydatnou snídaní, po které jsme se vydali směrem domů.

Tímto bych chtěl poděkovat všem zúčastněným za super soustředění a nejvíce Tlamkovým.

Tomáš

Všechny naše členy, fanoušky i přátelé

zveme na týmový bowling...

Vycházka na Hvězdu

Včera 28. 12. 2010 se několik členů teamu a teamových příznivců rozhodlo spálit nějaké kalorie společným výšlapem na Hvězdu.

Sraz byl naplánovaný na 10:00 u rybníku v Hlavňově, kde jsme odložili své plechové kočáry a vydali se po asfaltce na Hvězdu. Po příchodu na Hvězdu jsme nejprve zavítali na vyhlídku u kaple a shlédli jsme panoráma broumovska. Poté jsme se chtěli po náročném výstupu :-) občerstvit v místní dřevěné restauraci, ale měli zavřeno. Nic jiného nezbývalo než pokračovat dál, tak jsme zvolili trasu proti sudetům, kde se jezdí MTB časovka a došli jsme opět na hráz do Hlavňova. Nasedli jsme do aut a vyrazili do Broumova, kde jsme si vynahradili zavřenou restauraci z Hvězdy.

Všichni jsme se kolem sedmé rozloučili a uháněli domů.

Tomáš

Fotky z vycházky jsou v Galerii